Přechod rumunského pohoří Retezat s výstupem na nejvyšší vrchol Peleaga

Utrmácení po víc než desetihodinové cestě vlakem a nočním přestupu v Devě přijíždíme do městečka Petroșani, ležícího na východ od pohoří Retezat. V městečku bohužel v sobotu nefunguje směnárna, a tak k zásobě eur vybíráme z bankomatu ještě rumunské lei. Dokupujeme poslední zásoby a pak už smlouváme s taxikářem, za kolik nás doveze za vesnici Câmpu lui Neag až k turistické chatě Cheile Butii (890 m) na jižním úpatí hor.

Naším cílem je šestidenní přechod pohoří Retezat s několika jednodenními túrami v okolí ledovcového jezera Bucura, které obklopuje až dvouapůltisícová hradba hor. Pohybovat se budeme v nejstarším rumunském národním parku, založeném už v roce 1935, na jehož území je ale naštěstí povolené stanování na několika vyhrazených místech.

Travnaté pláně nad Cabana Buta

Na začátku léta je v údolí pod horami parno a po úvodní hodině stoupání už jsme zbrocení potem od hlavy až k patě a ramena nám drásají popruhy od batohů naložených zásobami na týden. Naštěstí nás od nemilosrdných slunečních paprsků chrání v první fázi příjemný stín hlubokých bukových lesů. Až k večeru se dostáváme na travnaté pláně nad hranici lesa. Po rychlém osvěžení u chaty Buta (1540 m) pokračujeme ve výstupu a utáboříme na prvním rovném kousku trávy. Už se stmívá, když nás z časné večerky vytrhne dusot kopyt. Vykukujeme ze stanů a pozorujeme, jak se až nebezpečně blízko našich stanů žene stádo ovcí. Za nimi se z lesa vyloupne starý vrásčitý pastevec s dvěma honáckými psy v patách a po chvíli dobrosrdečných rumunsko-českých pokusů o konverzaci neodmítne pozvání na trochu domácí slivovice.

Ráno se v nedaleké chatě správců parku poslušně zaregistrujeme a zaplatíme poplatek za vstup do parku 10 lei (asi 55 Kč). Naše batohy podstatně ztěžknou, když nabereme dostatek vody na celý den ve studánce poblíž. Za slunečného počasí stoupáme dalších pár set výškových metrů do sedla Plaiul Mic (1879 m), z jehož vrcholového travnatého plata se nám otvírá na horizontu panorama celého hlavního hřebene Retezatu. Vidíme, že ve vrcholových partiích tráva ustupuje holým balvanům, kamenným polím a lišejníkům. Od hlavního hřebene nás dělí ještě jedno údolí, do kterého klesneme necelých 300 výškových metrů a od chaty Refugiul Salvamont Poiana Pelegii (1615 m) opět začínáme stoupat.

Nádherné hory všude kolem, Retezat, Rumunsko

Prstenec hor kolem jezera Bucura

Ještě dvě hodiny se prohýbáme pod těžkými batohy a stoupáme posledních 400 výškových metrů k jezeru Bucura ve výšce 2041 m, kde plánujeme na tábořišti zůstat pár dní a podnikat výstupy na okolní vrcholky nalehko. Na tábořišti už stojí aspoň desítka stanů. Není divu, Retezat patří k celkem oblíbeným cílům a jeho hlavní hřeben, táhnoucí se jako podkova kolem jezera Bucura, je magnetem zájmu trekařů. Nedaleko tábořiště vidíme bohužel i stinnou stránku turistiky v podobě odhozených odpadků. Znečištěné příkopy podél železnice mě v civilizaci až tak nezaráželi, ale tady ve světě hor z toho pohledu bolí u srdce.

I když modrá hladina Bucury vybízí k osvěžení, koupání v jezerech je v národním parku oficiálně zakázáno, čímž jsou zhaceny i případné ambice na nějakou velkou hygienu. Pramen pitné vody prýští z trubky na východní straně jezera kousek od chatky Refugiul Salvamont Bucura, v níž sídlí místní horská služba. Jedinou komoditou ke koupi tu jsou plechovky rumunského piva Ursus.

