Týdenní přechod Glarnských Alp ve Švýcarsku kombinuje stezky dálkových tras Via Alpina a Via Granalpina. Vede přes horská sedla, kolem tyrkysových jezírek a pod majestátní třítisícovkou Tödi.
Glarnské Alpy – Švýcarsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Glarnské Alpy tvoří významný horský celek ve středním Švýcarsku. Jejich zaledněné horské štíty přesahují výšku 3000 m – nejvyšším vrcholem je Tödi (také Piz Russein, 3 606 m n. m.). Táhnou se od městečka Sargans u hranic s Lichtenštejnskem až k horskému středisku Andermatt.
Náš týdenní přechod této krásné část švýcarských Alp vede na dohled majestátního vrcholu Tödi a mezi městečky Linthal a Schwanden v údolí řeky Linth. Vyrážíme z vesničky Linthal, kterou ve směru západ – východ protíná dálková trasa Via Alpina. Zelená varianta této dálkové trasy protíná v délce 390 km od východu k západu celé Švýcarsko. My chceme vidět z této části Alp co nejvíce, a tak kombinujeme trasu s variantou Via Glaralpina, která tvoří 230 km dlouhý okruh Glarnskými Alpami. Tak obludy na záda a můžeme vyrazit!
Via Alpina je zajímavý projekt o turistickém propojení všech alpských zemí do jedné dálkové trasy.
- Hlavní, nejdelší červená trasa je dlouhá 5 000 km, začíná nedaleko italského Terstu, na své pouti celkem 44x překročí hranice osmi zemí a končí po 161 etapách na Place de Palais v Monaku. Na tuto páteřní trasu se připojují další čtyři varianty Via Alpiny, které jsou barevně odlišené:
- fialová (Severní vápencové Alpy),
- žlutá (z Julských Alp přes Dolomity do Německa),
- modrá (známá také jako Grande Traversata delle Alpi od ledovců Monte Rosy po Přímořské Alpy),
- zelená (protínající jako vystřelený šíp celé švýcarské Alpy).
Podrobný popis celé trasy Via Alpina skrz Švýcarsko najdeš na www.myswitzerland.com
Vše o trase Via Glaralpina najdeš na www.via-glaralpina.ch
Pod dohledem zaledněných velikánů…
Z Linthalu míříme na jih a u restaurace Berggasthaus Obbort se napojujeme na trasu Via Glaralpina. Cesta vede v úvodu hlavně po asfaltce, nicméně dominantní kolos Tödi (3 606 m n. m.) natolik ovládá okolí a fascinuje, že cesta krásně ubíhá. Odhadovaný cíl dne je v blízkosti samot Hintersand, kde máme v plánu se utábořit.
Jezdím do Švýcarska již více jak dvacet let a vždy se stanem na hrbu a spaním ve volné přírodě. A ještě nikdy jsem se nesetkal s žádnými problémy. Spíše naopak, Švýcaři mě povětšinou příjemně překvapili. Vstřícností, snahou pomoci či rovnou nalezením vhodného místa. A to i v takových zastavěných oblastech, jako např. v Bernských Alpách, kde každý kousek půdy někomu patří.
A nejinak tomu bylo i na tomto treku. Jako první vhodné místo k táboření volíme loučku v závěru údolí. Jinak vše ostatní se zdá oploceno a tady se jedná spíše o „území nikoho“. Z omylu nás vyvede svérázný stařík, který docela překvapivě dorazil ve starém autě navečer na kus řeči. No kus řeči – tak by se to asi nazvat nedalo, dědek drmolí velmi podivnou směsí „šwycrdyč“ s místním dialektem, ale nakonec se přece jen domluvíme. Námi vybraná lokalita prý není dobrou volbou, máme sestoupit dále do údolí a tábořit na mnohem krásnějším místě. Prý je to jeho grund a nic nám nehrozí. Takže asi tak. A v podobném duchu se odehrávaly i následující noclehy v horách.
Další den nás čeká skoro 1 400 m převýšení a přechod až k chatě Claridenhütte. Stezka velmi nekompromisně stoupá v blízkosti nákladní lanovky, jisté vydechnutí přijde až na táhlých loukách kolem říčky Oberstafelbach. Ovšem hned následující strmý svah napoví, že ani zdaleka nejsme u konce výstupu. Naštěstí okolí je skutečně fascinující přehlídkou snad všech horských krás. Především nejvyšší hora Glarnských Alp – majestátní Tödi naprosto ovládá své o mnoho nižší poddané.
