Přechod Karpat prochází jedněmi z posledních divokých koutů Evropy. Vede po hřebenech pohoří v České republice, na Slovensku, v Polsku, na Ukrajině a v Rumunsku, kde u Dunaje končí. Trasa dálkového treku má více variant, karpatská romantika zaručena!
Karpaty – Rumunsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Celokarpatská trasa zatím chybí
Na Karpatech je mimo jiné krásné, že přes ně zatím žádná oficiální trasa neexistuje. Samozřejmě, že pokusy o vytyčení stezky už zde byly: izolovaný maďarský projekt Carpathian Divide Trail instalující po trase turistická razítka nebo dotovaný pokus brašovských turistů vedoucí k vyznačení části trasy E8 (žel částečně mimo hlavní hřeben).
Tradičně se přechody Karpat začínají či končí na bratislavském Děvíně a u Dunaje v rumunském městečku Orşova. Já jsem v červnu 2019 začal na nejzápadnější výspě Karpat, na Pálavě, a skončil po 74 dnech u Svaté Heleny a to pro ten magický zážitek, aby na začátku i na konci cesty zněla čeština. Původně jsem měl v plánu začít Rumunskem, abych si mohl po cestě rozeslat balíky a také, aby poslední stovky kilometrů vedly přes Slovensko s dostupnějším zásobováním. Na sníh bohatá zima roku 2019 však udělala čáru přes rozpočet, přes zasněžený Făgăraş jsem si v červnu netroufl.
V některých částech karpatského oblouku je hlavní hřeben jasný (Făgăraş), jinde jsou alternativní možnosti (Retezat – Godeanu – Cernei nebo Vâlcan – Mehedinți, východní rumunská pohoří), na Slovensku je potřeba se rozhodnout, zdali putovat na sever od Váhu nebo následovat Cestu hrdinov SNP přes Nízké Tatry.
Zájemci o putování přes Karpaty si mohou stáhnout moji trasu, zmapované zdroje vody i útočišť nebo se podívat na mapu putování či inspirovat se u dalších „thru-hikerů.“
přechod Karpat přehledně na mapě
Putování
Morava a Slovensko
Cesta z Pálavy přes Modré hory do Bílých Karpat není v době komáří kalamity žádný med. Poměrně rychle jsem zjistil, že moskytiéra pod tarp se v Karpatech vyplatí, což se mi vícekrát potvrdilo. Pod Velkou Javořinou začínají setkání s poutníky Cesty hrdinov SNP. Po této cestě jsem pokračoval víceméně ve šlépějích slovenské výpravy z roku 1984, opustil ji na Kráľovej holi a vydal se po rozvodí Váhu, Hornádu a Popradu na severovýchod přes Levočské vrchy, Čergov (trasa E3) a po slovensko-polské hranici na Duklu.
Od Slovenského ráje po Duklu jsem na 200 kilometrech potkal jediného poutníka. Od Dukly po hranici s Ukrajinou lidí notně přibylo, ačkoliv se charakter cesty příliš nezměnil. Jakkoliv Bukovské hory přitahují puncem odlehlosti, pro mne se zařadily mezi 7 karpatských pohoří s největším počtem návštěvníků.
Ukrajina
Naplánovat hřebenovou cestu přes Ukrajinu není jednoduché, mezi poloninami je to totiž vždy do údolí. Milé bylo setkání s českými značkaři z Hnutí Brontosaurus. Překvapilo mne, že zakarpatské vesnice si sice zachovaly ducha, kterého měly o čtvrtstoletí dříve, ale hory se změnily. Z polonin zmizely ovce a travnaté louky se transformují v borůvkové plantáže, za kterými se na hřebeny derou stromy a lidé. Oč méně ovcí, o to více aut a sběračů borůvek. Bohužel tento provoz na poloninách slouží „dobrodruhům“ (často z ČR) jako záminka pro offroadové projížďky po hřebenech. Jedna skupina motorkářů prosvištěla na polonině Krasna okolo půlnoci pár metrů od mého spacáku.
