Přechod Vysokých Tater na skialpech

Jeseníky, Krkonoše i Beskydy máš na skialpech prochozené křížem krážem, na pár výletech ve velkých horách jsi už taky byl, ale toužíš po velkém skialpovém dobrodružství? Legendární Haute Route je trochu z ruky, tak proč nejprve nezkusit tu bližší, Tatranskou?

Vybavení a náročnost

Na úvod nutno podotknout, že přechod Vysokých Tater vyžaduje dobré zkušenosti na skialpech, s pohybem v horách i s orientací a taky odpovídající vybavení. Mačky a cepín jsou nutností a s největší pravděpodobností nezůstanou v batohu. Kvalitní oblečení určitě taky není radno podcenit. A samozřejmě je potřeba vyrazit jen za stabilních sněhových podmínek a počasí.

Brnčálka – Téryho – Zbojnička

Trasa traverzu Vysokých Tater vede od Chaty pri Zelenom plese na Štrbské pleso nebo obráceně. Cestou překonáte čtyři horská sedla, více než 2500 výškových metrů a téměř třicet kilometrů. Horské chaty na trase nabízí občerstvení a místo s neopakovatelnou atmosférou, kde lze složit hlavu. Konkrétní radu, kde je nejlepší trasu rozdělit a přespat, vám ale nedám, protože my jsme si celý přechod dali v jediném dni. I to se dá zvládnout, ale člověk přijde o západ slunce vychutnávaný s hrnkem horkého čaje na zápraží chaty.

Do mrazivého rána jsme vyskočili z autobusu v Bielej Vodě. Nekonečnou dolinou stoupáme za svitu čelovek vzhůru k „Brnčálce“ (jak se říká Chatě pri Zelenom plese). První kilometry po cestě rychle utíkají, držíme ostré tempo, abychom se zahřáli. Já jsem cestu začala v merino tří-čtvrtečních podvlíkačkách a zateplených kalhotách Montura, péřovku mám přes dvě trika zapnutou až ke krku a stejně si v mrazivém jasném ránu připadám jak na severním pólu. S rozbřeskem jsme u chaty a místo ranní kávy míříme přímo k legendárnímu žlabu s názvem „Flaška“. Prudké stoupání se neobejde bez maček. Nejsme zde o víkendu a žlab máme čistý, bez jediné stopy, a tak jsme rádi, že se moc neboříme.

Do kopce čas běží nějak rychleji, a tak v Baraniem sedle dlouho neváháme a pouštíme se hned do sjezdu k Téryho chatě, kterou vidíme pod námi. Ani tady nejdeme na návštěvu a hned pokračujeme až pod stoupání na Priečné sedlo. Blíží se čas oběda, kopec je pěkně strmý a tempo začíná váznout. Cik-cak postup po chvíli opět nahradí mačky a v sedle se tentokrát nedá pro ostrý vítr vydržet ani chvilku. To jsou ty chvíle, kdy oceníte perfektně padnoucí goráčovku, která vám nebude vadit v pohybu.

Mrazivý traverz Prielomu a Východné železné brány

U Zbojnické chaty už neváháme, zastavujeme a dáváme si výbornou kyselici, horký nosičský čaj a stylově tatranku. Uznávám, že bych tu nejraději zůstala do rána, ale na to tentokrát není čas. Ještě nás čekají dvě sedla. Po občerstvení se jde o poznání lépe a v Prielomu jsme docela za chvilku. Vrchní pasáž nám dává zabrat, protože je tam vyfoukáno na holý led. Ani na druhé straně nezbývá nic jiného než kus sestoupit na mačkách.

Začíná být opět pěkně chladno, teď už mám na sobě péřovku, hybrid gore bundu a tlusté rukavice a o sundávání neuvažuji ani do kopce. Podvlékací triko už dneska asi nepropotím. Poslední výzva je Východná železná brána. Poslední sedlo, ale vydá za dvě. Sjíždí se zde opravdu hodně dolů a stoupání je nekonečné a k tomu ještě orientačně náročné. Prostě třešnička na konec. Svah prudce padá i na druhé straně sedla. Sníh s krustou nám nějakou chvíli sjezd znepříjemňuje, ale pak už to jde hladce až mezi kleč u Popradského plesa.

Ubývající světlo prozrazuje, že tenhle den už se blíží ke konci. A tak jsme opravdu rádi, když jsme na vyhlazené cestě vedoucí na Štrbské pleso. S posledními paprsky sjíždíme dolů a už za tmy docházíme k vláčku. Den ale ještě nekončí, čekají nás zasloužené halušky a vyhřátá sauna, tedy přesně to, na co se člověk po dlouhé zimní túře těší.

Pokud se vydáte na trasu v obráceném směru, počítejte se závěrečným sjezdem „Flašky“. Místo je nutné dobře trefit a být velmi zdatný lyžař i ve velmi strmém a úzkém terénu.

Ať už se vydáte odkudkoliv, nezapomeňte si to užít, tohle už je opravdová skialpová maturita se vším všudy. Kdyby to bylo přece jen trochu moc, nebo se cokoliv stalo, každá dolina slouží jako úniková cesta dolů.

Spoustu obloučků v čerstvém prašanu přeje Tereza

MONTURA

Montura ztělesňuje hory, přírodu a aktivní pohyb s tím spojený a je hrdým sponzorem Terezy Rudolfové. Představou této italské firmy je vymýšlet a vytvářet outdoorové oblečení nejen pro lidi, kteří hory zlézají, ale především pro lidi, kteří horami vášnivě žijí a kteří se jim snaží porozumět. Zájem interpretovat potřeby a přání horalů je základním kamenem vize Montury do budoucnosti. Více na www.montura.cz

Chata pri Zelenom plese, Téryho chata, Zbojnická chata (Nocleh je lepší zamluvit předem, a to nejen o víkendu.)