Přechod hory Sahand

Zdolání vyhaslé sopky Sahand není žádným heroickým výkonem. Tím, co činí tento 3710 metrů vysoký vulkán jedením z nejzajímavějších vrcholků v Íránu, je do tufu vytesaná vesnice na jeho svazích a nádherné přírodní scenérie v okolí. Jen málo míst na světě má tak osobité kouzlo. Hora Sahand (persky: Kúh Sahand) leží v provincii Západní Ázerbajdžán na severozápadě Íránu poblíž města Tabríz. Přestože má tento vulkán výšku alpských velikánů, není v krajině téměř vidět.

Sopka má několik vedlejších zaoblených vrcholů a její svahy se zvedají nad okolním terénem velmi pozvolna, takže z dálky připomíná spíše jakousi pahorkatinu. Jedná se však ve skutečnosti o horu nesmírně mohutnou, jejíž základna zabírá několik set čtverečních kilometrů. Odborná literatura říká, že Sahand patří k Arménské vysočině, stejně jako například biblická hora Ararat. Jeho dnešní podobu mu podle geologů dal „mladoterciální vulkanický vývoj s četnými výlevy“ a následné alpínské vrásnění.

Původně byla tato hora mnohem vyšší. Jedna z dávných erupcí snížila její vrchol o několik set metrů. No, musela to být tedy opravdu pořádná řacha! Sopečná činnost Sahandu měla patrně výrazný podíl na vzniku slaného jezera Urmija (dříve Rezálije), které je největším jezerem v Íránu a svým charakterem tak trochu připomíná Mrtvé moře. Jeho láva totiž zalila všechna okolní údolí a učinila z celé oblasti bezodtokou pánev.

Na první pohled jsou úbočí vulkánu fádní pustinou, ale z přibývající nadmořskou výškou se obrázek mění. V údolích zurčí horské bystřiny, nad nimiž se sklánějí mohutné vrby a platany. Vesničky rozseté po stráních lemují ovocné sady s morušemi, meruňkami a ořešáky. Zejména na jaře, kdy vrchol hory zdobí zbytky sněhu a příroda hýří všemi odstíny zelené, připomíná toto místo přímo rajskou zahradu. Sahand se v literatuře objevuje též pod názvem Sahend. Výška bývá udávána různě, obvykle 3710 či 3707 metrů. Na starších mapách se objevuje údaj 3720 metrů.

Horu lze snadno zdolat ze všech světových stran.Jedna z běžně užívaných tras vede z vesnice Azizabad (Aziz Abad) jižním svahem.Stezka stoupá na vrcholovou planinu údolím Qarangu. Jít je možné podle potoka nebo pohodlněji po levém svahu. Na konci strmé doliny leží pastevecká osada Sultanbad. O něco výše směrem na východ se tyčí jeden z  vedlejších vrcholů sopky – Aq Dagh (2970 m). Ten mineme a raději napneme všechny síly na zdolání druhé nejvyšší kóty Sahandu, za kterou je považován Cham Dagh (3565 m).

Stačí jen z konce  údolí Qarangu stoupat stále vzhůru. Poté co se při výhledu na vrcholovou pahorkatinu zorientujeme v terénu, můžeme pokračovat k nejvyššímu vrcholu hory. Ten se jmenuje Haram Dagh (3710 m) a leží na severní straně vulkánu. Začátkem léta cesta míjí několik jezírek z čerstvě roztátého sněhu, který mizí až na přelomu května a června.To je doba, kdy se toto místo mění v letní pastviny polokočovných Afšárů. Pouť po vrcholu Sahandu ukončíme u bizarní vesničky Kandován, která je celá vytesána do skály. Ne náhodou bývá toto místo nazýváno „íránskou Kapadocií“.

V Kandovánu je několik je jednoduchý penzion a několik krámků se základním sortimentem. Čajovny a zahradní restaurace fungují obvykle jen v pátek a sobotu, kdy sem přijíždí výletníci Tabrizu. Na zbytek trasy je potřeba vlastní stan a potraviny.

Nezbytný je vlastní stan a vhodná obuv. Začátkem a koncem léta se hodí i teplé oblečení.

Do Azizabadu lze dojet najatým taxíkem a při troše štěstí i mikrobusem z městečka Maraqe (Maraqeh).

Z Kandovánu jezdí nejméně jednou denně mikrobus do Osku, kde snadno seženete další spoj do Tabrizu.

1. Azizabad – udoli Qarangu – Sultanabad
2. Sultanabad – Cham Dagh – Haram Dagh
3. sestup do Kandovanu

Vrchol lze snadno zdolat ze všech světových stran. Výstupové trasy vedou ze severu od obce Saidabad nebo ze západu od vesnic Hargalan a Kurdizar. Na východním svahu může jako výchozí bod posloužit Jeghir.