Lofoten traverse neboli přechod Lofot je dálkový trek napříč přes pěticí ostrovů na severu Norska. Jeden z nejkrásnějších evropských trailů ale není zadarmo: čeká na něm drsné severské klima i náročný terén a orientace.
Lofoty – Norsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Nikde nikdo. Vcházíme do moučného mraku a ostrá skála se rosí kapkami vody. Při šplhání chlad prostupuje i přes rukavice, ale stoupáme dál. Po chvíli se mrak rozestupuje a poryv větru mě nutí zastavit. Otáčím se k nejvyšší hoře ostrova zády a výhled mi téměř doslova vyráží dech. V křišťálově čisté vodě azurových jezer se zrcadlí strmé štíty majestátních skal, které lemují fjordy vybíhající do nekonečného moře. Panorama z Hermannsdalstindenu je zaslouženým vrcholem dvousetkilometrového přechodu Lofot.
Za polární kruh
Norské Lofoty, právem se řadící k jedněm ze scénicky nejhezčích ostrovů na světě, najdeme zhruba 200 kilometrů severně od polárního kruhu. Jejich hory vznikly již před třemi miliardami let a za současnou podobu vděčí pohybu ledovců z poslední doby ledové. Poloze navzdory je zde díky Norskému proudu klima mírné a jde o nejsevernější místo na Zemi, kde průměrná roční teplota neklesá pod nulu.
Ačkoli jde o souostroví, díky sérii mostů a podmořských tunelů jde přejít téměř celé suchou nohou. Na trase dlouhé 160 kilometrů člověk nastoupá téměř deset kilometrů (ještě více, pokud se rozhodne vybíhat na okolní vrcholy). Neoficiální trasa přechodu Lofot (Lofoten traverse) je hybridem pospojovaných kratších tras a pár silničních úseků, na nichž se dá v případě potřeby stopovat. Je vedena pěti hlavními ostrovy a chodí se standardně od východu na západ – a to zejména proto, že když si člověk myslí, že má to nejhezčí za sebou, každý další ostrov hranici posouvá ještě dál.
Nic pro začátečníky
Nutno zmínit, že těžko popsatelná krása není zadarmo (což není narážka jen na norské ceny). Terén je i v dobrém počasí zrádný a trek není vhodný pro začátečníky. I proto, že řada úseků není značená a je zapotřebí dobrá orientace v mapě a horách. Lofoty jsou rovněž velmi deštivé a dva týdny slunce, které se nám poštěstily, jsou zde až anomálií. A nezapomeňme na těžší krosnu kvůli jídlu – a to jak kvůli třídennímu úseku bez možnosti nákupu, tak upřednostnění kil navíc v podobě těstovin z Česka před mdlobami při čtení cen v restauracích.
Kdo se však na trasu odhodlá, troufám si říct, že s trochou štěstí na počasí projde nejkrásnější trek Evropy. A to s osobním srovnání laponské tundry, italských dolomit, korsické hřebenovky i španělské poutě. Čím tě Lofoty pošlou do kolen a co čekat od jaké etapy?
Více info: Rando-Lofoten.net, TheHikingLife.com
Etapa 1: Austvågøy & Gimsøy
Prvním ostrovem, kterým norská pevnina volně přechází v Lofoty, je Austvågøy. Oficiální začátek trasy Lofoten traverse leží v osadě Delp na severním pobřeží ostrova Austvågøy. Přechod ostrova nás zavede na jeho jihovýchod, kde se po kopcích rozkládá i hlavní město souostroví Svolvaer se závratnými 5000 obyvateli. Při slově Lofoty si většina zřejmě představí holé skály, ale právě na prvním ostrově najdeme spíše zvlněnou pahorkatinu s relativně bujnými lesy, které místy věrně připomínají Šumavu. Tím, že zde nenajdeme fantaskní krajinu a turisté míří zejména na západ, tady v kopcích nacházíme opojnou samotu se svěžím vzduchem. Trasa následně protíná i nejmenší z pětice ostrovů – Gimsøy, ze kterého však vidíme jen jižní silnici.
Etapa 2: Vestvågøy
Následuje dvoudenní přechod ostrova Vestvågøy napříč jeho vnitrozemím. Stejně jako u předchozích ostrovů je zapotřebí mapa, protože značení je minimální s občasnými skalními mužíky a ovčími stezkami, které nás však mnohdy zrádně svádí z trasy. Ze zalesněných kopců se začínají klubat skály a zvlněná zeleň evokuje skotské pláně. Při hledání přístřeší si dokonce můžeme vybrat z jedné ze dvou chajd v druhé třetině ostrova, v nichž lze zdarma přenocovat a ohřát se u kamen. Odměnou za etapu je poté město Leknes, v němž doplňujeme zásoby před další fází.
Etapa 3: Flakstadøy
Na tomto ostrově ve tvaru mořského koníka vegetace začíná ustupovat horám a nejde jej proto jednoduše přejít. Trasa si vybírá cestu po východním pobřeží, po kterém je to delší, zato horší cesta. Chození místy střídá šplhání a marné hledání cesty ve skalní stěně před sebou. Výhledy na Skottinden (671 m n. m.) na protějším břehu však bohatě kompenzují mírné trápení na trase. Na své si přijdou i botanici, protože mezi všemožnými kvítky se schovávají i masožravky.
