Přechod pohoří Rila v Bulharsku

Rila je nejvyšší pohoří Bulharska i celého Balkánu. Může připomínat slovenské Roháče, avšak je výrazně vyšší i rozlehlejší. Geologové ji řadí k Trácko-makedonskému masivu – nejstaršímu území Balkánského poloostrova, avšak během poslední doby ledové ledovce vtiskly horám alpínský vzhled. To vysvětluje, proč vedle sebe nalezneme oblé vrcholky a mělká údolí připomínající obrázky z mongolských stepí i ostré štíty, skalní věže, morény a ledovcová jezera. Uprostřed hor se nachází Rilský monastir – prastarý klášter, vzhledem připomínající opevněný hrad, který si dodnes zachoval svou jedinečnou atmosféru. Setmělý, jen svíčkami osvětlený chrám vonící kadidlem je branou do jiného světa.

Rilu můžeme rozdělit na několik částí s odlišným charakterem. Hřeben Musaly a centrální Rila je nejskalnatější část pohoří s mnoha ledovcovými jezery. Severozápadní Rila je známá Sedmi a Urdinými jezery, skalním štítem Maljovice a dalšími divy. Východní Rila je méně skalnatá, na oblých vršcích se pasou stáda divokých koní. Jihozápadní Rila je více lesnatá a na rozdíl od ostatních částí nemá příliš alpínské vzevření.

Přechod Rily západ–východ

Denní túry byly spíše náročnější, zásoby potravin jsme doplňovali v polovině cesty

· 0. den: Příjezd do Dupnice, přesun do Bistrice, nástup 200 m vzhůru na plošinu u cesty k vodopádu

· 1. den: Podél Dupnické Bistrice do výšky cca 1900 m

· 2. den: Přes chatu Ivan Vazov a Vazov vrăh k jezeru Sălzata

· 3. den: Hřebenovka na Maljovicu, k chatě Maljovica a k Malomajjoviškým jezerům.

· 4. den: Přés Strašnoto ezero na Kobilino Branište, okolo Suchota jezera na Rilski manastir

· 5. den: Vyslanci jedou nakoupit do Rily, po zelené značce směrem na chatu Makedonija do výšky 2100 m

· 6. den: Po hřebeni od chaty Makedonija přes Pavlev vrăh do sedla mezi vrcholy Kanarata a Skalec

· 7. den: Hřebenovka na Musalu, spaní pod vrcholem

· 8. den: Po hřebeni zpátky na Mariški vrăh a přes sedlo Zavračica do kotliny Močurišeto

· 9. den: K chatě Belmeken, údolím do Kostence

· 10. den: Přesun k vlaku a odjezd přes Sofii domů

V mapě vyznačené trasy

Časy by měly odpovídat čisté době chůze s batohem na zádech. Pochází z kombinace údajů z gpsky a časů fotek či jen rekonstrukce z mapy a fotek. Cesta s příjemnými zastávkami na výhledy a odpočinek trvá tak o polovinu déle.

Bistrica – Bistriški vodopad (6 km, 1 hod 30 min, stoupání 500 m)

Na návsi kde končí autobus doporučujeme nabrat pitnou vodu z pramene, další bude až u vodopádu. Přejdeme Dupnickou Bistricu a stoupáme nejstrmější ulicí, za vesnicí pěšinou pořád vzhůru (je tam ještě jedna méně strmá cesta která vede trochu obloukem). O dvě stě metrů výše přicházíme na vozovou cestu traverzující svah, směrem doprava vede až k vodopádu. Turistická značka ještě před před ním odbočuje strmě vzhůru a stoupá na hřeben, ale stojí za to si kousek zajít. Vodopád je vlastně kaskádou přes kterou padá říčka, nejvyšší stupeň má okolo osmi metrů a pod ním je jezírko ve kterém se dá krásně plavat. Místo na několik stanů je o půl kilometru dále v zatáčce cesty u potoka Bistriška Mala.

Bistriški vodopad – Koritoto (8 km, 3 hod, stoupání 900 m, klesání 100 m)

Dále popisujeme neznačenou cestu, červená turistická značka vede až k chatě Ivan Vazov jinudy. Stoupáme údolím Dupnické Bystrice, nejdřív pěšinou lesem, který postupně řídne a střídají jej horské louky. Je důležité nepřejít místo kde pěšina přechází na levý břeh říčky. Za posledním pásem lesa a strmým stoupáním vedle vodopádů přicházíme do údolí lemovaného skalní hradbou, na jehož rovném dně meandruje říčka. Skvělé místo na tábořiště.

Koritoto – chata Ivan Vazov (3,5 km, 2 hod, stoupání 350 m)

Pěšinou, místy cestou necestou, k chatě. Na chatě i vařili, ale bylo třeba se správce výslovně zeptat.

