Pohoří Munzur (Mercan) patří k málo známým a těžko dostupným částem Turecka, takže se jen skutečně málokdo může pochlubit zdoláním jeho nejvyššího vrcholu, kterým je Akbaba Tepe (3462 m).
Munzur (Mercan) Daglari, Antitaurus – Turecko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Pohoří Munzur (Mercan) patří k málo známým a těžko dostupným částem Turecka, takže se jen skutečně málokdo může pochlubit zdoláním jeho nejvyššího vrcholu, kterým je Akbaba Tepe (3462 m).
Výstup na tuto majestátní horu je přitom poměrně snadný. Stačí vyjet z města Erzincan (1120 m) do některé z vesnic na severním úpatí hory a pak následovat pokynů všudypřítomných kurdských pastevců. Největším úskalím je vůbec se dostat do hor, neboť hlídky jandarma (turecké četnictvo), nemají moc pro zahraniční turisty pochopení a mohou vám v treku zabránit s odkazem na vaši vlastní bezpečnost (někdy se spokojí jen s registrací). Důvodem je vleklý konflikt s kurdskými separatisty, kteří o sobě ve východním Turecku dodnes čas od času dají vědět. V posledních letech se naštěstí situace v tomto směru poněkud zlepšuje. Zatímco v minulosti bylo pohoří Munzur frontovou linií, kam neměli cizinci přístup, dnes lze již najít na netu řadu zpráv o úspěšném zdolání vrcholu Akbaba Tepe i okolních hor. Zdá se, že minimálně severní strana pohoří Munzur, kde leží i Akbaba Tepe, se brzy stane běžnou turistickou destinací.
Klasická výstupová cesta začíná ve vesničce Kiliçkaya, která leží pod půvabnou stejnojmennou horou asi 25 km od města Erzincan. Odtud vystoupáme do některého z mnoha pasteveckých táborů, jež jsou rozsety po horských pastvinách nad vesnicí. Hned následující den lze vystoupit na vrchol Akbaba Tepe. Nenáročná východní trasa vede kolem místa zvaného Hayvantaşi. Další den horu obejdeme po jižním úpatí, projdeme přes několik dolin a nízkých sedel směrem na západ, kde narazíme na výrazné údolí s bystřinou, která se vlévá o asi deset kilometrů nížeji do horního Eufratu (turecky Karasu). Sledujeme údolí a dle intuice sejdeme přes vesničky Yagca nebo Sariyazi až k železniční trati lemující levý břeh řeky. Tu přejdeme po nedalekém železničním mostě. Na opačném břehu Eufratu vede již silnice, kde lze stopnout mikrobus do Erzincanu. Opodál stojí také železniční zastávka Dumanli, ale vlaky mají velmi dlouhé intervaly. Během léta je popisovaná túra docela snadným podnikem. Skutečným dobrodružstvím je výstup na Akbaba Tepe v květnu, kdy od 2500 m ještě leží slabá vrstva sněhu. Nutné je teplé oblečení, neboť v noci klesá teplota k nule. Mačky však nejsou třeba.
Ubytování a jídlo
Nezbytný je vlastní stan. Od pastevců v horách lze dostat jen sýr, jogurt a chlebové placky. Vodu je možné cestou doplňovat z přírodních zdrojů.
Potřebné vybavení
Postačí běžná turistická výstroj pro letní výpravu do hor. Nezbytný je vlastní stan a kvalitní pohorky.
Přístup na začátek
Do vesnice Kiliçkaya zajíždí nejméně jednou denně dolmuş z města Erzincan.
Přístup z konce
Na konci treku, hned za mostem, leží železniční zastávka Dumanli a silnice, kde lze stopnout mikrobus.
Povolení, poplatky, omezení, zákazy
Základní trasa
Orientační rozpis po dnech
- Kiliçkaya – yayla (letní pastviny) pod vrcholem Akbaba
- výstup na vrchol Akbaba směrem od Hayvantaşi
- sestup přes vesnici Yagca k železničnímu mostu
Další možnosti túr v okolí
Východně od vesnice Kiliçkaya leží u obce Çaglayan soustava vodopádů Girvelik. Jedná se o snadno dostupné výletní místo, kde lze eventuelně trek i začít, pokud si jej chcete prodloužit o jeden až dva dny.
