Přejít masív Kanchenjungy není zrovna malý sen, vyžaduje značné úsilí v plánování i dostatečné finance. Navíc když si k tomu přidáte ještě pokus o výstup na nějakou tu himálajskou šestitisícovku! Nepál za to ale stojí!
Himálaj – Nepál
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Rozhodl jsem se začít přechod v Nepálu a poté přes hraniční hřeben proklouznout do Sikkimu. Kudy? Přes jaké sedlo? Klíčový bod, na kterém stál úspěch a neúspěch celé akce.
Ve hře bylo hned několik přístupových tras. V centru pozornosti doufaje nejbezpečnějšího a orientačně nejsnadnějšího přechodu se nakonec ocitlo sedlo Khang La. Cesta do něj se dle mapy z Tseramu tvářila jednoznačně, malý ledovec na jeho vrcholu a z něj to vzdušnou čarou do výspy civilizace v Sikkimu, vesnice Dzongri, nevypadalo to daleko. Plán byl v podstatě hotov.
Nepálská povolení byla v kapse. Sikkimská jsme neplánovali žádná, vyjma tzv. Inner Line Permitu, který opravňuje k pohybu v jižní části Sikkimu.
Zálusk na šestitisícovku
V plánu bylo pokusit se i o výstup na některou z šestitisícovek v těsné blízkosti Kanchenjungy. To vše bez průvodce nebo nosičů. Lehký materiál, abyste ušetřili váhu na jídlo, je naprostou nutností, k tomu umění se sbalit. Suma sumárum batoh před odletem atakuje 30 kg. Nádherné vyhlídky.
„Kdy už tam budeme?“ nesčetněkrát se dotázal Branko. Hrozné horko v Bagdogře, taxík s defektem do Kakarbhitty, jako sardinky v Tata džípu do Phidimu a masochismus v buse do Taplejungu. Konečně! Vzhůru do hor za našim snem!
Přístupová cesta
Vzhůru do hor!? Ty jsou už všude kolem Taplejungu! Ale ty porostlé džunglí nám však nestačí. Než zahlédneme první zasněžené kopce masívu Kanchenjungy, jsme pomalu týden na cestě! Klasický trek do tábora na dohled severní stěny Kanchenjungy s následným přechodem několika sedel z údolí řek Tamor a Ghunsa Khola do údolí řeky Simbuwa Khola s cestou do tábora pod jižní stěnou je bezmála čtyřtýdenní podnik, který se svou náročností řadí k fyzicky obtížnějším s opravdu základním zázemím. Proto na něm potkáte většinou turisty, kteří již někde v Himálajích byli. A všichni až na nepatrné výjimky v závěsu průvodce a nosičů.
Vydat se obléhat místní seriózní kopce jen s tím málem, co si v čúrkách potu táhnete od necelého tisíce metrů nad mořem o čtyři tisíce metrů výše, může být problém. Naší snahou tak od prvopočátku bylo maximálně využít jídla od místních a až toho bude málo nebo nic, začít užírat z vlastních zásob.
Nádherná cesta
Popisovat jednotlivé dny treku mi přijde trochu zbytečné. Všechno důležité vygooglujetenebo kouknete do četných knižních průvodců. Mi osobně fantastická rozmanitost vegetačních pásů Himálají a neskonale příjemní místní obyvatelé stojí za ty litry potu, než se člověk dostane pod samotný kopec. Každý obličej, domek nebo zatáčka je nová. Každý den je jiný.
Klasický okruh pod Kanchenjungou půjdete osamoceni. Davy nepotkáte. Za Ghunsou (3.595 m n. m.) se nám poprvé pořádně otevřel zdejší amfiteátr horských velikánů. Po levici se nad námi tyčily ostré zuby šestitisícovek Sarphu, výrazně zaledněné vrcholy Nachu Peaku, Dango Peaku a Tinjungu, po pravici na východě královská koruna zdobená drahokamy Khabur (6.332 m n.m.), Phole Peak (6.645 m n. m.), Nyukla Lachung (6.545 m n. m.), Sobithongie (6.670 m n. m.) a Jannu (Kumbhakarna) (7.710 m n. m.).
O kousek dále severněji se v plné kráse ukázala elegantní zaledněná koruna královny Mera(6.344 m n. m.). Na severu před námi se tyčila hradba sedmitisícových vrcholů Tsajirip, Lashar, Janak Chuli, Jongsang, Dome Kang.