Chata Ivan Vazov – sedlo Razdela (3 km, 1 hod, stoupání 350 m)

Po pastvinách do sedla, které je přímo vidět z chaty.

Sedlo Razdela – ezero Sălzata (1,5 km, 30 min, klesání 100 m)

Klesání po svahu s výhledem na Sedemte ezera. U nejvýše položeného je vhodné místo na stany.

Sedlo Razdela – Vazov vrăh – Dodov vrăh – Goljam Mramorec (4,5 km, 1 hod 30 min, stoupání 400 m, klesání 450 m)

Hřebenovka s nádhernými výhledy na Urdini ezera.

Sedlo mezi Malăk a Goljam Mramorec – Rilski manastir (4 km, 4 hod, klesání 1400 m)

Vražedně strmá cesta. Nejprve pěšina klesá křižujíc svah, potom jde mezi hřbítkem a roklí, klášter je stále vidět hluboko dole. Na loukách se značka snadno ztratí a mimo pěšiny se jde trávou dost špatně. Značka vede ve skutečnosti o něco západněji než je v mapě (Kartografia Sofia).

Goljam Mramorec – Maljovica – Elenski ezera – chata Maljovica (5 km, 4 hod, stoupání 200 m, klesání 750 m)

Po členitém hřebeni k vrcholu Maljovice (2 729 m), ze které je výhled na celou západní Rilu. Vrchol leží pár set metrů stranou od cesty, za zacházku rozhodně stojí. Značka vzápětí klesá ze hřebene k Elenským jezerům. (Přes nejskalnatější partie hřebenu okolo Orlovce značená cesta nevede, pěšina, dle vyprávění, ano.) Od jezer cesta strmě klesá k říčce nesoucí též jméno Majlovica a dále jdeme pěšinou romantickým údolím podle peřejí až k chatě, jenž se nejmenuje nikterak jinak, než Maljovica.

Chata Maljovica – Strašnoto ezero – Popovakapski preval – Kobilino branište (8 km, 4,5 hod, stoupání 600 m, klesání 450 m)

Od chaty stoupá cesta klečí. Po půl druhém kilometru máme po pravé straně, schována za nízkým hřbítkem kleče, Malomaljoviški ezera s krásným tábořištěm. Přes několik hřbítků s výhledem na mohutné cimbuří skal po pravé straně přicházíme k Strašnotu ezeru, které bylo možná takto nazváno podle pustého kamenitého okolí. Dále cesta stoupá a traverzuje strmý svah, místy téměř po skalní římse a v sedle Popovakapski preval překonává hřeben. Na druhé straně po loukách pozvolna klesáme ke Kobylinu braništi.

Kobilino branište – hotel Javora (6 km, 2 hod, klesání 650 m)

Pozvolna klesáme podle potoka k Suchotu jezeru, kteréžto je zajímavé tím, že jej voda opouští podzemím. Dále klesáme výrazně strměji a bez potoka až k silničce.

Javora – Rilski manastir (6 km, 1,5 hod, klesání 300 m)

Silničku je možno brzy opustit a jít po značce lesem, což je výrazně kratší a hezčí.

Rilski Manastir – Bričebor – chata Makedonija (20 km, stoupání 1200 m)

Pozvolný a nepříliš zajímavý nástup na jižní hřeben Rily. Od soutoku Rilské a Ilijné řeky jdeme stále po vozových cestách, s výjimkou jedné krátké zkratky. Téměř celou dobu jdeme zalesněným údolím.

Chata Makedonija – Kanarata (nad Ribnými jezery) (9 km, stoupání 900 m, klesání 600 m)

Příjemná cesta po hřebeni porostlém klečí, závěrečný úsek skalnatý s ocelovým lanem.

Kanarata – sedlo Džanka (13 km)

Travnatý hřeben s výhledy na obě strany, cesta rychle utíká. Potůčky pramení přímo na hřebeni, takže s pitné vody je dostatek a některá místa přímo lákají k táboření. Ze sedla Džanka je na dohled chata Grăničar.

Džanka – Mariški vrăh – Musala (7 km, stoupání 950 m, klesání 400 m)

Hřeben je stále skalnatější, vlevo se naskýtá výhled na údolí řeky Beli Iskăr s mohutnou přehradou, vpravo na kotliny s jezery mezi strmými skalami. Na Mariški vrchu se hřeben rozděluje, napravo je východní Rila a rovně masiv nejvyšší hory Balkánu Musaly.

Mariški vrăh – sedlo Premkata (19 km)

Zprvu jdeme po hřebeni se skalními věžemi a výhledy na Marični ezera, ale za sedlem Zavračica se ocitáme v liduprázdných oblých vrších, kde nám společnost dělají jen stáda koní. Procházíme širokými údolími Kazana a Močurišeto, kde meandrují horské říčky i nepříliš strmé kopce. V sedle Premkata se rozhodneme, zda sestoupíme z hor na jižní stranu okolo obrovské přehrady Belmeken či na severní stranu do Kostence.