Je zřejmé, že naše děti už Karpaty v jejich současné podobě neuvidí, stejně jako my jsme nepoznali slovenská pohoří tak, jak je popisuje třeba Míla Nevrlý.
Rumunsko
Městečko Solotvino s Maramurešskou Sihotí rozděluje řeka Tisa a spojuje starý most. Za celnicí jsem se ocitl v jiném světě a okamžitě si připomněl skok, který se v Rumunsku udál v tomto tisíciletí. Město překypuje životem a je ideální pro doplnění zásob, protože další širší nákupní možnosti jsem měl po trase už jenom v Buşteni a Petroşani, tedy 650 a 950 kilometrů daleko.
V Rumunsku leží 60% karpatské trasy. Ze Sihotě se můžete vypravit na severovýchod přes Maramureş, na jihovýchod přes Țibleș, nebo přímo na východ přes Maramurešské podhůří. Já jsem zvolil tuto cestu plnou malebných luk, seníků a dubohabrových lesů. Nelituji, protože i tato krása mizí, staří umírají, mladší seno nepotřebují a na vzdálenější louky se už nejezdí.
Nejnavštěvovanějším masivem severního Rumunska je Rodna. Za ní si poutník obzvláště silně uvědomí, že v Karpatech mimo turisticky exponovaná pohoří výjimečně potkáte vícedenního turistu. Nepočítám-li 350 km přes Nízké Tatry, Bukovské vrchy, poloninu Boržava, Rodnu, Piatru Crailui, Făgăraš a Retezat, potkal jsem na zbytku (tedy 84%) cesty pouze 13 vícedenních poutníků, většinu na Slovensku. Na 500 kilometrech mezi Rodnou a Piatrou Craiului jsem potkal dva vícedenní turisty, zato se třikrát setkal s medvědem a jednou s vlkem.
To samozřejmě neznamená, že v horách nejsou lidé. Vesnice je zřídkakdy vzdálena více než jeden den chůze a v horách v létě žijí pastýři se svými stády, kteří v nouzi dokáží pomoci. Bohužel v poslední době se v Rumunsku vztah mezi pastýři a turisty vyhrotil. Parlament na nátlak lovecké lobby a za přitakávání turistů přijal zákon omezující počty ovčáckých psů. Pastýři zákon nedodržují, ale začínají si být vědomi odpovědnosti, kterou nesou za své psy. Nemůžeme se proto divit, když je někdy v okolí kolib zničené turistické značení. Navíc i v Rumunsku toto prastaré řemeslo mizí před očima. Tam, kde dříve pásali tři, dnes pase jeden a například východní Călimani je krajinou opuštěných kolib.
Při přechodu pohoří Nemira, Vrancea, Penteleu a Buzău jsem litoval, že nemám GPS tracker. Pokrytí mobilním signálem zde převážně není a pastýřů je poskrovnu. Přidejte k tomu extrémně deštivý červenec, který rozbahnil celé východní Karpaty, hojné pobytové znaky medvědů, samotu a nemožnost doplnění zásob na trase.
Od pohoří Siriu dál na západ už je cesta docela dobře značena. Projevila se zde však moje chyba v plánování trasy. Při sestavování itineráře jsem počítal s menší náročností putování po spojovacích hřebenech a vyšší po pohořích, kde už jsem měl srovnání z minulých výprav. Opak byl ale většinou pravdou. Vysoká a atraktivní pohoří jsou jednoduchá na orientaci, mají turistické značení a prošlapané pěšiny. V případě nouze je blízko pomoc, medvědi na hřebeny nechodí, také ovčáčtí psi jsou zvyklí na návštěvníky. Přechod jižních pohoří rumunských Karpat tak byl díky prošlapaným pěšinám a převažujícímu krásnému počasí opravdovou lahůdkou.
