Přechod Pálavy: za krásami jižní Moravy

Start v Popicích

Náš společný výlet chráněnou krajinnou oblastí Pálava zahajme na vlakové zastávce vesnice Popice, neboť tento výšlap není „kruhový“, nýbrž končí daleko od místa, kde bychom si případně mohli nechat své vozidlo, a proto je využití vlakové dopravy do tohoto regionu vcelku vhodné. Celodenní, leč poměrně nenáročná dvacetikilometrová procházka prochází nejen vinicemi, ale i okolo několika zřícenin hradů, muzea, přirodními rezervacemi se vzácnými květinami a okolo mnoha dalších zajímavých míst. Nejvhodnější doba k návštěvě je sice jaro (rozkvetlé louky pod bílým pálavským masivem lákají nejen fotografy až z dalekých krajin), ale ani v ostatních obdobích není důvod dvakrát přemýšlet a nevyrazit s chutí na odpočinkový turistický výlet.

Ihned v Popicích se napojíme na červenou turistickou značku, z níž už jen tak nesejdeme, pokud přímo sami nebudeme chtít odskočit za něčím zajímavým nedaleko cesty (pozor na návštěvní řád CHKO Pálava a dalších přírodních rezervací!). Počáteční kilometry sice ukrajujeme po asfaltové cestě, určené spíše zemědělským účelům, avšak při kochání na vzrůstající pálavský bílý masiv přímo před námi a Novomlýnské nádrže pod ním nezbývá čas přemýšlet, co máme zrovna pod nohama. Vinicemi lemovaná cesta nás dovede až do Strachotína, malé vesnice na břehu kaskády přehradních nádrží řeky Dyje Nové Mlýny. O ní poučení vědí, že se pod hladinou nachází zatopená vesnice Mušov, z níž je kuriozně vidět pouze kostel a několik ostrůvků lužních lesů, při přecházení nádrže máme dostatek času tyto jevy obdivovat. Zájemcům potom doporučím seznámit se za dlouhých zimních večerů více s historií zaplavování tohoto místa, příběhy a životy zdejších lidí jsou zajímavé!

Za vodní nádrží nás cesta svede do jedné z nejznámějších moravských vesnic Dolní Věstonice. I děti na základní škole s jistotou prohlásí, že zde (přesně tedy v popelišti mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem) došlo k archeologickému nálezu světového formátu, a to k objevení Věstonické Venuše staré plus mínus dvacet pět tisíc let. Místní muzeum, které můžeme při putování navštívit, se sice originálem nepyšní (ten je uschován v Moravském zemském muzeu v Brně), ale již „uvítací velká venuše“ u vchodu do muzea naznačuje, že uvnitř nalezneme dostatek kvalitního materiálu, včetně krásné dobové expozice, k ukojení své touhy po historii.

Stoupání na Pavlovské vrchy

Opustíme nenápadnou odbočkou mezi domy vesnici a vyjdeme mezi vinice, podél nichž stoupáme pozvolna prvním „pravým“ pálavským lesnatým svahem. Ten se postupně stává prudší a prudší, až nakonec po zdolání několika schodů dojdeme ke zřícenině gotického hradu Děvičky. Doporučuji se již doma připravit a nahlédnout do pramenů k seznámení se s mnoha legendami tohoto místa, ať již o tatarské princezně, ukrytém pokladu nebo o dvou (!) bílých paních. Tajemnou atmosféru, která halí zdejší studené rozbité zdi, vám zde v článku nechci kazit.

Z bývalého hradu je nádherný výhled na vesnici Pavlov i zdánlivě nekonečné Nové Mlýny, která se nachází přímo pod nohama pod prudkým svahem, nezapomeňte na něj a plně si ho vychutnejte!

Z Děviček pokračujeme dále po červené, stoupáme pozvolna nahoru a překvapivě nejdeme na naprostý vrchol pálavského masivu Děvín (549 mn.m.), ačkoli tak naše turistická mapa zřejmě ukazuje – málokdo je schopen na otázku plnou údivu odpovědět, proč tomu tak je? Vrchol traverzujeme z levé strany společně s místní naučnou stezkou a sledujeme přibližující se Sirotčí hrádek, k němuž přes vesnici Klentnice dojdeme.

Přes Stolovou horu

Sirotčí hrádek je působivá zřícenina gotického hradu z 13. století a jistě na nás udělá stejný dojem jako Děvičky. Milovníky legend opět upozorním na legendu o templářském rytíři Čičosovi, jež se váže k tomuto místu, ale nechám na nich, aby se s legendou seznámili po svém. Zde je také ideální místo ke svačině nebo k malému oddychu.

Jen několik set metrů nás dělí od opravdu ploché Stolové hory (459 m n.m.), z níž od vrcholového triangulačního bodu můžeme spatřit nádherně leckterá místa pálavského masivu, která jsme zatím prošli, včetně všudypřítomných nekonečných vinic. Rakouské příhraniční kopce i Mikulov jižním směrem máme jako na dlani.

Pokud jsme vyrazili na tento výlet při brzkém jaru, nedaleká přírodní památka Kočičí skála nás pozve na koniklece velkokvěté či hlaváčky jarní, které se v tuto dobu turistům předvádějí v celé své kráse. Odvážnější turisté se mohou vydat na prohlídku do bývalého lomu Turold nebo hledat nedalekou stejnojmennou jeskyni.

Půvabný Mikulov

V Mikulově nás uvítá několik předměstských ulic, červenou turistickou značku bychom si neměli nechat utéct mezi domy. Dojdeme okolo židovského hřbitova až na Kostelní náměstí, u kterého naše túra i červená značka definitivně končí. Odměnu si můžeme vybrat podle chuti a sil – buď pokračováním objevování a poznávání místních krás a historie třeba přímo na zámek tyčící se nad hlavami, nebo si prostě jít sednout na zmrzlinu a vychutnávat všudypřítomnou moravskou a hlavně vinařskou atmosféru. Avšak pozor: nenechte si ujet poslední vlakový či autobusový spoj zpět tam, odkud jste přijeli, Mikulov vás dozajista pohltí svou atmosférou!