Přechod středního Velebitu s vrcholem Šatorina

Střední Velebit není zdaleka tak bohatý na atraktivní skalnaté vrcholy jako na severu pohoří.Také výškově nedosahuje na mohutné vrcholy Jižního Velebitu. Je prostě nenápadným, ale veskrze příjemným přechodem mezi dvěmi významnými horskými celky. Přemužičevova stezka zde přechází poklidnou a rozmáchlou krajinou lesů a horských luk. Přesto i zde najdeme několik velmi zajímavých horských cílů. Největší pozornost asi přitáhne vrchol nejvyšší – Šatorina, ale také další, mnohdy jen o málo nižší kopečky by neměly uniknout naší pozornosti (Zečjak, Ogradženik a další).Vrchol Šatorina není samostatně dostupným vrcholem (jediná sjízdná cesta mířící do blízkosti vrcholu vede od severovýchodu přes les Štirovača). Šatorina je tak navštěvovaná spíše jako pohodová „vsuvka“ při přechodu Velebitu po Premužičevově stezce.

Přechod zahájíme u pěkné chaty Planinarska kuča Alan (1 340 m). K chatě se dostaneme nudným a namáhavým čtyřhodinovým výstupem z přístavu Jablanac nebo autem (rovněž jsme zde ukončili první část přechodu Velebitu – viz předchozí kapitola). V blízkosti chaty pozůstatky lanovky, jejíž stavba patřila svého času k největším v Evropě. Stožáry vysoké až 46 m nesly 6,5 km dlouhá lana. Lanovka překonávala výškový rozdíl 1 300 m a měla zabezpečovat dopravu dřeva z velebitských lesů dolů k moři. Dnes z této stavby zůstalo jen torzo. Premužičevova stezka vede nejprve po silnici vzhůru k jejímu nejvyššímu bodu (1 403 m, sedlo Kosica). Zde se stáčí doprava (tabule) a přechází po levé straně kolem vrcholu Baljma (1 451 m), nad bukovým lesem pak spatříme druhý nejvyšší vrchol Středního Velebitu – Zečjak (1 622 m, výstup možný po značené odbočce). Přejdeme přes sedlo Vrata a stoupáme na hřbet skoro 4 km dlouhého holého hřebene Pliševica (nejvyšší bod Visibaba 1 448 m) s krásnými výhledy na moře (ostrov Rab). Jakmile překonáme hřeben Pliševica, scházíme nakrátko do bukového lesa, přejdeme kouzelnou loukou a vcházíme do lesního porostu Grabarje. Následuje první výrazné stoupání serpentinami po loukách kolem vrcholu Kozja vrata (1 399 m) až dojdeme k pěknému výhledu na překrásné travnaté údolí Štokje duliba a nad nimi se tyčící vršek Zečjak.V dalším postupu se otevírá další obsáhlý výhled na moře, především pak na vyprahlý a kamenitý ostrov Pag. Traverzujeme úpatí vrcholu Ogradženik a klesáme na výšku cca 1 000 m. Po deseti minutách přichází stezka na rozcestí. Pokud je naším cílem nejvyšší vrchol Středního Velebitu, pak odbočujeme vlevo a dojdeme k plechovému kontejneri Planinarsko sklonište Ogradženik, postavený na základech staré chaty (+ cca 15–20 minut).

Výstup na Šatorinu (1 624 m)

Od bivaku vedou do hor dvě stezky. Jedna z nich stoupá k blízkému vrcholu Ogradženik (1 604 m, cca 30 minut výstupu, krásný výhled, především na moře), druhá cesta pak vede na nejvyšší vrchol Středního Velebitu. Nejprve přechází nakrátko bukovým lesem a vyjde do sedla Ripište, což je sníženina s několika větrem ohnutými stromy mezi vrcholy Ogradženik a Malovan. Cesta dále mírně klesá úbočím nad krasovým údolím Doline a přes les vyjde k lesní cestě, na jejímž konci je malé parkoviště, kde se cesta stáčí do lesa. Pokračujeme stále mírně dolů až se k nám připojí cesta vedoucí z lesa Štirovača. Vrchol Šatorina leží přímo přes námi. Vede k němu stezka, přecházející nádherným smíšeným lesem kolem mnoha krasových závrtů a propadlin. Les po chvíli ustupuje a před námi se vypíná kupole našeho cíle, porostlá hustým porostem kosodřeviny. Přejdeme krátce mladým bukovým lesem a později se přes kleč stáčíme doprava a vyjdeme na západní hřeben, kde kosodřevinu střídají travnaté louky. Nejprve přecházíme přes první křižovatku značených cest (směr Matijeviš brijeg), po pár metrech přijdeme k dalšímu rozcestí (směr chata Kugina kuča). Doprovázeni stále bohatšími výhledy vyjdeme na vrchol Šatorina. Velkolepému výhledu z vrcholu překáží pouze travnatý hřeben Matijevič Brijeg částečně zastiňující nedaleký Jadran. Ovšem panorama velebitských vrcholů, včetně těch nejvyšších nemá chybu. Nejkrásněji se však odtud prezentuje „zelený šperk Velebitu“ – lesnatá kotlina Štirovača (1 100 m, délka 8 km, šířka 1 km). Sestup stejnou cestou.