Po celé týdny jsem se těšil, až v Banátu opět uslyším češtinu, ve vesnicích jsem však cítil distanc k turistům, který jsem za celou karpatskou cestu nezažil. Chápu ho jako nutnou podmínku zachování si hrdosti Pémů konfrontovaných s nájezdy ufonů. Mezi ně jsem se trávením volna chozením po Karpatech pochopitelně zařadil i já.
Po 74 dnech jsem u vesnice Coronini sestoupil k Dunaji, hodinky ukazovaly přes 2300 ušlých kilometrů. Byl jsem trochu pohublý, ale vděčný všem, kdo mi tuto cestu umožnili a také za to, že jsem ji ve zdraví přežil. Zájemci o podrobný popis trasy i s fotografiemi se mohou podívat na blog z cesty.
Nástrahy
Mnohem častější a více psychicky vysilující než zmiňovaná setkání s medvědy jsou útoky psů. Myslel jsem si, že mne po čtvrtstoletí chození po rumunských horách nemohou překvapit, ale mýlil jsem se. Rozdíl je nejen mezi pohořími, ale hlavně mezi pochodující skupinou a jednotlivcem. Psi ve smečce cítí svoji přesilu a jsou asi instinktivně nastaveni k napadání osamocených jedinců. Protože jsem šel poměrně rychle, bylo nepříjemných setkání se psi až deset za den.
Další nevyhnutelnou nástrahou Karpat jsou bouřky. Ty lokální z přehřátí jsou většinou z hřebenů viditelné zdaleka, což umožňuje se na ně připravit. Horší jsou bouřky doprovázející frontální přechody (zejména studené fronty), ty dokáží v horách proměnit noc v den. Zažil jsem je v Karpatech několikrát a vím, že je lepší dobu přechodu fronty přečkat někde jinde než na hlavním hřebeni.
Přes Karpaty chodí Poláci
Je vlastně překvapivé, že přechod celých Karpat zatím absolvovalo pouze pár desítek lidí. Prvenství patří polské výpravě z roku 1980 následované slovenskou výpravou, kterou knižně popsal Svetozár Krno. Łukasz Supergan vede seznam přechodů, ze kterého je patrné, že se jedná o doménu Poláků, kteří je považují za jakousi královskou turistickou disciplínu.
Na tomto místě je třeba podotknout, že „přechod Karpat“ může znamenat mnohé v závislosti na zvolené trase a filozofii, roli hraje i počasí, takže srovnávání je ošidné. Třeba Jean-Marc Souchon, se kterým jsem se minul v Maramureši, spával často v hotelích. Obdivuhodná Viktorie Hlaváčková si naopak naplánovala minimalistický rozpočet. Pro cestu je potřeba počítat s nejméně 80 dny. Rozhodně bych před přechodem celých Karpat doporučil absolvování několika rumunských pohoří.
Proč milujeme Karpaty
Jsou nás desítky tisíc. Lidé, kterých se dotkla kniha Míly Nevrlého Karpatské hry. Vedla nás k obdivu ke Karpatům, k úctě k jejich obyvatelům i k radosti z kručícího břicha a špinavého oděvu. Čím více jsem toho po karpatských kopcích nachodil, napovídal se s pastýři i turisty, tím více jsem si uvědomoval, jak moc Karpaty potřebují, aby byly vnímány jako evropský poklad. Proto jsme se domluvili s Mílou a překladatelem Benjaminem Lovettem, aby byly Karpatské hry dostupné všem: v angličtině a zdarma. Podpoříš nás?
Ubytování a jídlo
Protože jsem většinu trasy už v minulosti šel, měl jsem představu o charakteru pohoří, někdy i o zdrojích vody a tábořištích. Nutno podotknout, že mne však paměť nezřídka klamala.
