Přechod hřebene Seckauských Taur

Východní části dlouhého hřebene Nízkých Taur jsou pro Rakušany tím samým, čím jsou pro nás Západní Tatry a Roháče – zemí zaslíbenou pro všechny trekaře, matadory dálkových cest, milovníky klidu a dalekých obzorů. Hory zde ještě postrádají dramatickou podobu skalnatých štítů, zelených kopců a kopečku je zde více než v centrálních částech pohoří.

Východní část Nízkých Taur je takřka zcela zapomenutým koutem Rakouska. Totální nedostatek horských chat a velká vzdálenost od lidských sídel způsobila, že toto nádherné pohoří vyhledávají dnes již jen dobrodruzi a milovníci dlouhých osamělých cest. Na rakouské poměry, kde na každém rohu hlaholí stovky turistů a výletníků a na každém druhém vrchu stojí chata či hospoda, je to jev naprosto nevídaný. Přechod hřebene, nebo alespoň jeho části je parádním zážitkem. Tady můžeme ještě v klidu tábořit se stanem v horských sedlech a bez obav pít vodu z jezer a potoků.

Od žel. stanice Kalwang (na severu území) vede vzhůru údolím Pischinggraben asfaltka ke shluku několika domků Schmutzenhube (cca 2 km). Značená cesta č. 973 (ve špatném stavu) pokračuje v blízkosti potoka a strmě vystoupí k salaši na loučce Eloisalm (značená pěšina zkracuje lesní cestu). Vyjdeme k lovecké chatě a vystoupíme na sedlo Floisalmsattel (cca 1 400 m). Zalesněným hřebenem stoupáme do otevřeného terénu nad jezírky v kotli Riedlingkar. Dostáváme se do typicky „nízkotatranské“ krajiny. Překonáme první dvoutisícovku Feistererhorn (2 081 m) a vzápětí klesneme o 200 výškových metrů do sedla Stubentörl, odkud se před námi vypíná Kleine Reichart (2 090 m). Dosáhneme jej velmi příkrým výstupem, po hraně divokého severního kotle vystoupíme do sedla Hirschkarltörl (2 308 m) a krátce vystoupíme na druhý nejvyšší vrchol pohoří Seckauer Tauern – Hochreichart. Dokonalý kruhový rozhled obsáhne jak všechna málo známá pohoří Štýrska, jakými jsou Stubalpe, Packalpe, Seetaler Alpen a samozřejmě další hřebeny blízkých Nízkých Taur, tak i vzdálené pohoří na jihu – Julské Alpy, Karavanky a při dobré viditelnosti dokonce i Grossglockner a Dachstein.

Z vrcholu se vrátíme dolů do sedla Hirschkartörtl a před námi leží nejzajímavější část hřebenovky Seckauerských Taur. Již tabulka v sedle nás upozorňuje, že následující úsek je určen jen závratí netrpícím osobám. Krásný ostrý a náležitě náročný hřeben Hirschkarrlgrat přechází přes několik sedel a bezejmenných vrcholků až do sedla Weisssatel (2 050 m). Ze sedla stoupá hlavní hřebenová cesta č. 902 nejprve na krásně formovaný Grieskogel a spojovacím hřebínkem vyjdeme na nejvyšší vrchol pohoří Geierhaupt. Průběh hřebene se zde ostře lomí na sever (doprava), přes ploché sedlo Liesingtörl přechází „devětsetdvojka“ na západní stranu hřebene pod skalnatou galerii vrcholu Schrimpfkogel (2 217 m) do dalšího sedla Krügltörl, kde se opět vrací na hřeben. V částečně travnatém jižním kotli rozeznáváme malé jezírko – toto je zároveň místo vhodné pro první tábor.

