Přechod Vysokých Taur: Venediger Höhenweg a St. Pöltner Westweg

Náročnost

Náročná vysokohorská stezka, všechna technicky obtížná místa jsou zabezpečena jisticími prvky (lana, kramle apod.). Přechody ledovců jsou obvykle viditelně vyšlapány. Skalní lezení nikde nepřesahuje I. stupeň obtížnosti UIAA (F). Trasu lze navíc při nepříznivém vývoji počasí kdekoliv přerušit a bezpečně sejít do údolí.

Výchozí bod

Z obce Matrei in Osttirol dosáhneme horního konce doliny Tauern Tal u hostince a hotelu Matreier Tauernhaus (autobusové spojení, kvalitní asfaltka). Odtud se vystupuje k chatě St. Pöltner Hütte, která je základním výchozím bodem pro trek. Nástup je možný rovněž od severu z údolí Pinzgau. Od aut. zastávky Schösswend Klamm v údolí Felbertal (silnice mezi Mittersillem a tunelem Felbertauern) pokračuje cesta k hotelu Tauernhaus a dále vzhůru údolím až na sedlo Felber Tauern s chatou St. Pöltener Hütte. Tento přístup je však dlouhý a poměrně málo chozený (6–7 hod. pouze nástup). Konec dálkové cesty je v obci Hinterbichl v údolí Virgental (16 km západně od Matrei in Osttirol).

Mapy: Kompass č. 38

1.den – Matreier Tauernhaus – Wohlgemuth Alm – St. Pöltner Hütte 3,5 hod., 980 m převýšení

Od hotelu Matreier Taurnhaus pokračujeme silnicí do hloubi doliny Tauern Tal k budovám na polaně Wohlgemuth Alm. Dáme se vpravo vedoucí stezkou (č. 511) přes les, později po loukách ke kříži Zirbenkreuz (krásný pohled na celý masív Grossvenediger). Pokračujeme podél potoka Tauern Bach, který nás jednoznačně dovede do sedla Felber Tauern a k chatě St. Pöltner Hütte (2 481 m).

Pokud použijeme lanovku od Matreier Tauernhaus na louky Wohlgermuth Alpe (1 982 m), můžeme úvodní trasu zkrátit o hodinu (pokračujeme odtud traverzovou cestou č. 512, která se napojí na původní výstupovou trasu). Při takto zvolené variantě je však mnohem zajímavější pokračovat po cestě č. 512 k jezeru Grüner See (na břehu turisticky nepřístupná chata) a vzápětí se napojit na další vysokohorský chodník St. Pöltner Ostweg.

Společně pak dojdeme po hřebeni k chatě St. Pöltner Hütte. Vzhledem k tomu, že tato úvodní část treku není příliš dlouhá, jistě využijeme příležitosti vystoupit na takřka třítisícový Tauernkogel (2 988 m) tyčící se v blízkosti chaty St. Pöltner Hütte.

Vrchol je vlastně prvním štítem skupiny Venediger a je z něj báječný výhled. Výstup tam a zpět zabere cca 3 hod., skalní úseky nepřevyšují stupeň I+ st. UIAA (F). Pouze v závěru pozor na nepříjemné sněhové srázy.

2.den – St. Pöltner Hütte – Alte Prager Hütte, 6,5–7 hod., převýšení 820 m, sestup dobrých 600 m

Prakticky první úsek na dálkové cestě vede jednou z rozhledově nejzajímavějších částí. Od chaty St. Pöltner Hütte nejprve krátce klesneme k rozcestí a doprava vedoucí cestou (č. 902 a 917) traverzujeme hlavní alpský hřeben nad dolinou Tauern Tal. Celou dobu nás provázejí skvělé výhledy na skupinu Venediger.

Cesta je velmi dobře vedena a po dvou a půl hodině dojdeme k další důležité křižovatce. V blízkosti malého jezírka můžeme sestoupit do obce Innergschlöss, příp. vystoupit do sedla Sandebentörl (2753 m) a přejít na jižní stranu pohoří. My se však stále držíme původního směru až do příjemného odpočinkového místa zvaného In den Wandeln. Scházíme k jezeru na spodním konci ledovce Viltgraten Kees, které je částečně zavalené kameny. Překonáme suťovou bariéru a prudce stoupáme do protiležícího svahu. Následuje traverz doprava a bez ztráty výšky dojdeme k chatě Alte Prager Hütte.

Pokud do přechodu zařadíme výstup na nejvyšší vrchol masívu – Grossvenediger, musíme překonat 300m práh k velké chatě Neue Prager Hütte, která je ideálním výchozím bodem pro tuto náročnou túru.

3.den – Alte Prager Hütte – Löbben Törl – Badener Hütte – Galtenscharte – Bonn-Matreier Hütte, 7,5–8 hod., převýšení 900 m

V tento den máme před sebou nejen nejdelší, ale také nejtěžší etapu přechodu. Hned v úvodu stojíme před rozhodnutím, zda ztratit výšku a pokračovat po Venediger Höhenweg kolem jezer Salzbodensee nebo přejít snadným a plochým ledovcem Schlatenkees bez nutnosti sestoupit o více než 200 výškových metrů.