Kulturní vložkou je v polovině ostrova skanzen Nusfjord, kde při plácnutí se přes kapsu lze strávit noc v autentických červených rybářských domech na kůlech (rorbuer). Rozhodně doporučuju zastavit se alespoň v místní pekárně, po níž se olizujeme ještě další den. Kvůli omezeným možnostem přenocování se nám na konci ostrova vyplatí zacházka do Rambergu, kde je jediný kemp.
Etapa 4: Moskenesøy
Devadesát procent všech fotek z Lofot je odsud. Až kýčovitě krásné výhledy na skalnaté hory vypínající se nad mořskou hladinu jsou odevšad a neomrzí. Trasa zde začíná přechodem na západní pobřeží, odkud se vyplatí vyběhnout na vrchol Rytenu (543 m n. m.), který údajně nabízí jedno z nejlepších panoramat (my marně mžouráme do mraku). Pod ním scházíme na slavnou písečnou pláž Kvalvika, kam už míří i řada turistů, a zavíráme se před nimi v ukrytém hobitím domečku, kde trávíme noc. Další den poznáváme poprvé lofotský liják a notujeme si, že jsme dopředu rezervovali jednu z chajd provozovaných norskou turistickou organizací DNT. Z nádherného srubu Selfjordhytta a sušícími se věcmi se slejvák pozoruje lépe.
Poté jde člověk už jen na jih a je jen na něm, kdy dorazí do cíle a kolika odbočkami si trasu prodlouží. V této fázi je důležité načasování, protože skály zde tvoří neprostupnou stěnu, kterou je třeba objet na lodičce, jež jezdí jen jednou za 24 hodin. Po průchodu vodou nasáklými mokřady jsme proto rádi, že ji stíháme a vyskakujeme na konci fjordu Fors. Za soumraku ustupujícího polárního dne šplháme podél vodní elektrárny na hřeben, kde pod vrcholem Hermannsdalstindenu (1029 m n. m.) stanujeme. Nic nemohu doporučit víc, než na něj další den vylézt, což zvládne průměrně zdatný horal. Odměnou za šestihodinovou odbočku je neskutečné panorama s jezery Tennesvatnet a Krokvatnet.
Další den pokračujeme k cíli, do nějž se nám nechce dorazit a prodlužujeme si proto cestu výstupem na hory kolem. Za sebe doporučuju Merraflestinden (537 m n. m.) a obligátní výstup na Reinebringen (666 m n. m.), kam se jde v sezóně po 1600 schodech v davu, který však končí spolu se schody, a na vrcholu jsme skoro sami. Lidem navzdory je výšlap v případě dostatku času skoro povinnost, protože výhled na Reinefjorden je symbolem Lofot.
Samotná trasa končí v městečku s velmi stručným názvem Å. Díky skvělému počasí nám zbývá pár dní, které jsme počítali že budeme trávit přečkáváním pověstných bouřek, a rozhodujeme se prostopovat posledních pár míst a poté dny strávit ve vesničce Vindstad. Není přímo na trase (projíždí se kolem ní na zmíněném přejezdu lodí), ale v případě dostatku času je perfektní tečkou za expedicí. Pár domečků v sevření hor je oázou klidu, z níž lze podnikat túry na písečné pláže nebo třeba výšlap na Helvetestinden (602 m n. m.).
Projít celý trek je velkým (možná životním) zážitkem. Kdo zažil delší thru-hike, ví, o jakém pocitu mluvím. Na druhou stranu Lofoty nejsou nijak rozlehlé a dají se projet půjčeným autem a prochodit v rámci jednodenních výletů. A pokud má člověk více času a kuráže, můžu doporučit i stopování, s nímž jsme v případě potřeby neměli žádný problém (spoleh je v tomto případě na turisty, Nor nám zastavil jediný).
Ubytování a jídlo
V Norsku je stále možné stanovat téměř kdekoliv, kromě toho lze využít nejrůznější přístřešky (od válečných bunkrů po krásné chajdy). DNT provozuje řadu srubů, které je nutné od koronakrize rezervovat předem, na trase jsou dvě (Selfjordhytta a Munkebu).
Vody je na Lofotech všude dostatek, jen je zapotřebí kontrolovat, že nad danou říčkou nejsou ovce, nebo filtrovat. Zásoby lze dokoupit zejména ve Svolvaeru, Leknes a nezapomenout před ostrovem Moskenesøya v Rambergu nebo Fredvangu, protože je to poslední možnost na příští minimálně tři dny. Počítat s tím, že je dost draho a každá kalorie z domoviny se počítá.
Přístup na začátek
V případě cesty z východu na západ se na začátek dostaneme letecky do Narviku a busem do Laukviky nebo Svolvaeru. Zpátky přejezd trajektem Moskenes-Bodø a letadlem zpět.
