Spiehlerweg: vysokohorská túra v Lechtálských Alpách

Lechtálské Alpy jsou díky vrcholu Parseierspitze nejvyšším pohořím Severních vápencových Alp, neboť ten jako jediná hora překračuje hranici 3000 m. Ovšem Lechtálské Alpy to není pouze tento vrchol. Lechtálské Alpy jsou sen. Sen o zeleni, ostrých štítech, modřínech a samotě. Tento skoro 100 km! dlouhý hřeben je tou nejkrásnější horskou výzvou západního Rakouska. Jen minimální osídlenost, ale dostatečně hustá síť horských chat a turistických chodníků předurčuje pohoří k dlouhým několikadenním trekům. kde si může horský turista jako „zákusek“ vyběhnout na některý ze stovek štítů.

Nástup na Memminger Hütte

Z malé osady Madau jdeme po asfaltové silničce dále do hloubi údolí Parseiertal (cesta č. 622) až ke stanici nákladní lanovky, kde široká cesta končí. Kolem domku Aloli Hütte stoupáme východním směrem přes les na louky, kde nad cestou padá krásný vodopád.

Náročnějším a prudším terénem kličkujeme mezi skalami v blízkosti skalnatého vrcholu Seekogel (výstup možný a značený). Dojdeme k chatě Memminger Hütte, stojící nedaleko malého jezera Untere Seewisee, chata má tak nádhernou polohu, až to dech vyráží. Nad zelení luk, v nichž je jezero ponořeno rostou k nebi nad údolím Parseiertal neskutečné štíty, z nichž ostrý a neobyčejně strmý zub Freispitze nemá konkurenci. Rovněž nakloněná deska mohutného Rote Platte a špičatý trojlístek Griesskogel, Stierlochkogel a Schwarzloch nemá chybu. Čím výše stoupáme do sedla nad jezerem, tím jsou výhledy kouzelnější.

Okolo jezer s výhledy na štíty hor

Cesta dále obchází menší jezírko Mitteler Seewisse a dnem kotliny pod hřebenem Schweinrücken míjí poslední z trojice jezer – Oberer Seewisee. Po prudkém výšvihu dosáhneme sedla Wegscharte (2 585 m). Před námi se jako přízrak zjeví severní hrana nejvyššího vrcholu Lechtálských Alp – Parseierspitze. Traverzujeme rozložitý karový kotel Patroltal visící nad zeleným údolím Lochbachtal.

Náročný horský terén

Vzdušný traverz pokračuje až ke klíčovému místu, jimž je jednak výstup do úzké skalnaté štěrbiny Parseierjoch, ale především přechod přes strmý žleb (ocelové lano). Zde si musíme dávat velký pozor, místo je často zavaleno sněhem. Následuje přechod většinou po firnu do sedla Patrol Scharte (2846 m) mezi kolmou východní hranou Parseierspitze a vrcholem Gatsch Kogel (2 945 m, ideální „náhradní“ vrchol pokud se na Parseierspitze necítíme). Ze sedla náročný, ale krátký sestup k nástupu na nejvyšší vrchol Lechtalu.

Celý přechod zabere cca 8 hod. Na výstup na vrchol počítejme s minimálně 1,5–2 hod. Sestup na chatu Augsburger Hütte asi 30–45 min. Celkem tedy velmi dlouhá a náročná celodenní túra, cca 10–11 hod.

Dál je možné sestoupit do obce Grins nebo pokračovat po hřebeni – hřebenová trasa Augsburger Höhenweg spojuje chaty Augsburger Hütte (2298 m) a Ansbacher Hütte (2376 m), přes níž se dá uzavřít okruh zpátky od Madau.

Po hřebenech Lechtálských Alp vede osm z celkem 33 etap známé tyrolské dálkové trasy Adlerweg (Orlí stezka). Další možností dálkové turistiky je překonání 100 km dlouhého hřebene Lechtálských Alp po trase Lechtaler Höhenweg.

Pro populární přechod „Von Hütte zu Hütte“ neboli od chaty k chatě lze využít jako nástupního místa malé osady Madau (1310 m), ležící v závěru doliny lperschonbachtal, zasahující do pohoří jižně z údolí Lechtal (od obce Bach). Po mezinárodní alpské trase E 5 vyjdeme na chatu Memminger Hütte (2242 m, majetek DAV, kapacita 122 míst, v provozu 25. 6.– 30. 9., tel. 0043 5634 6208), která je východištěm do hor od severu.

Spaní doporučujeme zamluvit na Augsburger Hütte (2300 m, majetek DAV, kapacita 60 míst + 14 v zimním prostoru, v provozu 1. 6.–30. 9., tel. 0043 5442 63604) – jediné chatě v blízkosti vrcholu Parseierspitze.

Od severu zasahuje do pohoří dlouhá dolina Lechtal se silnicí č. 198 a s poněkud složitějším přístupem. Z dálnice A 12 vyjedeme do Ehrwaldu a v městečku Reutte odbočíme na silnici do Lechtálského údolí. Krásnou a také náležitě náročnou zkratkou je cesta z městečka Imst (leží na dálnici A 12) přes sedlo Hahntenjoch (1 894 m) do Elmenu v údolí Lechtal (28 km, v zimě uzavřena). Železniční trať vede pouze od jihu – Landeck, Pettneu a další stanice. Severní oblasti zpřístupňuje železnice pouze okrajově. Nejbližší stanicí je Reutte na peážní trati z Garmisch-Partenkirchenu do Kemptenu.