Překonáním sedla Beggilüggi (2 560 m n. m.) se cesta přehoupne přes hřeben a kolem sytě zelených jezírek a přes vápencový „ledovec“ Ober Gämsalpeli (jedno jištěné místo) sejde k velké chatě Claridenhütte (2 453 m n. m.). Po krátké pauze stačí sestoupit po místy vzdušně vedeném chodníku na štěrkovou plošinu potoka Walenbach a můžeme tábořit. Místo je to příjemné, bezpečné a se skvělými výhledy (nocleh nahlášen na chatě).
Následující úsek vede v nádherném, víceméně travnatém traverzu vysoko nad údolím Linthal a vrcholí dosažením sedla Fisetenpass (2 036 m n. m.). Na tomto krátkém úseku jsme opustili Via Glaralpina, která vede částečně po ledovci, ale v sedle se s ní opět potkáváme. U malé alpské hospůdky Gemsfairenhütte se nebe kaboní a vzdálené hřmění vede k dotazu u chatařky, jak by to bylo s eventuálním noclehem někde v okolí. Dle jejích informací to zde není vhodné – pastviny, množství skotu, ale asi o 2 km níže po cestě prý leží přesně to, co hledáme – volná louka s vodou, kde nám nikdo v táboření nebude bránit. Jak paní řekla, tak také bylo. Do bouře to stíháme jen tak tak, každopádně vše klaplo dle rady.
Nad údolím řeky Linth
Tímto okamžikem se dostáváme na samotnou trasu Via Alpina, která zde překračuje blízké silniční průsmyk Klausen Pass. A změna trasy je patrná i na změně prostředí. Loučíme se s velikány a ledovci a velmi pohodlnou, víceméně travnatou krajinou dorážíme po několika hodinách do jediné vesnice na trase – Urnerboden. Konečně obchod, pečivo a nějaká ta alpská lahůdka.
Dálková trasa Via Alpina (Etappe 05) pokračuje stále velmi příjemně po rozsáhlých loukách (a bažinách), překračuje silnici a míří k vápencovým obrům severní části Glarnských Alp. O nádherné pohledy jak na východní část pohoří, tak k ostrým vrcholům Signalstock, Schijen a Ortstock rozhodně není nouze. Před pozdně odpolední změnou počasí a deštěm nás zachraňuje pohostinná chata/restaurace Nussbuel. Po domluvě s majiteli, kteří mají zcela evidentně slabost pro trekaře na trase Via Alpina, stavíme stany na louce kousek od stavení, bouři samotné lze pak stylově vzdorovat v zázemí chaty s pivkem v ruce (až na těch skoro 6 CHF …).
V následující horské osadě Braumwald stezka Via Alpina klesá do Linthalu a pokračuje dále k východu (Sargans), naše partička však ještě pokračuje opět variantou Via Glaralpina k nádherně situovanému jezeru Oberblegisee. I když se nebe opět zatahuje a je jasné, že ani dnes bouři neunikneme, koupání v tyrkysové vodě jezera nelze odolat. Posledním táborem, který nám poskytne vcelku bezpečný úkryt před prudkou bouří, je mělké dno kotle Guppenseeli.
Finální, opět krásný den, je určen k sestupu do městečka Schwanden, odkud již funguje železniční spojení do Curychu.
Ubytování a jídlo
- chata Claridenhütte
-
chata Gemsfairenhütte
-
vesnice Urnerboden
- chata/restaurace Nussbuel
- městečko Schwanden
Potřebné vybavení
Mapy a průvodce: Tur. průvodce Rother „Glarnerland“ (55 túr, německy), mapa Kompass „Glarnerland, Walensee, Pizol, Sarganserland“ 1:50 000. Oba tituly koupíme např. v prodejně KIWI Praha (www.mapykiwi.cz). K orientaci a přechodu bohatě postačí i stažená oblast z aplikace Mapy.cz
Přístup na začátek
Doporučujeme využít jeden z mnoha pravidelných autobusových spojů (RegioJet, Nobles Line) a po noční jízdě vystoupit v centru švýcarské prosperity – městě Curych. Ze stanoviště busů je to jen pár kroků k železnici, odkud jezdí přímé spoje do obce Linthal, ležící již pod ohromující hradbou Glarnských Alp (1,5 hod., 13,90 CHF).