Trek skrz španělské pohoří Picos de Europa má mnoho tváří. Přes zelená údolí plná pasoucích se krav míří až do skalnatých výšin, kde to vypadá, jako na jiné planetě.
Kantaberské pohoří - Picos de Europa – Španělsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Hledali jsme místo pro aktivní dovolenou a do oka nám padlo pohoří Picos de Europa. Tento skalnatý ostrov vápencových štítů se nachází na severu prosluněného Španělska a sceneriemi by se dal směle přirovnat k italským Dolomitům nebo slovenským Tatrám. No nádhera! Teplota a úhrn srážek ovšem typicky španělské úplně nejsou, srážek tu spadne nejvíce na Pyrenejském poloostrově. Prostě pořádné hory se vším všudy.
Při plánování trasy vycházíme z okružního treku El Anillo de Picos, který kombinujeme s trasou GR201 až nakonec dorazíme do městečka Cangas de Onís.
Na start!
Za mírného mrholení přijíždíme posledním autobusem do osady Poncebos na severním úpatí pohoří Picos de Europa. Na hodinkách ručičky ukazují sedmou hodinu a my se rozhodujeme ukrojit první kilometry z naší cesty. U východu z 2,3 km dlouhého tunelu Bulnes nacházíme naše první nocoviště. Jelikož stále mrholí spokojíme se s přesahem střechy u veřejných záchodků a za světla veřejného osvětlení usínáme.
Ráno snídáme s příchodem prvních turistů a pak už stoupáme směr vesnice Sotres. Cesta vede kolem potoka, stoupáme pásem lesa, až vycházíme na rozlehlé louky, kde nám společnost dělají pasoucí se krávy. Vrcholky co chvíli mizí v mracích. Scházíme, abychom mohli stoupat – tak zní heslo výletu. To naplňuje cesta do vesnice Sotres. V Sotres se nad kávou rozhodujeme, kde uložíme hlavu večer. Našim cílem je Refugio Casetón de Ándara. Za vesnicí nás čeká porce výškových metrů, poté se cesta mění na větší, kde putujeme do mírného kopce společně s krávami. Občas jim vyklízíme cestu, hold jsou tu doma… U chaty nacházíme místo na přespání.
Neschůdný terén
Další den ráno začínáme stoupáním do sedla Collado de Valdominguero, odkud jsme dále chtěli pokračovat po trase značené v mapách. Prvních 50 metrů však rozhodne, že to pro nás není. Trasa je pro nás neschůdná, pro milovníky výšek a horolezeckého adrenalinu možná, ale to my nejsme, a proto se rozhodujeme vrátit se stejnou trasou až do vesnice Sotres, kde si pro dnešní noc zařizujeme ubytování.
Vyspaní a najezení putujeme údolím podél potoka Río Duje, až ho opouštíme a míříme více do hor. Zastavujeme na svačinu v hotelu Áliva. Další zastávka – Refugio Cabana Verónica. Zelené údolí se mění v šedou skalnatou krajinu a my směřujeme výš a výš. U chaty nás čeká rozhodnutí, jít či nejít…
Nakonec pokračujeme, stezka mizí a my se musíme orientovat pomocí kamenných mohyl. Dobrá hra pro oči! Jdeme po vrcholcích, mezi skálami, občas narazíme na krátký „horolezecký“ úsek, který zvládáme bez větších potíží. Souboj s blížící se tmou nakonec vyhráváme a necelé 2 km před Refugií Collado Jermoso, nacházíme malý, rovný plácek na stan, heuréka!
Výstup střídá sestup
Ráno scházíme k chatě a posilnění kávou se chystáme na sestup do města Posada de Valdeón. Už mapy nám naznačují, že nás nic jednoduchého nečeká. Což se potvrdilo. Velká porce výškových metrů směrem dolů a nezpevněná cesta dělá své a my tento úsek více než po dvou jdeme po čtyřech. Trasa dlouhá 2,4 km nám nakonec zabírá 3 hodiny. Poté se už cesta mění a my scházíme pásem lesa směr Posada de Valdeón. Nakoupíme si jídlo na zbylé dny a odcházíme. Za vesnici si poblíž řeky Rio Cares hledáme místo na spaní.
Ráno se vracíme na stezku, po chvíli přicházíme do lesa, kde nás čeká prudké stoupání, poté opět scházíme k Refugií de Vagabano. Pohodlně scházíme do vesničky Soto de Sajambre, následné stoupání nás už ani nepřekvapuje. Putujeme dál až nacházíme tábořiště a s pocitem, že následující den nás čeká posledních 25 km usínáme.
Osvěžení na závěr
Ráno nás budí zvuk kravských zvonů, a tak nesnídáme sami. Postupně se blížíme k cíli. Cestou procházíme španělskými vesničkami, louky střídají lesy a nám dochází, že máme před sebou poslední kilometry našeho putování. Před naším cílem, ještě stíháme koupel v průzračné řece Río Sella. Poté už vítáme město Cangas de Onís, cíl našeho treku.
Trek můžu všem jen doporučit, krajina se každým dnem měnila. Člověk si sice mákne, hodně toho nastoupá, ale výhledy jsou mu odměnou. Trek jsme absolvovali druhý týden v červenci, mým skvělým parťákem byla Maruška – mistryně v žolíku.
Ubytování a jídlo
Možnosti ubytování na trase jsou jednak ve vesnicích, kterými se prochází, nebo na horských chatách – refugiích. Při rozhodnutí, že byste chtěli využít horské chaty, doporučuji cestu naplánovat dopředu, počet míst je omezený. My osobně jsme si nesli „ubytování“ na vlastních bedrech. Krom karimatky a spacáku jsme nesli ještě celtu a tarp.
- Ubytovaní lehce seženete hned na začátku ve vesnici Arenas de Cabrales, dále pak v Sotres, Posada de Valdeón a v Cangas de Onís.
- V horách můžete schovat hlavu v Refugio Casetón de Ándara, Hotel Áliva, Refugio Cabana Verónica, Refugio Collado Jermoso a Refugio de Vagabano.
Jídlo jsme koupili už v Oviedu, a pak jsme dokoupili zásoby v Posada de Valdeón. Hlady neumřete, občerstvit se můžete na horských chatách, restaurace a malé obchůdky najdete taky ve vesnicích.
Otázka pitného režimu se řešila ve své podstatě sama, cestou není problém narazit na zdroj vody.
Přístup na začátek
V Oviedu jsme nastoupili do autobusu směr Cangas de Onís, odtud jede dál autobus do vesnice Arenas de Cabrales. Spoje jezdí často, není problém se sem dostat. Z Arenas de Cabrales jsme se nechali vyvézt autobusem na náš startovací bod treku, vesnici Poncebos. Odtud už po svých…
Autobusovou dopravu jsme řešili přes dopravní společnost Alsa
Orientační rozpis po dnech
0. den: Poncebos – tunel Bulnes = 4,1 km
1. den: tunel Bulnes – Refugio Casetón de Ándara = 13,5 km
2. den: Refugio Casetón de Ándara – Sotres = 13,7 km
3. den: Sotres – horské sedlo Posada de Valdeón = 19,5 km
4. den: horské sedlo Posada de Valdeón – Caldevilla de Valdeón = 12,1 km
5. den: Caldevilla de Valdeón – Collado de Angón = 21,6 km
6. den: Collado de Angón – Cangas de Onís = 24,2 km
