Přechod Aladaglaru a výstup na Emler

K nejkrásnějším trekům v Turecku patří bezpochyby přechod centrální části pohoří Aladaglar od západu na východ. Tato trasa nabízí nečekaně pestrou směs přírodních divů a exotických zážitků. Jen tak mimoděk lze při ní navíc zdolat jeden z nejvyšších vrcholů celého pohoří, 3723 metrů vysoký Emler (též: Embler nebo Engin).

Výchozím bodem je vesnička Demirkazik Köy, jež se choulí pod stejnojmennou horou na západní straně pohoří. Odtud pokračuje traktorem vyjetá cesta k tábořišti Sokolupinar (2150 m), kde stojí prakticky po celou letní sezónu stany komerčních expedic i místních pastevců, kteří turistům pronajímají mezky na transport zavazadel do výše položených kempů. Za Sokolupinarem začíná nejnáročnější část celé trasy, dlouhý a strmý výstup soutěskou Kara Yalak Vadisi. Několikahodinové stoupání končí kousek nad pramenem Çelik Boydoran, tedy v sedle mezi zubatým vrcholem Kizilkaya (3725 m) a pyramidou Emler, na kterou vede překvapivě snadná výstupová cesta. Po shození batohů tam lze nalehko vyběhnout asi za hodinku.Poté pokračuje trasa ze sedla dolů do oblasti zvané Yedigöller (3000 m), což znamená v překladu sedm jezer.

Malých a větších ples je zde ve skutečnosti mnohem více. Největšími jezery jsou Büyük Göl a Direk Gölu.. Širokému okolí dominuje impozantní skalní zub Direktaş (3510 m). Yedigöller je nejen oblíbenou horolezeckou základnou ale i tradičním letním tábořištěm domorodých pastevců. Dodnes tu stojí jejich plstěné bílé stany. Dál na východ se sestupuje skalnatým údolím Hacer Vadisi na jehož dolním konci, krátce potom co cesta mizí v lese, leží tábořiště Sogukpinar (1800 m).

Odtud lze následující den dojít borovým lesem do vesničky Ulupinar (též: Barazama) a následně k úchvatným vodopádům Kapuzbaşi (1000 m), jejichž návštěva je stylovým zakončením treku. Poslední úsek mezi Ulupinarem a vodopády vede po minimálně frekventované silničce a měří asi 10 km. Při troše štěstí lze tuto vzdálenost překonat stopem (traktor, náklaďák). Méně zdatní jedinci by měli uvažovat o najmutí koně pro vývoz batohů z tábořiště Sokolupinar na Yedigöller. Tento úsek je poměrně náročný.

Možnost ubytování je jen na začátku a na konci trasy ve vesnicích Demirkazik a Ulupinar. Na tábořišti Yedigoller se staví jednoduchá horská chata, ale zatím je i sem nutný stan.V Demirkaziku a Ulupinaru je pár vesnických obchůdků. U vodopádů Kapuzbaşi funguje během sezóny několik zahradních restaurací, kde je možné dostat pečené skopové nebo pstruha. Na stěžejní část trasy jsou nutné vlastní zásoby.U všech tábořišť se nachází prameny vody.

Nezbytný je vlastní stan a kvalitní pohorky. Doporučit lze trekové hůlky.

Do vesničky Demirkazik jezdí pravidelně dolmuş z města Nigde.

Z Kapuzbaşi se lze nejsnáze dostat o víkendu, kdy sem přijíždí velké množství výletníků. Během týdne odtud sporadicky jezdí dolmuše do Yahyali a daších měst v okolí.

1. Demirkazik Köy – Sokolupinar
2. Yalak Vadisi – Çelik Boydoran – výstup na Emler – Yedigöller
3. Hacer Vadisi – Sogukpinar
4. Ulupinar – Kapuzbaşi

Pobyt na tábořišti Yedigoler si je možné prodloužit o den nebo dva a podniknout výstup na některé okolní třítisícovky. Také je možné překročit jedno ze sedel vedoucích na sever do Narpuz Vadisi nebo Çimbar Vadisi, což jsou místa, odkud lze zaútočit na nejvyšší horu celého pohoří: Demirkazik (3756 m).