Přechod hřebene Karwendelu

V úvodu treku vstupujeme ze Scharnitz do údolí Karwendeltal a až po sedlo Hochalmsattel je totožný s výstupem na Birkkarspitze. Ze sedla pokračujeme do divukrásné doliny Kleine Ahornboden odkud pokračujeme kolem památníku jednoho ze stěžejních objevitelů krás Karwendelu Hermanna Bartha. Cesta stoupá k pastvinám Ladizalm a k nejkouzelněji položené chatě pohoří – Falkenhütte. Zde se psaly dějiny rakouského horolezectví. Kolmé a závratné stěny Lalidererspitze a Dreizinkenspitze byly přelezeny v dobách „zlatého věku“ horolezectví (pokud se tak dá nazvat období po II. svět. válce, kdy Rakušané a Němci nesměli cestovat do ciziny, a tak byla jejich pozornost upřena především k domácím horám). O severním pilíři stěny Lalidererspitze prohlásil později slavný Hermann Buhl, že nemá nikde jinde obdoby. Toto tvrzení si ostatně můžeme ověřit na vlastní oči, neboť vzpomínaný terén se neobyčejně odvážně vypíná přímo nad chatou Falkenhütte. Na loukách v okolí chaty nádherná místa k táboření (domluva s chatařem vhodná). Délka prvního dne přechodu cca 8–9 hod.

V první fázi dalšího dne putování pohořím můžeme v případě pěkného počasí „vyběhnout“ na vrcholek Mahnkopf (2 093 m), který je skvělou vyhlídkovou lóží na severní stěny Lalidererspitze a ostatní pojmy hřebene (1,5 hod. v obou směrech, snadné). V další části treku nás čeká divoká a málo navštěvovaná dolina Lalider Tal, která má z větší části charakter úzkého kaňonu sevřeného mezi masívy Lalider Falk a Gamsjoch. Zde slunce takřka po celý den nenajde cestu, scenérie jsou jako vystřižené z nějakého děsivého hororu. Zato na konci nás čeká příjemné překvapení. Na sjízdné cestě v údolí Risstal odbočíme doprava a dospějeme k nádhernému slunnému místu na loukách Grosser Ahornboden. Na konci hned několik možností pro rozbití tábora (seníky, salaše, parkoviště). Celkem i s výstupem na Mahnkopf 6–7 hod. V případě, že toho ještě nemáme pro tento den dost, můžeme vystoupit na louky Gramaialm (1 733 m), kde jsou rovněž dobré podmínky pro bivak (+1,5 hod.). 

Poslední den přechodu nás čeká závěrečná „třešnička na dortu“. Tou je výstup po závratné stezce na výhledově fantastický vršek Sonnjoch (2 547 m), který je jednou z tvarově nejkrásnějších hor Karwendelu. Přehlédneme odtud nejen celé pohoří a hlavní hřeben Alp, ale také pohoří Rofan a část tyrkysového klenotu Tyrolska – jezero Achensee. Sestup po úsporně zajištěné cestě přes kotel Barenlahner zatřese s naším sebevědomím a koleny, ale to jsme již na konci našeho putování. Není lepšího zakončení cesty, než koupel v chladivé vodě Achenského jezera u malebné obce Pertisau.

Vlastní

Městečko Scharnitz (964 m, 1 300 obyvatel) ležící u říčky Drahn Bach v blízkosti německých hranic na západě území. Obec je vzpomínána již od římských dob jako osada Scarbia. Ve středověku plnila funkci historické hranice mezi Tyrolskem a Bavorskem (což vlastně trvá dodnes). Jako jediná vzpomínka na tyto časy stojí nad obcí stará pevnost z časů třicetileté války Porta Claudia postavená na základech původní římské strážní pevnosti. Ze Scharnitz již však musíme šlapat ještě dobrých 18 km k chatě Karwendelhaus pod nejvyšší vrcholy.

Výstup na Bikkarspitze, nejvyšší vrchol pohoří Karwendel.

Výstup na vrchol Hochniss v pohoří Rofan nad největším tyrolským jezerem Achensee.

Východní části pohoří Karwendel v rakouských Alpách vévodí vrchol Lamsenspitze, který patří k náročnějším. Díky originálnímu tunelu můžeme po hřebeni pokračovat i na sousední Hochnisslspitze.