Na západ zde do sedla Kettentörl vybíhá skalnatá rozsocha Hahnekamm, která je spojovacím hřebenem dále do další části Nízkých Taur (Trieben Tauern). Tento hřeben je však ohodnocen III. stupněm UIAA a tak jej při případném přechodu raději i přes velkou ztrátu výšky obejdeme přes louky Schaunitzalm na severu. Naše cesta č. 902 pokračuje kolem vrcholu Kerschenkogel (2 225 m) a přes Goldkogel (2 080 m) klesá do hlubokého sedla Bärensohlsattel (1 794 m).

Zde můžeme hřebenovku přerušit a sejít po cestě č. 969 do osady Wieser a do Unterwaldu (5 km od Kalwangu). Toto sedlo je také zároveň snad nejlepším místem pro pokračování cesty přes Nízké Taury na západ (cesta č. 967A přes údolí Vordertrieben jako č. 902 hřebenem Triebenských Taur). Od sedla Bärensohlsattel však hřeben Seckauer Tauern pokračuje ještě svou poslední částí, která rozhodně není nezajímavá. Poněkud namáhavě nejprve vystoupí stezka č. 968 na poslední dvoutisícovku Himmeleck (2 096 m) a přes již víceméně travnaté vrcholy Leistenhorn (1924 m) a Leckenkoppe dospěje k poslednímu vršku hřebene – Grosser Schoberu (1 895 m).

Odtud již jen prudce (ve spodní části dokonce velmi prudce) klesáme do údolí Liesingtal a do obce Wald am Schoberpass k žel. stanici. Toto místo je zároveň dobrým výchozím bodem pro turistiku v jižních, jen velmi málo navštěvovaných částech Eisenerzských Alp. Do výchozího bodu v Kalwangu zbývá cca 7 km (spojení vlakem a autobusem).

Náročnost

Středně náročná vysokohorská turistika. Úsek hřebene mezi vrcholem Hochreichart a Grieskogel náročný, vhodný pouze pro zkušené horaly, místy docela závratný. Pohoří není nijak zvláště precizně vyznačeno, pozor na zbloudění. Hřeben je však veden vcelku jednoznačně, boční rozsochy jsou jen krátké a tak by nemělo dojít k problémům. Vzhledem k nulovým možnostem k ubytování je nutno brát s sebou kompletní bivakovací výstroj (stan, spacák apod.), protože jeden den nám rozhodně nebude stačit.

vlastní

Mapy: ÖK č. 131 a 132 1:50 000, Kom- pass č. 222 Rottenmanner/Wölzer/Trie- ben Tauern 1:50 000 (pouze západní část), f&b č. 21 Seetaler Alpen/Murtal a č. 6 Ennstaler Alpen – obě 1:100 000

Vybavení potřebné na bivakování

Na hřeben Seckauer Tauern lze nastoupit z dlouhých a hlubokých dolin jak od severu, tak od jihu. Komunikačně dostupnější jsou místa na severu v dolině Liesingtal, kudy vede hlavní silnice a železnice. V tomto případě to tedy bude obec Kalwang (754 m, žel. stanice), odkud vede značená stezka přímo na vrchol Hochreichart. Pro výstup z jižní strany pak zvolíme osadu Ingering, odkud je možno pokračovat autem horskou silnicí dalších 9 km do hloubi hor k penzionu Ochsenwaldhütte v blízkosti jezírka Ingeringsee (cca 1 000 m). Jsme však v jednom z nejopuštěnějších míst rakouských hor, kde dávají lišky dobrou noc a tak nástupním místem pro celkový přechod hřebene je obec Seckau(843 m) se slavným a dodnes „živým“ benediktýnským klášterem z let 1140–42. Posledním výcho- zím, ale spíše cílovým místem je obec Wald am Schoberpass(841 m, 755 oby- vatel), ležící opět v údolí Liesingtal (pouhých 5 km od Kalwangu). V obci pěkný barokní kostelík s malbami Johanna Lederwasche a jeden z nejstarších evangelických kostelů ve Štýrsku.