Pouze jednou jsem musel sestupovat z hřebenu z důvodu zásobování. Běžné potraviny jsou dostupné po celé trase (cukr, olej, pohanka, nudličkové polévky, rýže), specializované naopak vůbec (mrazem sušené ovoce, celovýživové prášky), výborný poměr cena/váha/energie má široce dostupná chalva.
Po cestě jsem si rozeslal balíky se zásobami nedostatkových jídel (sušené mléko a zelenina, prášková strava, lyofilizované ovoce) a záložními věcmi. Dva na Slovensko a jeden do Rumunska. V něm už jsem měl dvě menší krabice, které po přebalení putovaly z Borsecu do Buşteni a Petroşani.
K vaření používám dřívkáč zálohovaný tekutým lihem, takže netuším, jak je to s dostupností plynových kartuší, ale obávám se, že jejich uživatelé by museli sestupovat hlouběji do civilizace.
Potřebné vybavení
Přechod Karpat je pro ostřílenější cestovatele, takže nemá smysl řešit detaily výbavy. Určitě by v ní neměly chybět rolničky a pepřový sprej. Celkem jsem se s medvědem potkal pětkrát, jednou jsem vyklidil cestu já a čtyřikrát medvěd. Řádově vícekrát se na mne, ale určitě král karpatských lesů koukal z povzdálí.
Již jsem zmiňoval moskytiéru a myslím, že bych uvítal i nepromokavé ponožky, protože ze 74 dnů mi pršelo 39. Osvědčily se i převlečné kalhoty do deště. Na spaní stačí při přechodu Karpat spacák s 250-300g peří 800+ cuin.
Na cestu bych doporučil adaptér na 12V, protože na toto napětí lze v rumunských horách narazit. Když jsme u managementu elektřiny, je základem schopnost za co nejkratší čas vysát ze sítě, co nejvíce, neboť příležitostí k dobíjení je poskrovnu. Používal jsem proto 4 LiON baterie 18650, které jsem mohl nabíjet paralelně. Za slunečných dní ve vysokých horách postačoval solární panel.
Váha batohu se všemi obaly a lahvemi činila 8,6 kg, dnes bych ji dokázal snížit o 1 kg. Při plánování je nutné vycházet z toho, že po trase nejsou žádné outdoorové obchody a cestu je potřeba si místy doslova klestit.
Orientace
Trasu jsem naplánoval za pár hodin online kombinací topografických a satelitních map. Cestou jsem používal Open Topo Maps v aplikaci PathAway, občas Mapy.cz. Dnes bych doporučil spíše Locus Pro, protože dobře hospodaří s energií smartphonu a je stabilnější než PathAway. Pro pohoří Nemira jsem si koupil digitální mapu, ale ukázala se méně přesná, než otevřené zdroje. Papírové mapy jsem nepoužíval, pro případ selhání telefonu jsem měl cestu nahranou v hodinkách. Občas jsem musel něco obejít, ale nestalo se mi, že bych bloudil.
Základní trasa
Orientační rozpis po dnech
- týden: Pálava, Modré hory, Bílé Karpaty, Strážovské vrchy, Malá Fatra
- týden: Velká Fatra, Nízké Tatry, Slovenský raj
- týden: Levočské vrchy, Čergov, Ľubovnianska vrchovina / Góry Leluchowskie, Busov, Ondavská vrchovina
- týden: Laborecká vrchovina, Bukovské vrchy
- týden: polonina Javirnik, Bukovska polonina, polonina Borzhava, polonina Krasna, polonina Svidovec
- týden: polonina Svidovec, Maramures highlands, Rodna
- týden: Suhard, Calimani, Bistrita, Giurgeu, Hasmas
- týden: Ciucului, Nemira, Vrancea
- týden: Penteleu, Podu Calului, Siriu, Tataru, Ciucas, Grohotis, Neamtu, Garbova, Bucegi, Leaota, Piatra Craiului, Fagaras
- týden: Fagaras, Lotru, Tulisa, Retezat Mic
- týden: Godeanu, Cernei, Almăjului, Locvei
