Výstup na Veslesmeden v pohoří Rondane Norsku

Na přechod protilehlého hřebene Veslesmeden se vydáváme pouze s Ivošem, neboť Jirkovi, který si po včerejším slejváku dal svoje výborné trekingové boty Hannwag do sušárny, v nich odešel asi nějaký procházející los, neboť ráno již v sušárně nejsou. Pravděpodobně došlo omylem pouze k záměně a jeden pár obuvi bude jistě na konci sezony v chatě přebývat, avšak tak dlouho zde opravdu nemůžeme zůstat, neboť tolik dovolené ani polévek Vitana nemáme. A tak mu nezbývá než vzít zavděk mými sandály, což je sice v těchto zeměpisných šířkách a tomto počasí poněkud nezvyklé, ale co už dělat. Vydává se proto zatím zpět k parkovišti Spranget, kam bychom s Ivošem také měli odpoledne dojít.

Od chaty se vydáme zpět k rozcestníku na okraji jezera Rondvatnet a pokračujeme značenou cestou směrem na Dørålseter. Po můstku přejdeme řeku Store Ula, vtékající do jezera a kolem ústí impozantního kaňonu Jotulhogget (Obrův kaňon) pozvolna vystoupáváme do hluboké rozsedliny Rondhalsen, která je plná suti. Cesta kamenitou táhlou planinou, značená kamennými mužíky je poměrně nezáživná a zdlouhavá; v horní části se však odkrývají hezké pohledy na jižní část pohoří i nejvyšší vrchol Rondslottet a člověk si teprve zde uvědomí ohromnou rozlehlost tohoto norského pohoří. Jak se dostáváme výš a přibližujeme se rozcestníku v sedle ve výšce 1540 metrů, začíná se obloha, ráno modrá a slunečná zatahovat.

Silný vichr se nám při výstupu opírá do zad a zde nahoře v sedle to fičí jak na větrné hůrce. Vzhledem k tomu, že vrcholek Veslesmeden se ztrácí v mlze, rozhodujeme se vynechat výstup a sestoupit dolů do doliny Rondvassdalen, k severní části jezera Rondvatnet.

Dole u rozcestníku zjišťujeme, že vzhledem k tomu, že již skončila hlavní sezona, pojede nejbližší lodní taxi zpět k chatě Rondvassbu až za 3,5 hodiny. Máme tedy dost času na čekání v silném studeném vichru, vanoucím přes jezero dolinou. Zabaleni i v pláštěnkách, ve kterých vypadáme jako osamocená hlídka werwolfů, už rezignujeme i na focení a za kamennou ohrádkou odpočítáváme čas do odplutí lodi. Obava, zda loď vůbec připluje je rozptýlena příchodem dalších turistů, mezi nimi i norské školní výpravy, zmrzlé jak sobolí lejno. Loď přichází naštěstí o několik minut dřív než silný déšť, kterému však stejně neunikneme při hodinovém přesunu s plně naloženými expedičními popelnicemi na zádech od chaty Rondvassbu k parkovišti, kde jak doufáme, čeká Jirka v autě. Cestou nás už místy mámí smysly v podobě Faty Norgány, kdy se nám kameny na planině vepředu před námi jeví jako zaparkovaná auta na parkovišti.

Po příjezdu naší promoklé výpravy do oblíbeného kempu u jezera Vågåvatnet nám příjemná správcová udělá dobrou cenu za luxusní, stylovou, plně vybavenou chatu, kde ihned zapalujeme krbová kamna a sušíme oblečení. Uvařena výtečná krmě, kterou nám naše obětavé manželky zavařily doma do sklenic, po večeři pivko, kávička a po norských zprávách jdeme na kutě…

kemp Holungsøy na břehu jezera Vågåvatnet – typické norské dřevěné chatky s trávou na střeše pro 4 osoby za 300,- Norů (NOK).

chata Rondvassbu

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Průjezd přes Německo do Saßnitzu na Rujáně proběhl v pohodě, až na to, že soudruzi v bývalé NDR odmítli vzít při placení u benzínky Jirkovu platební kartu… Čas, který nám zbývá do odjezdu nočního trajektu do švédského Trelleborgu trávíme u Baltu hledáním jantaru pod křídovými útesy na severním okraji Saßnitzu.(pozn. úspěšným). Po vylodění na švédské půdě následuje dlouhý přesun po dálnici na Göteborg a dál směr Oslo. Zatímco řidič tvrdý chleba má a musí se držet volantu, osádka vozu pokračuje ve spánku. První pohledy na míhající se okolní krajinu po úplném procitnutí dávají tušit, že se máme nač těšit. Navečer konečně zakotvujeme v útulném kempu Holungsøy na břehu jezera Vågåvatnet.

Výstup na vrchol Rondslottet v Norsku