Pokračování v přechodu středního Velebitu

Premužičeva staza pokračuje od rozcestí pod bivakem Ogradženik klesáním lesem Mandekič a dojde k jedinému prameni pitné vody v oblasti na krasovém polji Mlinište (1 000 m, několik salaší, vodu má celoročně pouze horní koryto). Z tohoto místa můžeme také vystoupit po obnovené a značené stezce na vrchol Šatorina (výstup vede přes rozhledově bohatý hřeben Matijevič brijeg). Stezka dále stoupá do sedla mezi vrcholy Visibaba a Kurozeb a přechází přes další rozlehlé krasové polje Radlovac (množství kamenných zídek, rozcestí značených cest). Následuje přechod krásných luk plných květů a přes řídký les dojdeme k dalšímu rozcestí. Vpravo odbočuje stezka k opuštěné vesnici Skorpovac (996 m, několik chalup, bez pramene vody). Zanedlouho narazíme na odbočku, která se stáčí doleva a strmým výstupem vyjde na travnatý protáhlý vrchol Budakovo brdo, který je spojen hřebenem Bačič kosa s hnízdem nádherných skalnatých věží Bačič kuk v oblasti Dabarski kukovi. Jedna z nejkrásnějších skalních oblastí Středního Velebitu. Stojí za samostatnou prohlídku (pro tuto lokalitu byla vydána speciální mapa Dabarski kukovi v měřítku 1:20 000 – nakl. Smand). Naše cesta po chvíli přetíná novou cestu Kugina kuča – Ledenik a obchází svahy Budakovo brdo a západní srázy Solina (1 267 m) a Pleča (1 124 m). Nejzajímavějším útvarem je skalnatý vrchol Velinac (961 m).

V dalším postupu nás čeká nesnadný přechod přes bujnou vegetací porostlou planinu Visibaba (na konci louky další odbočka do království skal Dabarski kukovi – Bačič kuk) a sestup do širokého travnatého sedla Dabarska kosa (900 m), odkud je krásný výhled do dvou údolí pod sedlem – Duboko a Ravno Dabro. Před námi je poslední etapa Premižečevovy stezky. Nejprve traverzujeme jižní svahy vrcholu Butinovač (1 128 m) a táhlým stoupáním přejdeme přes vrch Papratnjak (odbočka na skalnatý vrchol Kiza v masívu Dabarski kukovi). Kamenné zídky, lemující cestu oznamují, že se nalézame v blízkosti jen pomalu se osídlující horské vsi Oštarje. Do cíle – k hotelu Velebno nám zbývá ještě necelé 3 km sestupu přes les.

V oblasti středního Velebitu najdeme několik horských chat. Nejkurióznějším stavením je nejníže položená „horská“ chata na světě – Planinarska kuča Miroslav Hirtz, ležící v Jablanacu (Zavratnica) v nadmořské výšce 20 m! (kapacita 40 lůžek, v provozu od června do půlky října. tel. +385 53 887 323). Nedaleko nejvyššího bodu silnice Jablanac – Štirovača (nejvýše položená cesta přes Velebit – 1 403 m) stojí rekonstruovaná dvoupatrová chata Planinska kuča Alan (1 340 m, kapacita 46 lůžek, od června do půlky října obhospodařovaná, jinak otevřeno stále, bez telefonu a bez vody!). Posledním vhodným nocležištěm, především pak při výstupu na vrchol Šatorina se může stát plechový kontejner Planinarsko sklonište Ogradženica (1 400 m, kapacita 4 lůžka), ležící nedaleko cesty Premužičeva staza.

Jablanac leží v blízkosti Jadranské magistrály (Rijeka – Zadar). Do přístavu vede z hlavní cesty 5 km dlouhá odbočka. Na sedlo Alan vede z magistrály 23 km dlouhá a obtížně sjízdná silnice s množstvím ostrých zatáček.