Přechod Munzur (Mercan) Daglari – vodopád Girvelik a jezírko Katir

Pohoří Munzur (Munzur Daglari) lemuje levý břeh horního Eufratu a kulminuje dlouhou hradbou třítisícových vrcholů, která bývá na některých mapách nazývána Mercan Daglari. Tato část východního Turecka patří k legendárnímu kraji Dersim, který je od nepaměti baštou svérázných kurských horalů. Jen málo cestovatelů proniklo v minulosti do této odlehlé oblasti. Nic se na tom nezměnilo ani ve 20. století, kdy zde propuklo několik velkých protitureckých povstání. Poslední velká vlna odporu začala s působením neslavně proslulé PKK v polovině 80. let. min. století.

Nedávno zde však již došlo k výraznému zlepšení bezpečnostní situace, takže se pomalu začíná rozvíjet i turistický ruch. Zejména domácí výletníci navštěvují především úchvatné vodopády Girvelik şelalesi na severovýchodním úbočí hor a kempy v národním parku Munzur Vadisi, který leží v jižní části Munzur Daglari. Obě místa spojuje několik tradičních pasteveckých stezek, které přímo vybízejí k treku napříč pohořím. A podlehnout kráse tohoto kraje není těžké, zvláště koncem jara, kdy se svahy hor promění v nekonečný koberec kvetoucích bylin všech možných barev. Nic srovnatelného neuvidíte ani v dolinách populárního Kaçkaru, kterému se přitom přezdívá pohoří květin. Některé druhy jsou opravdovou raritou, neboť rostou pouze zde. Milovníky přírody také potěší možnost setkání s mnoha vzácnými zvířaty. Relativně hojný je zde například stále medvěd, o čemž svědčí stopy, které lze občas najít v blátě nebo na sněhu.

Trasu je nejlépe začít prohlídkou vodopádů, které tvoří rozsáhlá kaskáda skal a travertinových schodů, po níž padá voda v několika sloupech z výšky asi 25 metrů. Přes přilehlou obec Çaglayan pak přejdeme do kaňonu stoupajícího do hor kolem vesničky Tatlisu. Dolinou pak projdeme nedaleko jižní strany nejvyšší hory pohoří, kterou je Akbaba (3462 m), poté pokračujeme stále na jihozápad. Na konci druhého dne dorazíme k malebnému plesu Katir Gölü. Poblíž se tyčí vrchol Katir Tepe (2980 m) a směrem dále na západ Haraminin Tepe (3239 m). Přespíme na přilehlé yayle, kde dodnes občas táboří přes léto kurdští pastevci. Následující den sestoupíme z hor u vesniček Yarikkaya a Yaziören.

Túru si lze zpestřit výstupem na některou z okolních hor. Většina vrcholů je snadno zdolatelná. Po dlouhém treku divočinou, který zabere 3 – 4 dny, si pak můžeme odpočinout v nedávno otevřeném turistickém středisku Elbaba Camping u vesnice Güneykonak. Zde je také možné získat od správce objetu a domácích turistů další tipy na túry do okolí. Majitel pořádá čas od času pro zájemce i vyjížďky terénním auty ke vzdálenějším cílům i akce pro vyznavače paraglidingu.

Je nutné mít vlastní stan. Elbaba Camping na konci trasy nabízí jednoduch, ale značně předražené chatky. U vodopádů Girvelik funguje o víkendech několik zahradních restaurací, kde servírují kebab a pstruhy. Koupit tu lze i pivo. V horách lze dostat od pastevců jen sýr a jogurt. S pitnou vodou není problém. U všech tradičních tábořišť jsou prameny.

Nezbytný je vlastní stan. Mohou se hodit trekové hůlky.

Do obce Çaglayan jezdí mikrobusy z asi 25 km vzdáleného města Erzincan.

Güneykonak leží na silničce spojující Ovacik s městečkem Tunceli a do obou míst zde seženete přímý spoj.

1. Çaglayan – Girvelik şelalesi – Tatlisu – yayla (pastviny v horách)
2. Katir yayla – Katir Gölü – Katir Tepe
3. Yarikkaya – Yaziören – Elbaba camping

Z Çaglayanu lze pohoří směrem na jih přejít také několika dalšími cestami. Poněkud kratší alternativa vede kolem hory Heltepe (3345 m) Tato trasa stoupá od vodopádů Girvelik do osady Kalecik, následující den míjí bezejmenné horské jezero a kočí u vesničky Karagöz. Další informace o pohoří Munzur najdete v kapitolách: Trek přes Munzur Daglari a Výstup na Akbaba Tepe.