Sedlo Premkata – Kostenec (13 km, klesání 1600 m)

Ze sedla scházíme klečí k chatě Belmeken. Záhy se noříme do horských lesů a podél bystřiny klesáme pěkným údolím lemovaným skalami. Po několika kilometrech přichází zleva další údolí i s vozovou cestou, která nás dovede až do Kostence. Asi dva kilometry pod tímto soutokem si všimneme stavidel na řece, která jsou počátkem ojedninělého technického divu – zde začíná tunel, procházející pod horami, který postupně sbírá vodu z několika říček a vede ji do vysokotlaké vodní elektrárny. Hned na začátku Kostence je minerální pramen a hospoda, takže žízeň rozhodně nehrozí.

Mapy

Mapa Rily existuje od vydavatelství Kartografia Sofia a Domino. Naskenovanou mapu od Sofijské kartografie naleznete na mapovém serveru Masarykovy koleje, je to starší edice, která má názvy pouze v cyrilici (nové vydání je má i v latince). Tu samou mapu v celku (nedělenou na A4 listy) naleznete i na 4F Travel Page.

Voda

Samotné jméno Rila prý pochází z thráckého jazyka, kde znamená „hodně vodnaté pohoří“, podle ledovcových jezer (okolo 200) a minerálních pramenů v podhůří. V horách vskutku o pitnou vodu není nouze, potůčky pramení často přímo na hřebeni či těsně pod ním.

Táboření

Oficiálně je táboření na Rile dovoleno jen na zvláště označených místech, ale těch jsme si nikde nevšimli a jsme přesvědčeni, že volné táboření je tolerováno. Osvědčená tábořiště jsou zakreslena v mapce popsaných tras.

Na hřebenech jsou také, na délku denního pochodu od sebe, horské chaty, kde lze pojíst i přespat. Ceny jsou pro nás velice příznivé.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Rilski manastir
Rilský klášter leží uprostřed hor a je proto lákavým vstupem do hor. Nachází se zde minimálně dvě restaurace s přáteskými cenami, před východní branou do kláštera teče pitná voda a v mapě je zde kreslené tábořiště (my jsme rozložili stany v zarostlém sadu za opuštěným domem). Autobus jezdí několikrát denně do městečka Rila, které má dobré spojení s Blagoevgradem a dalšími městy. Bohužel zde není vybavený obchod, pro nákup jsme jeli do Rily a zpátky.
Dupnica – Bistrica
Ideální východisko na západní Rilu. Ze Sofie se do Dupnice dostanete autobusem, který jede minimálně každou hodinu a je rychlejší než vlak. Úpatí hor se nachází za pět kilometrů vzdálenou Bistricou. Nechcete-li jít pěšky po silnici, jezdí tam i místní autobus ze zastávky na ulici Han Asparuh poblíž s křižovatkou s ulicí Strahil vojvoda (což je v ose mimoúrovňového nájezdu na čtyřproudou silnici ze Sofie pod kterým staví dálkové autobusy). V Bistrici autobus končí u upraveného pramene, nedaleko je obchod a ulice přímo vzhůru přechází do pěšiny strmě stoupající do hor.
Samokov – Borovec
Nejkratší nástup na hřeben Musaly. Do Samokovu jede ze Sofie autobus každou půlhodinu, turistická značka i lanovka začíná v šest kilometrů vzdáleném Borovci.
Predel
Sedlo Predel odděluje Rilu a Pirin. Prochází jím hlavní silnice, zastavuje tam i několik dálkových autobusů. Lze přes něj přejít z Rily na Pirin bez použití místní dopravy.
Kostenec
Městečko na severním úpatí východní Rily, pod oblastí přehrady Belmeken. Totiž vlastně dvě městečka téhož jména, jedno leží na samotném kraji hor, druhé o pět kilometrů dál u železniční stanice. Obchody i restaurace jsou v obou. Mezi Kostencem a Sofií jezdí denně 14 párů vlaků.
Avramovi Kolibi
Spíše pro úplnost dodávám, že na východní Rilu by šlo také vyrazit z nejvýše položené stanice pozoruhodné úzkorozchodné železnice Septevri – Bansko. Ze stanice Jakoruda lze nastoupit do centrální části Rily.

Rila na jihu navazuje sedlem Predel na skalnatější a divočejší Pirin. Východní Rila téměř navazuje na Západní Rodopi, které jsou známé soutěskami a krasovými oblastmi. Mezi Rilou a Sofií se nachází osamělý masiv Vitoša.