Hřebenovka Orlických hor

Pohoří, oddělující Čechy od polského Kladska, nepatří k nejvyšším ani nejvyhledávanějším u nás. Pokud vás ale zkracující se podzimní dny nezlákaly k lenošení, vypravte se do hlubokých lesů Orlických hor. Během dvoudenního přechodu po červeně značené cestě Aloise Jiráska z Rokytnice v Orlických horách do Olešnice v Orlických horách přejdete hlavní hřeben pohoří. Na trase se rozhlédnete po zalesněných hřebenech z rozhleden na Anenském vrchu a Vrchmezí, minete několik prvorepublikových řopíků i známou dělostřeleckou tvrz Hanička, projdete krásnými lesy a vystoupáte na nejvyšší bod pohoří Velká Deštná (1115 m).

Po linii bunkrů

Touha poznávat nové kouty naší republiky a příhodná poloha na půl cesty pro všechny účastníky rodinného přechodu nás na konci léta zavedla do podhorského městečka Olešnice v Orlických horách. Malebné náměstíčko uprostřed obce obklopují dvě hospody a městský úřad. V místní hospůdce působíme mezi štamgasty trochu exoticky, turistů sem zřejmě moc nezavítá. Logistický oříšek dopravy mezi výchozím a koncovým bodem přechodu řešíme kulantně: jedno auto necháváme zaparkované v Olešnici přímo na náměstí, kam plánujeme v neděli dojít, a druhým se ještě v pátek večer přepravujeme do Rokytnice v Orlických horách.

V sobotu ráno po delším vyspávání vyrážíme od parkoviště u pevnosti Hanička kousek severovýchodně od Rokytnice v Orlických horách. Před námi je poctivých 20 kilometrů pochodu, i když bez nějakého dramatického převýšení. Asi hodinu stoupáme po asfaltové cestě lesem, potkáváme betonové řopíky i větší pěchotní sruby, které tu ve 30. letech vyrostly jako odpověď na německou hrozbu. Odbočku na dělostřeleckou tvrz Hanička, jednu z pěti dobudovaných tvrzí prvorepublikového opevnění, protentokrát míjíme. Zato odbočku na Anenský vrch (991 m) si nenecháme ujít. Protože jsou Orlické hory hodně zalesněné, představuje zdejší rozhledna jedno z míst, odkud se po hřebenech můžete opravdu dobře rozhlédnout. Na dřevěném ochozu se otvírá výhled na v mracích schovaný masiv Kralického Sněžníku, na severozápad se pak táhne hlavní hřeben pohoří. Rozhledna se na něm tyčí jako malý bod v moři lesa.

Přes vrcholová vřesoviště

Od Anenského vrchu už se budeme spíš houpat po hřebeni ve výšce kolem 1000 m, žádné dramatické výstupy ani sestupy tady nečekají. Kolem dalších bunkrů překonáváme vrcholky Mezivrší a Komáří vrch, odkud pokračujeme k rozcestí Pěticestí, kde turistický přístřešek nabízí jedinou možnost občerstvení po cestě. Dál nás čeká nejkrásnější část hřebenovky – uzoučká stezka se tu prodírá kosodřevinou, prochází vrcholovými vřesovišti a po stráních posetých borůvčím i podmáčenými vrchovišti.

Jako obrázek z jiného světa působí běloskvoucí rotunda Kunštátské kaple, která se tu vyloupne uprostřed ničeho. Dřív prý sloužila jako útočiště pocestným za špatného počasí, dnes bychom se tu ale kvůli mříži ve dveřích schovali jen těžko. Nám naštěstí počasí přeje, a tak skrz rašelinové mokřady volíme chůzi naboso a užíváme si doslova bahenní lázně. Mezi vrcholky Tetřevec (1043 m) a Homole (1001 m) se nám otevřou výhledy na vesničku Orlické Záhoří a dál na polskou stranu. Po pár kilometrech euforie z divoké přírody nás stezka vyplivne zpátky na asfalt. Napojuje se tu na cyklostezku, po které se dá projet celé pohoří souběžně s hlavním hřebenem.

Během táhlého stoupání po úbočí Koruny (1101 m) a Jelenky (1083 m) mlsáme lesní jahody, rostoucí přímo u cesty. Před námi je dnes asi největší krpál na nejvyšší vrchol Velká Deštná (1115 m). Na vrcholovém paloučku stojí poměrně nová rozhledna, díky které si užijeme perfektní výhledy na celé Orlické hory a mnohem dál. Posledních pár kilometrů mírně klesáme až do sedla Šerlich, nad kterým sedí oblíbená turistická Masarykova chata (1019 m). A protože jdeme nalehko, využíváme místní přívětivé pohostinnosti a brzy po večeři odpadneme v pokoji, který pamatuje lepší časy.

Houpání po hranici

Na neděli jsme si nechali kratší část trasy, čekalo nás už jen 10 kilometrů k našemu autu v Olešnici v Orlických horách. Od Masarykovy chaty kopíruje červená značka hraniční hřeben s Polskem. Nejdřív stoupáme na vrchol Šerlich (1027 m), na jehož polské straně leží lyžařské středisko. Od hraniční čáry se odchylujeme při stoupání na Polomský kopec (1051 m), s krásnými výhledy naopak na českou kotlinu, a vracíme se na ni na vrcholu Vrchmezí (1084 m, polsky Orlica), kde se pokocháme výhledy ze zdejší rozhledny.

Tady se s hřebenem loučíme a začínáme pětikilometrový sestup lesem. Vzduch voní jehličím, kapičky rosy se třpytí na stéblech jelení trávy a trsy borůvčí nás nutí často zastavovat a mlsat slaďoučké borůvky. Z lesa vylézáme na loukách nad Olešnicí. U turistického přístřešku si tu užíváme romantické výhledy na zvlněnou krajinu s podhorskými pastvinami. U auta jsme kolem poledního, na oběd ale sjedeme zpátky na začátek naší výpravy do Rokytnice v Orlických horách, abychom vyzvedli druhé auto. K radosti mužské části posádky nám zbyde čas i na prohlídku tvrzi Hanička, pak už se nabiti energií do dalšího týdne s Orlickými horami loučíme.

I česká pohoří dokážou potrápit stovkami metrů stoupání a odměnit velkolepými výhledy z hřebene. Orlické hory to ale nejsou, sem si přijeďte vychutnat ticho lesů, poklidnou atmosféru a pohodový výšlap třeba s rodinou.

Na hřebeni poskytuje jedinou možnost ubytování Masarykova chata na Šerlichu. Jinak je potřeba sestoupit do údolí.

Autem k pevnosti Hanička. Logistický oříšek dopravy mezi výchozím a koncovým bodem přechodu řešíme kulantně: jedno auto necháváme zaparkované v Olešnici přímo na náměstí, kam plánujeme v neděli dojít, a druhým se ještě v pátek večer přepravujeme do Rokytnice v Orlických horách.

1. den: tvrz Hanička – Anenských vrch – Velká Deštná – Masarykova chata na Šerlichu

2. den: Masarykova chata na Šerlichu – Olešnice v Orlických horách