Přechod Totes gebirge – Mrtvých hor – na sněžnicích

Seznámení s „Toteskami“

Totes Gebirge s rozlohou 1250 km² a průměrnou výškou kolem 1800 m se přezdívá „Mrtvé hory“. To proto, že se v létě jedná o obrovské vápencové hřiště, kde jen těžko najdete vodu. Krajina je tady v náhorních pásmech celkem vyprahlá. To vás ale v zimě nemusí trápit, protože sněhu jsou kvanta.

Poté, co se na vrcholovou plošinu dostanete přes 900 výškových metrů stoupání, nabídne se vám už spíše „zvlněný“ terén plání, který je ideální právě pro sněžnice. Pokoušet se o samotné vrcholky je však v zimních podmínkách často náročným podnikem.

Nástup k Albert-Appel-Hausu

Přechod po níže popisované trase jsem šel dvakrát a vždy se jednalo o podařenou akci. Výpad se dá i s cestou stihnout za pět dnů. Výchozím bodem trasy je parkoviště u jezera Grundlsee, přezdívaného Zelená perla Totes Gebirge, kde lze bezplatně nechat auto a skromně přespat u břehu.

Další den už konečně budete šlapat taky po něčem jiném než po triu: brzda, spojka, plyn. Čeká vás deset kilometrů po stezce č. 235 s převýšením 1350 m na chatu Albert‐Appel‐Haus (1663 m). Na zdejším winterraumu pro 6–8 osob najdete dostatek dřeva, něco na osvěžení a hlavně kasičku, kde byste za svoji útratu a nocleh měli svědomitě zaplatit, stejně jako na dalších winterraumech na trase. Charakter cesty k chatě je klasický první den v horách. Někde ty metry prostě nastoupat musíte. J Nebojte, další dny už budou přátelštější a nabídnou více kochání se než šlapání do kopce.

Až pod Grosser Priel

Z Albert‐Appel‐Hausu se budete směřovat po trase č. 201 na Pühringer Hütte (1638 m) u jezírka Elmsee, kde je jeden z nejkrásnějších winterraumů, které jsem navštívil. Ubytovací kapacitu má obrovskou, na matracích se tady ve vrchním patře vyspí minimálně 20 lidí. Dole se nachází útulná světnička s kamínky. Opět můžete počítat s širokou nabídkou nápojů, obzvláště rumů. J Zvláště prostřední část trasy kolem vrcholů Wildgossel, Scheiblingkogel a Salzoen je opravdu nádherná.

Od Pühringer Hütte začíná to pravé vápencové království. Relativně strmým stoupáním se za chatou dostanete do nejvyššího bodu přechodu, a sice do sedla Rotkogelsattel (2000 m), stále po stezce č. 201. Závěr cesty do sedla je ve znamení skalního zúžení, aby se vám za ním otevřely krásné sněhobílé pláně se zajímavými útvary v podobě závrtů. Jedná se o několik metrů hluboké jámy, které jsou sice dobře viditelné, ale opatrně kolem nich. Po překonání plata následuje dlouhý sestup k poslednímu winterraumu na Prielschutzhausu (1420 m), nad kterým se tyčí nejvyšší vrchol pohoří – majestátní špice Grosser Priel (2515 m). Nemůžu zapomenout ani na tamní kadiboudu, ze které jsou neskutečné výhledy do okolí a málokdo se tady zdrží jen po dobu nezbytně nutnou. Prielschutzhaus má krásný, ale maličký winterraum. Kapacita je sice deset osob, ale z městečka Hinterstoder je to sem necelých sedm kilometrů a na atraktivitě místu přidává taky zmiňovaný Grosser Priel. Takže doporučuji přijít brzy a být připraven na trochu těsnější nocleh ještě s dalšími horaly.

Poslední den začíná ta pravá „logistická zábava“. Pomocí stopu a MHD se vždy jeden z nás dostal zpět k autu u jezera Grundlsee a pro zbytek skupiny přijel. Ti buďto déle vyspávali na Prielschutzhausu, anebo si zašli na jídlo do vyhlášené restaurace Polsterstüberl (47.6927244N, 14.1152478E), která je po cestě při sestupu do Hinterstoderu.

Spaní: Ve winterraumech neboli „zimních místnostech“ zavřených horských chat. Všechny jsou volně přístupné bez nutnosti mít s sebou jakýkoliv klíč. Nocleh se platí, členové Alpenvereinu mají výraznou slevu.

Voda a jídlo: Vždy si na celý den rozpusťte do termosky vodu, protože po cestě nic moc v tekutém skupenství nenajdete. Veškeré jídlo s sebou, v zimě není žádná z chat oficiálně v provozu.

Určitě doporučuji sněžnice s hroty zespodu. Čelovka, spacák a teplé oblečení jsou samozřejmostí. Trekové hůlky se širokými kotoučky jsou důležitým pomocníkem při brodění se hlubokým sněhem s 15 kily na zádech. Stan není potřeba. Karimatka se hodí, zvlášť pokud byste na kapacitně menších chatách narazili na větší skupinu.

Mapy: Alpenvereinskarte Totes Gebirge č. 15/2, 1:25 000. Trasa je velmi dobře značena, k základní orientaci pomůžou i mapy.cz.

Z Brna autem necelých pět hodin, takže je možné vyrazit ještě po práci a celkem normálně jít spát.

1. den: parkoviště Grundlsee (47.6282292N, 13.8421642E) – Albert‐Appel‐Haus (1663 m, 47.6933042N, 13.8703531E), 10 km, ↑1350 m;

2. den: Albert‐Appel‐Haus – Pühringer Hütte (1638 m, 47.6871192N, 13.9665256E), 10 km, ↑700 m;

3. den: Pühringer Hütte – Prielschutzhaus (1420 m, 47.7049139N, 14.0819628E), 11 km, ↑900 m;

4. den: Prielschutzhaus – Hinterstoder, 7 km.