Travnaté břehy jezera hostí kromě tábořiště i stádo strakatých krav s telátky, které se volně toulají po okolních svazích. Jak zjišťujeme od dalších českých osadníků tábořiště, na druhé straně jezera bydlí pod obřím balvanem v malé jeskyni bača. Od něho se dají koupit čerstvé sýry a mléko, pokud ovšem dokážete přivřít oči nad nevelkou hygienou, která zřejmě porušuje každou možnou reguli EU.

Kemp u jezera Bucura, Retezat, Rumunsko.

Podívaná z vrcholů

Ráno necháváme batohy ve stanu a nalehko vyrážíme východním směrem za nejvyšší kótou Retezatu, na vrchol Peleaga (2509 m). Pěšinku vyšlapanou v travnatých stráních rychle střídá suťovisko, které vyžaduje jistý krok. Vrchol značí plechová tabule s modro-červeno-žlutou rumunskou trikolorou. I když se zrovna po obloze válí šedá oblaka, obdivujeme krásné výhledy. Jezera pod námi se bez slunečních paprsků lesknou ocelovou šedí a odrážejí mračna na obloze. Pro sestup volíme severozápadní hřeben kolem skalních věží Coltii Pelegii a čtyřhodinový okruh uzavíráme sestupem ze sedla Bucura zpátky k jezeru.

Další den už nám přeje i slunečné počasí, když opět nalehko vyrážíme na opačnou stranu a užíváme si širokých výhledů z vrcholů Bucura I (2433 m) a Retezat (2482 m). Za každým sedlem a hřebenem dělají hory čest svému jménu a odhalují nám další z řady jezer a jezírek, propojených zurčícími potoky.

Přes louky a pastviny

Po dvou dnech nezkalené horské nádhery kolem hlavního hřebene nezbývá než sbalit stany, sešlapat všechny plechovky od piva, které si budeme muset odnést s sebou do civilizace, a vydat se na sestup. Naším cílem je kemp a nedaleká chata Gura Zlata na západě hor. Nejjednodušší cestou je sestup kolem jezera Zanoaga, my ale zvolili cestu oklikou, abychom se vyhnuli zrádným strmým kamenným polím, která s těžkým batohem dělají jednomu členovi výpravy problémy.

Přes sedlo Bucura (2206 m) se tedy vydáváme na sever a klesáme rozkvetlým údolím podél průzračné bystré říčky, vytékající z jezírka Pietrele. Protože z hor nijak nespěcháme, trávíme noc u chaty Pietrele (1480 m), kde nám dělá společnost další stádo ovcí.

Zbloudilý sestup

Další den se přes sedlo Ciurila (1780 m) přehoupneme do lyžařského střediska Râușor (1185 m), které teď v létě zeje prázdnotou. Zbývá už jen jedno sedlo a sestup do doliny k Gura Zlata. I když tudy nevede žádná turistická značka, na mapě je jasně vyznačená pěšinka. Jak už to tak někdy bývá, realita vypadá trochu jinak. Když se po pár hodinách začne stezka v travnatých svazích úžit až se vytratí docela, následuje horečné čtení vrstevnic. Po několikerém ujištění, že jdeme správným směrem, začneme klesat prudkým svahem po hrbolatých tvrdých trsech trávy, dereme se lesem, přelézáme spadané kmeny a ojedinělá kamenná pole až dojdeme na hustě zarostlou louku v dolině.

Nádherné hory všude kolem, Retezat, Rumunsko

Ještě stále nemáme vyhráno, kopřivy, bodláky a další kvítí nám sahá až po pás, ale prodíráme se dál. Nálada se zvedne, když konečně narazíme na říčku Raul Mare, po jejímž proudu bychom měli bezpečně dojít až do Gura Zlata. Nadšení ale netrvá dlouho, břehy po proudu se záhy zvedají do ostrých skal a nezbývá než svižnou říčku přebrodit. Začíná se blížit soumrak, je ale ještě dost světla, abychom si všimli zřetelných otisků velkých tlap v blátě u řeky. Medvědi jsou v rumunských horách doma. I když už toho po celém dni na nohou a s krosnami na zádech máme dost, nic by nás nedokázalo vybičovat k tak rychlém úprku jako tyhle blátivé stopy. S ubývajícím světlem pádíme lesem, a když konečně narazíme na první stavení, nezastaví nás ani dva obří hlídací psi, které se podaří zahnat hlasitými výhružkami: „Mazej!“ a „Jedeš!“.