Po překonání ledovce nás čeká atraktivní úsek v blízkosti ledovcových morén a prudkým výšvihem vystoupíme na sedlo Löbben Törl (2770 m). Od velké dřevěné sochy Krista na kříži se otevírá jeden z nejlepších pohledů na celý podivuhodný svět ledovců masívu Venediger. Rovněž krásný kontrastní pohled na divoké skalní stěny vrcholu Kristallwand nad rozpraskaným ledopádem Schlatenkees.

Bez obtíží traverzujeme svahy Löbben Kopf a dojdeme k malé dřevěné chatce Badener Hütte (zároveň výchozí místo na vrchol Kristallwand). Od chaty nejprve klesáme k rozcestí ve výši 2 225 m a pokud ignorujeme možnost úniku do údolí Frosnitztal, pokračujeme dále cestou č. 922. Velmi pěkně vedoucí stezka traverzuje v délce více než 3 km svahy vrcholu Hohe Achse a míří do sedla Galtenscharte (2 882 m). Chodník překonává morény, které připomínají v těchto místech bývalou přítomnost ledovce Mailfrösnitzkees. Opět strmějším terénem v táhlém oblouku vystoupíme na sedlo, kde se celkový směr trasy stáčí na západ nad dolinu Virgental. Sejdeme hřebenem a traverzem překonáme skalní kotel ve směru sedla Kälberscharte. Jedná se o technicky nejproblémovější úsek etapy, který je však dobře zajištěn. Po strmém, ale jen krátkém sestupu dojdeme pohodlně k chatě Bonn-Matreier Hütte.

Od sedla Kälberscharte mohou neúnavní jedinci vystoupit na pěkný rozhledový vršek Rauhkopf (3 070 m). Ze sedla nejprve obejdeme skalní věž zleva a vrátíme se na vzhůru vedoucí hřeben. Bez problémů stoupáme hřbetem přes několik sníženin a přes skalní plotny na krátký, ale exponovaný a velmi úzký úsek hřebene. Po suti dojdeme na předvrcholek (3 060 m). Přechod na hlavní vrchol vede o něco náročnějším terénem po asi 80 m dlouhém skalnatém hřebeni (II. UIAA). Tam i zpět 1,5 hod.

4.den – Bonn-Matreier Hütte – Eissee – Zopetscharte – Johannis Hütte, 5,5–6 hod., převýšení 600 m

Další den si na treku trochu odpočineme. Tato etapa není ani dlouhá, ani nás nečekají žádné zvláštní obtíže. Vše však vynahradí překrásné pohledy na jižně ležící masívy Lasörliggruppe a Deferegger Alpe.

Od chaty nejprve klesáme do horní části velkého kotle Nillkar, který traverzujeme západním směrem ke hřebenu Esels Rücken. Cestou několik odboček vedoucích do údolí Virgental. Táhlým obloukem obcházíme hřeben vybíhající z vrcholu Wunwand a velmi vzdušně vedeným chodníkem nad dolinou Timmeltal dojdeme k soukromé chatě Eissee. Odtud se nabízí možnost výstupu na impozantní horu Wiesspitze.

Venediger Höhenweg pokračuje přes vysoko položené sedlo Wallhorntörl (3 045 m). Pro tuto variantu přechodu jsou však nezbytné všechny propriety na přechod ledovce Mulwitz Kees – mačky, cepín a lano. Proto zvolíme raději jednoduší, ale neméně zajímavou trasu přes sedlo Zopet Scharte. Od chaty vyjdeme krátce (300 m) k můstku přes potok. Namáhavé stoupání končí v sedle Zopet Scharte (2980 m), ležící mezi vrcholy Zopet Spitze (3198m) a Tulp Spitze (3054 m).

Příjemným klesáním místy v suti dosáhneme menší chaty Johannis Hütte (2 116 m). Zde v podstatě dálková trasa končí a můžeme již sejít do údolí Virgental po zn. cestě č. 914. Pokud nám však přeje počasí a ani naše klouby nejsou proti, můžeme pokračovat ještě dále následující etapou. Touto částí „utáhneme smyčku“ kolem celého masívu Venediger a navíc se podíváme pod úpatí nádherného vysokého vrcholu Dreihernspitze.

5.den – Johannis Hütte – Türmljoch – Essener u. Rostocker Hütte – Ströden, 6–6,5 hod., převýšení 700 m

Poslední putování nás již nečeká žádné horské dobrodružství. Od chaty překročíme potok Dörferbach a podcházíme skalní stěnu Aderkamm. Obloukem dojdeme na mírnější svah nad hřebenem a prudce nabereme výšku při výstupu na sedlo Türmljoch (2 845 m). Serpentinami po tzv. Schweriner Weg sejdeme k hluboko ležící chatě Essener-Rostocker Hütte (2 207 m).

Zn. cesta č. 912 schází k potoku Maurerbach a širokou dolinou Maurer Tal sejde k hospodářským budovám Ströden (1 403 m, velké parkoviště, 30 minut chůze do obce Hinterbichl).

Spaní na horských chatách, kde je možné si zajistit večeři a snídani.