Přechod přes Hochalmspitze a Säuleck

Turistika v oblasti masívu Hochalmspitze a Ankogel před- stavuje v rámci pohoří Vysoké Taury jedno z nejzajímavějších, ale také velmi nároč- ných horských dobrodružství. Celá oblast leží poněkud ve stínu mnohem populárnějších vrcholů v blízké skupině Grossglockner. Mohutný a rozložitý vrchol Hochalmspitze není první třítisícovkou Vysokých Taur, ale jedním z prvních opravdových štítů na východní hranici tohoto významného pohoří. Nižší vrchol Säuleck leží v dlouhé jihozápadní rozsoše vybíhající od uzlového Hochalmspitze a společně tvoří ideální skalnatou horskou dvojici, navíc spojenou jedinečnou vysokohorskou stezkou.

Jednoho z nejznámějších alpinistů své doby a dobyvatele mnoha štítů Východních Alp A. Ruthnera při prvním pokusu o výstup na mohutný Hochalmspitze v r. 1859 zastavil až exponovaný spojovací hřebínek mezi Schneeige Hochalmspitze a hlavním vrcholem. Jen o pár dní později neméně slavný „sběratel prvovýstupů“ Paul Grohmann byl úspěšnější a mohl se tak radovat z prvenství. Dnes touto trasou prvních pionýrů vede jeden z nejtěžších zajištěných chodníků Vysokých Taur.

Jako ideální výchozí bod pro tuto náročnou túru nám poslouží snadno dosažitelná chata Giessener Hütte na jižním úpatí Hochalmspitze. Od chaty jdeme po zn. cestě č. 536 (tzv. Rudolstädter Weg) ve směru viditelně ustupujícího ledovce Trippkees. Ledovec přecházíme mírným obloukem doleva po většinou vyšlapané stezce. Ta stoupá nejprve docela příjemně vzhůru (pozor na trhliny), později však velmi prudce vystupuje k výrazné skalní stěně. Tuto obtížně překonáváme pomocí umělých pomůcek (ocelová lana). Největším a také velmi často se vyskytujícím nebezpečím na úseku je námraza, která se zde drží prakticky po celý rok. Namáhavě a s maximální opatrností dosáhneme divokých a smělých skalních věží zvaných Steierne Mandl (3 125 m). Po hřebeni vyjdeme k místu, které zastavilo prvního dobyvatele A. Ruthnera.

Před vrcholkem Schneeige Hochalmspitze musíme překonat nejprve strmý skalní práh (zabezpečení) a posléze samotnou exponovanou skalní hranu směřující na hlavní vrcholek. Při suché skále celkem bez problémů, ovšem při sněhové nadílce nebo námraze životu nebezpečné místo! Na vrcholu nás čeká tak nádherné panoráma okolních hor, že velice rychle zapomeneme na útrapy z výstupu. Hochalmspitze rozhodně patří mezi jeden z nejvelkolepějších rozhledových bodů v celých Rakouských Alpách. Pokud nescházíme stejnou cestou zpět, máme před sebou nádherný hřebenový přechod Detmolder Grat, jaký nemá v celých Taurech obdoby. Cesta nejprve pokračuje přímo ostřím jihozápadního hřebene (četné jisticí prvky), později opouští hranu do východního úbočí vrcholu Winkelspitz. Kolem horního okraje ledovce Trippkees dojdeme k turisticky významnému sedlu Winkelscharte. 

Odtud můžeme jednak sejít zpět na chatu Geissener Hütte (cesta č. 519), odbočit velmi náročným sestupem k chatě Celer Hütte po tzv. Celer Weg (nové zajištění) nebo – což je snad nejlepší variantou – pokračovat dále žiletkou hřebene Detmolder Grat. Cesta je velmi dobře označena a totéž platí o umělém zajištění celého hřebene. Prvním vrcholem v hřebeni je Schneewinkelspitze (3 015 m), v oblasti dalšího vrcholu na trase – Gussenbauerspitze (2 978 m) nás čeká ještě jeden, krajně nepříjemný úsek při překonávání asi 30 m vysoké kolmé stěny, která bývá rovněž často namrzlá. Výstup k vrcholovému kříži na Säuleck je již bez výrazných problémů.

Z vrcholu Säuleck (3 086 m) sestoupíme přes příkré skalní bloky do sedla pod vrcholem Grosser Gösspitz (2 933 m) a úbočím západního hřebene již zcela pohodlně sejdeme k chatě Arthur v. Schmidt Haus, stojící na břehu malebně položeného jezera Dösner See. Od chaty překonáme skalní práh (bez obtíží) a dojdeme k chatě Dösenerhütte (uzavřená pro veřejnost). Dále do údolí vede lesem zn. cesta č. 510 k chatě Konradhütte (1 616 m, soukromá) a po kamenité cestě sejdeme až do údolí v blízkosti významného střediska Mallnitz (1 191 m, autobusové a vlakové spojení). Popsaný sestup z vrcholu Säuleck je možné provést také v opačném směru v případě, že vrchol Säuleck je pro nás samostatným cílem. Pro celkový přechod obou vrcholů se však tento směr příliš nehodí a je lépe jej absolvovat v popsaném sledu.

Na jižní straně masívu Hochalm stojí turisticky významná chata Giessener Hütte(2 215 m, majetek DAV, kapacita 65 míst, otevřeno 1. 6.–30. 9., tel. 0043 676 9439142). Vrchol Säuleck je dostupný z chaty Arthur-von-Schmidt- Haus (2 281 m, majetek OeAV, kapacita 90 míst, otevřeno 1. 6.–15. 10., tel. 0043
664 1122827). Nejvýznamnější chatou postavenou přímo na hlavním alpském hřebeni je Hannoverhaus (2 722 m, majetek DAV, kapacita 70 míst, v provozu 1. 6.–30. 9. a v době provozu lanovky Ankogelbahn, tel. 0043 664 1619367). Poslední chatu v oblasti najdeme na severní straně hřebene –Osnabrücker Hütte (2 032 m, majetek DAV, kapacita 65 míst, v provozu 15. 6.–30. 9., tel. 00434783 211139159). 

Mapy: ÖK č. 156 a 182 1:50 000, Kompass č. 66 Maltatal/Liesertal 1:50 000, Kompass č. 49 Mallnitz/Obervellach 1:50 000, f&b č. 191 Gasteiner Tal /Wagrain/Grossarltal 1:50 000, AV Karte č. 44 Hochalmspitze/Ankogel 1:25 000

Přestože vrcholy Hochalmspitze a Säuleck leží v těsné blízkosti, určit jednoznačně pouze jeden výchozí bod není snadné. Spíše je vhodné túru zamýšlet jako dvoudenní (lépe však třídenní) trek vedoucí od východu na západ. Zvládnout přechod mezi oběma vrcholy v rámci jednodenní túry je v silách jen opravdu hodně vytrvalých a fyzicky předimenzovaných jedinců a tak se noclehům na chatách nevyhneme. Na východní straně masívu je nejlepším výchozím bodem autobusová zastávka Pflüglhof, ležící na známé vysokohorské silnici Malta-Hochalm Strasse (pod mýtem). Pod masív Hochalmspitze odbočíme lokální silnicí údolím Gossgraben (zdarma) až k parkovišti u přehradního jezera Gösskarspeicher (1 707 m). Od přehrady vede zn. cesta č. 533 (také úzká lesní cesta) na chatu Giessener Hütte. Zde jsme v ideálně položeném místě pro výstupy na oba kopce.