Vyčerpaní doklopýtáme už za tmy do chaty Gura Zlata a pivo zajídáme jediným, co nám ještě „uvaří“, tedy zmrzlinou. I když to tak přes den podle kousavých poznámek na adresu mapaře moc nevypadalo, všichni se nakonec shodnou, že dnešní bloudění bylo vlastně prima dobrodružstvím a parádní tečkou za nádherným týdnem v horách…

Praktické informace

Náročnost: Nenáročný vícedenní trek. Je potřeba nést si veškeré vybavení s sebou. Vrcholové partie s kamennými poli vyžadují jistý krok. Turistické stezky jsou celkem dobře značené.

Roční období: Přechod se dá jít od května do října.

Mapy: Dimap: Muntii Retezat, 1:50 000. Pro plánování možné také stáhnout na retezat-mapy.wz.cz.

Upozornění: I když všudypřítomná jezera vybízí k osvěžení, je koupání v nich oficiálně zakázáno. Na pastvinách pod horami si dejte pozor na honácké psy, kteří můžou být agresivní.

Voda a jídlo: V létě je v nižších polohách vedro, doporučuji počítat aspoň s 3 litry na osobu/den. Voda se dá doplnit ze studánek, každý den jsme potkali aspoň jednu. Pili jsme ji bez filtrace, ale mít s sebou filtr určitě není na škodu. Jídlo doporučuji mít vlastní na celou dobu, na některých chatách bylo k dostání i něco k zakousnutí, ale nespoléhala bych na to.

Spaní: V národním parku je povolené spaní ve stanech na vyhrazených tábořištích (jezera Zanoaga a Bucura, Poiana Pelegii, chaty Buta a Pietrele, Poiana Baleia, Campusel, Gura Zlata).

Běžná treková výbava včetně věcí na spaní a vaření.

Do města Petroşani se dá dopravit vlakem s přestupem v Devě, pro přiblížení k horám jsme usmlouvali taxík. Obsluha chaty Gura Zlata po domluvě zajistí odvoz do civilizace taxíkem. My jsme dál mířili ještě do českých vesnic v Banátu, na vlak zpátky do ČR jsme nastupovali ve městě Temešvár (Timişoara)

1. den: chata Cheile Butii (890 m) – chata Cabana Buta (1540 m) – kus nad ní kemp na louce

2. den: sedlo Plaiul Mic (1879 m) – chata Refugiul Salvamont Poiana Pelegii (1615 m) – jezero Bucura (2041 m)

3. a 4. den: jezero Bucura (2041 m) – na lehko okružní výlety: Peleaga (2509 m), Bucura I (2433 m) a Retezat (2482 m)

5. den: ezero Bucura (2041 m) – chata Pietrele (1480 m)

6. den: chata Pietrele (1480 m) – sedlo Ciurila (1780 m) – lyžařské středisko Râușor (1185 m) – chata Gura Zlata (doporučuji sestup raději přes jezero Zanoaga do Gura Zlata)

Přechod Retezatu se dá propojit s dalšími sousedními pohořími. Na jihozápad se táhne hřeben pohoří Godeanu (od sedla Paltina, 1935 m), který je stále součástí NP Retezat. Na západě pak za údolím řeky Raul Mare navazuje téměř liduprázdné pohoří Țarcu nastoupat se na něj dá od přehrady Lacul Gura Apelor.

Přechod Fagaraše aneb Deštivé hory za čtyři dny

Trekování v Munţii Parâng – rumunských divokých horách

Trek v rumunském pohoří Godeanu

Capatani a Paring: Túra zapomenutými kouty rumunských Karpat