Za zákrutou ledovce Kanchenjunga se otevřel pohled západním směrem na majestátní pyramidy tyčící se nad sedm tisíc metrů. Pathibhara, Paramid Peak, Tent Peak a Nepal Peak střežící hranici se Sikkimem.
Náš projekt
S našimi zkušenosti, silami a vybavením v úvahu připadal vrchol Tengkoma (Tangkonama) Peak (6.210 m n. m.) ve skupině Drohma Peaku tyčící se nad několika pasteveckými usedlostmi Lhonaku. Tvar trochu fádní při porovnání s ostatními elegány a krasavicemi kolem, ale na pohled technicky nenáročný výstup, snad choďák zakončený malým ledovcem. Výstupová linie pravděpodobně roklemi se sutí obklopenými už na pohled pěkně zvětralými skalami. Detailní popis výstupu jsme k dispozici neměli.
Můžete plánovat, jak chcete, ale nepřízeň počasí vaše plány bezostyšně rozcupuje. Oblast Kanchenjungy je známa svým relativně nestabilním počasím. I proto vylezení této osmy je velký úspěch. Během naši listopadové návštěvy bylo poměrně dost chladno. V Lhonaku v necelých pětitisících metrech teplota přes noc klesala k -15°C! To by tak ani nevadilo. Ale v poledne mezi dvanáctou a druhou se vždy z údolí nasunula hustá oblačnost. To mne trápilo daleko více.
Nad Pangpemou jsem si na jihovýchodním konci hřebene Drohma Peaku vyhlédl výrazný zub s malým ledovcem pod ním. O výstup jsme se chtěli pokusit další den.
Nevydařený výstup
Po osmé hodině ráno vyrážíme nalehko s našim kompletním horolezeckým materiálem k vrcholu. Co se jevilo blízko, se postupně s přibývajícími hodinami ukázalo jako hodně daleko! A pro nás překvapivě narůstala i nadmořská výška našeho cíle! Zprvu jsme stoupali strmým svahem přímo na Pangpemou, až jsme se dostali na morénu ledovce pod Drohma Peakem, která nás přivedla k ledopádu. Ten jsme oblezli zprava až pod visutý ledovec našeho bezejmenného cíle. Pěkný průstup, ale objektivně dík padajícímu kamení ne úplně optimální a doporučeníhodný.
Blížilo se poledne, na výškoměru 5.700 m n. m. a komplet ledovec a skalní zub před námi. Tady jsme poprvé pochopili, že jsme si nevybrali úplně pohodový výlet. Stoupali jsme enormně zvětralou sutí a místy rozbitou skálou pokrytou sněhem. Tři kroky nahoru, jeden dolů.
Rvali jsme to pod okrajem ledovce k vrcholovému hřebeni. Do údolí se jako obvykle začala nasunovat oblačnost. V 5.850 metrech padlo rozhodnutí. Konec, sestup! Vrchol daleko a vysoko, horší se počasí, v mracích bychom cestu dolů hodně obtížně hledali i a kdo ví, zda bychom si poradili po ledovci se skalním zubem s našim málem vybavení. Byli jsme hodně smutní. Vrchol byl už tak blízko.
Přetraverzovali jsme strmou sutí na hřeben a tím sestoupili dolů na morénu ledovce West Langpo Glacier, po které jsme již v mracích značně vyčerpáni doklopýtali doufaje ve správném směru zpět do Pangpemy.
O AUTOROVI:
Tomáš Obtulovič se narodil v Havířově a povoláním je lékař dlouhodobě se zajímající o horskou medicínu, kterou přednáší na kurzech pro laickou veřejnost. Hory navštěvuje od ranného dětství, od turistiky a lyžování se dostal ke skalnímu lezení, horolezectví a skialpinismu. Jeho články se objevily v médiích Montana, Treking, Vertigo, MF Dnes, Horyinfo.cz, Lezec.cz nebo Japanese Alpine News. Více nawww.horomedicina.cz. Více fotografií jeho parťáka Branko Gugleta najdete na www.googli.dphoto.com.
Potřebné vybavení
Pokud chcete vystoupit na vrchol, je potřeba mít vybavení na ledovec
Přístup na začátek
Přístup do oblasti Kanchenjunga je možný po zemi (cizinci používaný minimálně), nebo letecky přímo z KTM do Suketaru. Mne napadlo doletět do Bagdogry a po zemi se přes hraniční přechod Kakarbhitta přesunout do Taplejungu, kde bychom za dva dny mohli být. Tyhle dva dny bylo ale pravé cestovní peklo, správně v LP trvdili, že je to cesta pro masochisty!
