Pouť Portugalskem od severu k jihu

Právě jsem opouštěla půlroční pobyt ve Švýcarsku, když jsem si kladla otázku, na kterou cestu se vydat. Zamilovala jsem si dlouhé trasy, ale nemohla jsem se rozhodnout. Kamarád Matěj zrovna docházel Camino de Santiago a domů se mu ještě nechtělo, a tak jsme se rozhodli že projdeme napříč celým Portugalskem od severu k jihu. Přidala jsem se k němu v Portu.

Kombinace Camina de Santiago a Rota Vicentina

Náš plán byl projít po trase Svatojakubské cesty vedoucí Portugalskem (Camino Portugues vede oficiálně z Lisabonu přes Porto do Santiaga de Compostela ve španělské Galicii) ale v opačném směru – tedy od severu na jih. A jižně od Lisabonu – u města Sines – navázat na dálkovou trasu po pobřeží Atlantiku – Rota Vicentina, která se řadí k nejkrásnějším pobřežním trekům (nejen) v Evropě. Naším cílem bylo městečko Sagres na jihozápadním cípu Portugalska.

Bezesné noci

Chtěla jsem tento rok jít více na lehko, a tak jsem zvolila místo stanu pláštěnku. Ano čtete správně: pláštěnku. Přišlo mi to jako úžasný nápad… Realita se ukázala trochu jiná. Hned první noc na útese v Portu jsem nezamhouřila oka, protože jsem si (jako inteligentní žena) vzala spacák s rozbitým zipem. Každá noc pod pláštěnkou byla katastrofa. Ona by se ta pláštěnka dala postavit třeba na hůlky, kdybych je nenechala na hostelu… Bez nich bohužel pláštěnku podepíralo především moje tělo. Pro zachování zdraví a dobré nálady jsme se tedy rozhodli, že každou druhou noc budeme spát v ubytování pod střechou.

Portugalským vnitrozemím

První polovinu cesty jsme šli po trase portugalského camina vnitrozemím, kde nás nadchla nádherná příroda i tradiční vesničky, kam běžně turista nezavítá. Uvědomila jsem si, jak většina lidí, kteří míří do Portugalska, baží po plážích a útesech, ale vnitrozemí je tak krásné. Suchá půda a nádherné bujné lesy, sem tam rozpadlá chatrč… Ze začátku jsme využívali ubytovny (tzv Alberque) pro poutníky, to však za Lisabonem skončilo. Jelikož jsme šli opačným směrem než všichni ostatní poutníci, nebyl čas na přátelství, ale my oba jsme klidní asociálové, takže nám to vůbec nevadilo.

Přes pláže a po útesech

Druhá část cesty po trase Rota Vicentina byla ve znamení písku, moře, útesů a fantastických výhledů… Byla to slast pro duši dobrodruha. Připadali jsme si jako piráti. Z nocí pod hvězdami mi utkvěla ta, kdy jsme spali na vysokém neobydleném útese. Sedli jsme si na okraj a sledovali západ slunce, jedli brambůrky jako bychom byli právě v kině. Byl to neskutečný pocit svobody. Nahlas si pouštět písničky v totální pustině a pak jít spát…

A jak to bývá zvykem, zase přišel konec. Dostali jsme se až na samotný jih do městečka Sagres. Portugalské trekování není tak slavné jako například pouť Camino de Santiago ve Španělsku, ale stojí to za to. Mně samotné se  líbilo mnohem víc.

Celou cestu jsem také zdokumentovala na svém YouTube kanále, kde vystupuji pod jménem Verupka.