Přechod pohoří Boz daglari

Pohoří Boz Daglari leží na západě Malé Asie a jeho hřbet od sebe odděluje úrodná údolí řek Küçükmenderes (Malý Mederes) a Gediz (řeckými bájemi opěvovaný Paktólos). Tvoří jej převážně krystalické horniny, zejména svor a břidlice. Prudká úbočí jsou holá nebo naopak hustě zarostlá nízkými a téměř neprostupnými křovisky. Výše ve svazích lze narazit na zakrslé duby a solitérní borovice. Nejvyšší vrcholy tvoří holé skalnaté štíty malebných tvarů.

Podnebí Boz Daglari významně ovlivňuje blízkost Egejského moře. Zimy jsou zde mírné a léta suchá a dlouhá. Strmé svahy se nehodí k zemědělství, navíc se nachází všude okolo dostatek vhodné půdy na březích řek. Jsou proto využívány jen k pasení ovcí a koz. Na dně údolí pěstují domorodci fíky, olivy a víno, ze kterého se vyrábějí vynikající hrozinky, tzv. „sultánky“. V dávných dobách byly tyto hory součástí starověké Lýdie. Pohoří neslo tehdy název Tmólos či Tmólus a bystřiny z něho stékající oplývaly zlatem, které se zde ve velkém těžilo. Nepochybně právě odtud pocházelo i bohatství legendárního krále Kroisa, který sídlil ve slavných Sardách.

Impozantní zříceniny tohoto kdysi mocného města se nacházejí pod severními svahy hor a patří k nejpůsobivějším antickým památkám v celé Malé Asii. S většinou přírodních i historických pokladů Boz Daglari se lze seznámit při několikadenním přechodu jeho nejvyšší části. Výchozím bodem může být rázovité městečko Birgi na jižním úbočí hlavního hřebene, které se pyšní unikátním souborem muslimských památek. Odtud serpentinovitě stoupá cesta k necelých 20 km vzdálenému jezeru Gölçuk (1100 m).

Toto místo je jedním z turistických center oblasti a vypadá to zde tak trochu jako u Máchova jezera. Šest kilometrů čtverečních rozlehlá hladina je populárním cílem tureckých milovníků windserfingu. Specialitou zdejších restaurací jsou pokrmy z vousatých sumců, kterým se říká „yayin“. Asi za jeden den lze od jezera vystoupit k horskému centru Bozdag Kayak Merkezi (Lyžařské centrum Bozdag), kde v zimě funguje několik vleků. Tady se nachází i nejvyšší vrchol pohoří, který bývá na mapách označen jako Boz Dag,, ale domorodci mu říkají Kirklar Tepe (2159 m).

V létě jde o startovací místo vyznavačů paraglidingu. Jen pár kroků odtud leží frekventované piknikové centrum Mermeroluk. Staré ořešáky a voňavé borovice z velkými šiškami zde nabízejí příjemný stín a silný pramen svedený do upravené studny zas studenou vodu k občerstvení. O kousek dál po silnici směrem na Salihli leží další podobné místo – Kirkoluk. Lépe je však nepokračovat na sever po asfaltu, ale přejít do vedlejšího údolí a využít paralelní cesty, ze které lze v závěru odbočit na západ k Sardám. Podrobné mapky toho kraje bohužel neexistují, a tak nezbývá nežli vyrazit s automapou, držet přibližný směr a sbírat cestou informace od domorodců. Během letních měsíců panuje v Boz Daglari značné vedro. Ideální dobou pro trek je začátek jara nebo podzim, kdy dozrávají fíky a další exotické ovoce.

Několik hotelů a penzionů se nachází v Birgi, u jezera Gölçuk a také v horském středisku Bozdag. Ve většině horských vesnic je jen čajovna a jednoduchý obchůdek se základním sortimentem

Postačí jen základní turistická výstroj a vhodná obuv.Větší část cesty lze absolvovat i v trekových sandálech.

Do Birgi nebo přímo k jezeru Gölçuk jezdí minibusy z městěčka Ödemiş.

Sardy leží u frekventované silnice z Izmiru do Salihli a odjet odtud není problém.

1. Birgi – Gölçuk
2. Gölçuk – Bozdag
3. Bozdag – Sardy

Od Sard, respektive z přilehlé vesničky Sart-Mustafa lze pokračovat do obce Karayahşi, tam překročit „zlatonosnou“ řeku Gediz a pustit se do průzkumu pahorkatiny zvané Bin Tepe (Tisíc pahorků). Jedná se o rozsáhlé pole uměle navršených mohyl, ze nichž některé dosahují výšky desítek metrů. V jednom z těchto gigantických náhrobků odpočívá patrně se svými poklady i legendární král Kroisos.