Přechod pohoří Bolkar

Bolkar Daglari (Pohoří Bolkar) je turecký název pro nejvyšší část oblasti, která byla ve starověku známa jako Kilikijský Taurus. Někdy bývají pod tento název nesprávně zahrnovány všechny hory tyčící se v prostoru mezi řekami Göksu na západě a Pozanti na východě. Ve skutečnosti tvoří ovšem Bolkar pouze dominantní řetěz třítisícových štítů, jenž převyšují okolí o téměř 1000 metrů. Jedná se o pohoří utvářené především z vápencových a dolomitových sedimentů. Na tvorbě jeho topografie se podílely i ledovce a intenzivní krasová činnost.

Od sousedního pohoří Aladaglar odděluje Bolkar legendární Kilikijská Brána (1050 m). Trek napříč pohořím Bolkar začíná ve vesničce Tekir (1600 m). Odtud vede první etapa údolím Elmali k tábořišti ve výšce 2200 m. Další úsek stoupá přes sedlo Koca Gedik (3050 m) pod hlavní hřeben Bolkaru, kde leží pod štítem Kiziltepe stejnojmenné tábořiště (2800 m). Okolní rozlehlá vrcholová planina slouží v létě domorodcům z vesnic pod horami jako pastviny. Jejich sezónní ležení se nachází poblíž plesa s oblíbeným tureckým názvem Karagöl (Černé jezero) a tvoří jej tradiční bílé stany a primitivní přístřešky.

Z Kiziltepe lze pokračovat k tábořišti Yalaklar, které je nejvhodnější základnou pro horolezecký výstup na nejvyšší bod pohoří – Medetsiz (3524 m). Hlouběji do pohoří Bolkar, kde leží většina ledovcových jezer, odtud však proniknout nelze. Je třeba použít dvoudenní okliku přes vesnici Maden, což znamená sestoupit do výšky 1665 metrů a pak se znovu vyšplhat do hor údolím Arpalik, které končí u tábořiště jménem Meydan (2400 m). Klasická túra přes Bolkar odtud pokračuje kolem dalšího velkého jezera s názvem Karagöl a končí u ples Çini Göl a Ala Göl pod vrcholem Geyik Tepe (3277 m).

Z tábořiště Meydan se lze poté snadno vrátit do civilizace sestupem do osady Darbogaz, která má pravidelné spojení s městečkem Ulukişla. Celý trek zabere čtyři až pět dnů poměrně náročného pochodu. Nejstrmější úseky si lze usnadnit najmutím osla nebo muly na nesení batohů. Pokud nechcete hory přecházet celé, ale pouze do nich nahlédnout, pak se jako nejlepší alternativa jeví dvoudenní výlet z tábořiště Meydan k některému z jezírek.

Nutný vlastní stan a zásoby. Vesnické obchůdky (Tekir, Maden) nabízejí jen sušenky a čokoládu. Od pastevců v horách lze dokoupit sýr, jogurt a chlebové placky. U všech tábořišť se nachází pramen vody. Nejbližší hotely stojí ve městě Tarsus.

Běžná výstroj pro vysokohorskou turistiku, stan, pohorky, šusťákovka. Pohyb mohou usnadnit trekové hůlky.

Tekir leží u frekventované silnice z Pozanti do města Tarsus a snadno se sem dostanete mikrobusem.

Zpět do civilizace se lze z obce Darbogaz vrátit rovněž mikrobusem.

200

1. Tekir – Elmali
2. Elmali – Kiziltepe
3. Kiziltepe – Maden
4. Maden – Karagöl
5. Karagöl – Darbogaz

Místo z Tekiru je možné na trek vyrazit z vesničky Horoz, která leží více na sever a je hůře dostupná veřejnou dopravou. Tábořiště Kiziltepe je odtud vzdálené jeden den cesty. Do pohoří lze také vyrazit od západu z obce Halkapinar nebo Ivriz a poté pokračovat k hoře Aydos (3480 m). Jedná se o méně frekventovanou část pohoří. Cesty jsou zde méně exponované, ale orientace v terénu poměrně náročná. U Ivrizu se nachází unikátní chetitský reliéf, ruiny byzantského kostela a velká skalní brána.