Putování pohořím Pirin v Bulharsku s výstupem na vrcholy Kamenica a Jalovarnika

Od chaty Vichren míří naše kroky do sedla Banderiška porta. Zde jsme již zcela v zajetí strakatých skal žuly, drobných jezírek, potažených jemnou pavučinou vodních travin a zelených luk. Stezka se nejprve vyhoupne k překrásně položenému Dlouhému jezeru s výhledem na mramorovou hradbu vrcholů Vichren a Kutelo. Dosažením sedla Banderišska porta jsme pak opět „in“, tedy na hlavním hřebeni hor. Následuje na rozhledy krásný, přitom nikterak náročný přechod přes nevýrazné vrcholy Tipic, Vazela a Prevalski čukar, končící u cíle další etapy přechodu – chaty Tevno ezero. Vedle ležící jezero je skutečné temné jako egyptská noc, oproti tomu hory, rozložené kolem něj, září svou žulovou krásou. Využívám časové rezervy a zatímco kamarádi se rozhodli potrestat likvidací pár místních piv (samozřejmě že značky Pirin), stoupám na krásně tvarovaný vrchol Momin dvor (2725 m). Pozdní odpoledne, resp. již blížící se soumrak servíruje zajímavé pohledy na celé pohoří. Z vrcholu se pak jako správný horský nenažranec pouštím po ostří skalnatého hřebene na sousední vrchol Kralev dvor. U samotné chaty Tevno ezero je možné (za poplatek) postavit stan, ale množství táborníků a hluk nás nakonec vyhánějí na dno kotle Ezernik, kde pod dohledem snad nejkrásnější hory Pirinu – Kamenice nacházíme báječné místo pro tábor.

Královna Kamenica

Hora Kamenica (2822 m) svým tvarem rozvinutého vějíře mě vždy lákala. Nikdy jsem se však do její kamenné náruče nedostal. Svěží a slunečné ráno slibuje, že to snad tentokrát vyjde. Stezka nejprve vede do sedla Kozi preval, kde u malých skrytých Kozích ples zanecháváme batohy a na vrchol Kamenica stoupáme jen s fotoaparátem na krku. Oproti hrozivému vzhledu této rozložité hory se jedná o velmi snadný výstup jižním hřebenem. Výhled je skutečně královský. Přehlédneme odtud nejen celý Pirin, ale vzhledem k poloze vrcholu na východním okraji pohoří můžeme pozorovat také blízký labyrint pohoří Rodopy. Naše cesta však ještě nekončí. Jižní Pirin nepatří zrovna k enormně navštěvovaným místům. Přitom se jedná o snad nejpůvabnější část pohoří. Nádherné louky s potoky, skalnaté štíty, dokonalá samota. Cílem dne je pak kouzelné Kuklensko jezero, ukryté mezi horami. Skvělé tábořiště, chladivá koupel, výhledy daleko do kraje. Nádherné místo.

Je čas opustit hory a vydat se zpět do civilizace. Posledním vrcholem treku je Jalovarnika (2763 m), odkud lze ještě naposledy přehlédnout tu velebnou balkánskou krásu jménem Pirin a nezbývá než klesat a klesat. Cílem dne je chata Pirin, ležící na jižním okraji pohoří. Také zde se léta nic nezměnilo. Naštěstí. Chatař je zde stále příjemný a družný a večer strávený nad láhví bulharského likéru mastika je příjemnou tečkou za náročným přechodem. Cesta však u úplného konce ještě není. Ještě je třeba sejít nekonečně se kroutící pěšinou přes bludiště pískovcových věží do rázovitého města Melnik. Bulharský jih se představuje v celé své horké realitě. Slunce nemilosrdně spaluje vše kam pohlédne a tak těch posledních 6 hodin pochodu je skutečným očistcem. Ovšem odměna je sladká. Melnik patří mezi nejmenší a asi i nejpůvabnější bulharská města. Příjemná atmosféra, fajn lidi a především vynikající „melnicko vino“ definitivně zakončuje tento balkánský trip.

Praktické informace

Kdy a na jak dlouho

Od června do konce října. Podzim je pak snad nejlepším obdobím vůbec. Celý Pirin přejdeme pohodlně za cca týden, na severní a tedy nejkrásnější část nám pak bude stačit 4 – 5 dní.Mapy a průvodce: Mapa Pirin 1:55 000 (nakl. EOOD, k dostání na chatách, v podhůří a i u nás, např. KIWI Praha), průvodce Hory Balkánu (Mirago 2003).

Národní park Pirin

Původní Národní park Pirin byl založen již v roce 1976. Svého současného významu však dosáhl až v r. 1983, kdy byla značná část pohoří zapsána na seznam přírodního dědictví UNESCO (programu Člověk a biosféra). Jeho rozloha byla několikrát upravována na současných 40 356 ha. Na tomto území pak najdeme skutečně vše – 80 vrcholů vyšších 2500 m, více jak 180 horských jezer, 1300 druhů rostlin (15 endemitů), 2000 druhů bezobratlých (216 endemitů) a na 30 druhů savců. Turistům slouží 13 horských chat a několik samoobslužných bivaků. Sídlo správy parku je ve městě Bansko (více na www.visitpirin.net)

chata Pirin

chata Vichren

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Snadná, rychlá a levná. Nejrychleji (a relativně i nejlevněji) se do hor dostaneme letecky (Click4Sky, SkyEurope). Z Prahy za necelé dvě hodiny vystoupíme v Sofii, přepravíme se na autobusové nádraží, odkud vyjíždí mnoho spojů do Banska. Připravený mikrobus (příp. taxi) nás pak vyveze až k chatě Banderica, stojící v bezprostřední blízkosti hlavního hřebene. Druhou variantou je doprava do Sofie autobusem (spol. Katev, osobně spokojenost – levné, slušný bus, celkem 22 hod. jízdy). Doprava vlakem je možná, ale je to drahé s několika přestupy a s dlouhým čekáním na navazující spoje.

Výstup na třetí nejvyšší vrchol Balkánu – Vichren v Albánii