Hřebenovka Rychlebských hor

Odlehlé Rychlebské hory, jejichž hlavní hřeben se táhne na severozápad od Jeseníků a tvoří hranici s Polskem, stály od nepaměti ve stínu vyšších českých a moravských pohoří. Jejich špatné dostupnosti využívaly před sametovou revolucí ke svým setkáním třeba osobnosti českého disidentu. Dodnes zůstává jejich hlavní hřbet komerční turistikou téměř nepolíben, ale časy se pomalu mění. Proto neleníme a vyrážíme na víkendový přechod, při němž se nám v plné kráse ukážou panenské bukové lesy oděné v zemitých tónech podzimu a chladné večery u táboráku zavoní pravou trampskou romantikou.

Prodloužený víkend začínáme v pátek dopoledne ve vesničce Horní Lipová (cca 600 m), kde necháme auto a s vervou ukrajujeme první výškové metry. Už první výhledy na zlatavé koruny košatých buků dávají tušit, že to bude stát za to. Hned jako první vystoupáme poctivou hodinku a půl na Smrk, nejvyšší vrchol Rychlebek s 1126 m. Na částečně zarostlém plochém vrcholu stojí hraniční kámen, u kterého se scházely hranice dávných panství, dnes značí hraniční čáru ČR a Polska a zároveň trojmezí Moravy, Slezska a Kladska.

Po hraniční čáře

Úzkou stezkou sledujeme žlutou značku, která kopíruje linii hraničních patníků. Při cestě lesem místy výhledy cloní vzrostlé smrčky, občas procházíme pod okrově zbarveným listím původních porostů buků. Stezku lemují husté lány borůvčí, barvící se do podzimních temně fialových odstínů. Překračujeme červené muchomůrky i podhříbky, které se krčí v mechu přímo na cestě.

Tato část hřebene je poměrně členitá, a tak neustále stoupáme a klesáme jako na houpačce přes Kovadlinu, Břidličný, Pomezný a pod vrcholem Špičák se připojíme na červenou. Za den potkáme lidí, co bychom spočítali na prstech rukou. Ve studánce Pod Stráží nabíráme vodu a se 17 km v nohách v podvečer táboříme v lese před bývalou sudetskou osadou Hraničky. Teplo táboráku zahání večerní chlad, a protože předpověď počasí slibuje jasnou oblohu, ke spánku si usteleme na jehličí jen pod plachtou.

Stopy sudetské historie

Ráno nás vítá vymetenou oblohou. Z lesa vstupujeme na rozlehlou horskou louku, kde dřív stávala sudetská osada Hraničky, německy Gränzdorf. Ležela na strategickém místě, kde staré kupecké stezky mezi Slezskem a Kladskem protínaly hřeben Rychlebek. Osídlena byla německým obyvatelstvem koncem 18. století během kolonizační vlny iniciované císařem Josefem II. a za největšího rozkvětu tu v 34 domech žilo téměř 200 lidí. Dnes už se tu po pláních honí jen vítr. Po druhé světové válce museli obyvatelé své domovy opustit a řízená demolice v 60. letech dokonala zkázu, kterou započala příroda a rabování. Dnes se na místě zachovala jediná chalupa, zbylá stavení připomínají jen smutné kamenné rozvaliny zarostlé mlázím.

Nejkrásnější výhledy z Borůvkové hory

České značení od Hraniček zabíhá více do vnitrozemí, my se ale po polské zelené vydáváme dál přímo po hranici do sedla Černý kout. Informační tabule tu odkrývají historické okénko z období socialismu, kdy se Rychlebské hory stávaly místem setkání disidentů a pašování ilegálních tiskovin. Nacházíme se v nejodlehlejší části hřebene, kam občas zavítá nějaký zbloudilý houbař nebo trampové srdcaři, jinak nás tu provází jen tiché šumění listí, skrz které občas prosvitnou měkké paprsky podzimního sluníčka.

Svižně pokračujeme po českém modrém značení, které se ale po čase stáčí k osadě Zálesí a schází do vesnice Travná. Nám se nechce ztrácet výškové metry, a tak sledujeme linii hraničních patníků i bez značení, pěšinka je tu i tak jasně patrná. Z naprosté samoty pohraničních lesů se zčistajasna objeví silniční průsmyk Travná. Tady je najednou na podmínky Rychlebek rušno – může za to rozhledna na Borůvkové hoře (899 m), jejíž stavba dokončená v roce 2006 odráží ambice města Javorník přilákat do zapomenutého kraje návštěvníky. Záměr se očividně vydařil, i teď na podzim s námi od parkoviště v sedle Travná (674 m) míří na tři kilometry vzdálený vyhlídkový vrchol skupinky českých i polských výletníků. Na rozložitém vrcholku na mýtině stojí také turistický přístřešek, ohniště, bufet a 24 m vysoká válcová věž rozhledny.

DOPORUČUJEME: Nejširší nabídku průvodců a map Rychlebských hor (turistických, cyklistických  a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo na e-shopu KnihyNaHory.cz

Dech nám bere nejprve točité schodiště a pak výhledy. Celou trasu jsme totiž šli hlavně skrz lesy, a tak je pro nás rozhled po ladných křivkách kopců zbarvených podzimními tóny nasvícených měkkým podvečerním světlem skutečnou třešničkou na dortu. V mlhavém oparu rozeznáváme Orlické hory, Kralický Sněžník a samozřejmě Jeseníky, za dobré viditelnosti se pak ukáže třeba i hřeben Krkonoš se Sněžkou. Všechna pohoří navíc člověk vidí z úplně opačné strany, než je zvyklý. Směrem do Polska obdivujeme modré plochy příhraničních jezer u Otmuchowa a Paczkowa, až se horizont ztrácí v nekonečné „placce“. I když nás studený vítr štípe do tváří, jen neradi sestupujeme dolů.

Sestup do Bílé Vody

Blíží se večer, a tak se znovu noříme do lesa s cílem najít vhodné místo na spaní. Po pár kilometrech míjíme další z bývalých sudetských osad – Růženec, která vznikla v okolí zájezdního hostince a potkal ji obdobný osud jako Hraničky. Stát tu zůstala jen bývalá fořtovna (hájovna), naproti níž dnes najdeme turistickou útulnu, která nám poskytne přístřeší na noc. Večerní táborák zpestří ještě noční sběr hub, které tu rostou přímo v hejnech.

S ranním svítám pak dojdeme posledních pár kilometrů k zámečku nad městysem Bílá Voda, který slouží jako léčebna. Jede nám odtud autobus až do Lipová – lázně, kde máme zaparkované auto.

Rychlebské hory neohromí hřebenovkou s širokými výhledy jako třeba Krkonoše nebo Jeseníky. Nás příjemně překvapily hlavně klid a ticho hor, které bývají na našich „velkých“ horách často nedostatkovým zbožím. Pro milovníky historie mají navíc své kouzlo spletité dějiny a nepopsatelná tajuplně teskná atmosféra vysídlených vesnic v pohraničí.

Popis treku vyšel v časopise Svět outdooru – s výhodným předplatný ani vám žádné novinky z hor a zajímavé tipy na treky neutečou!

Vše na spaní je nutné mít s sebou.

Autem do Horní Lipové.

Návrat k autu z Bílé Vody je možný autobusem.

1. den: Horní Lipová – Smrk – Hraničky

2. den: Hraničky – sedlo Travná – Borůvková hora – Bílá Voda

• Okruh přes Jeseníky a Králický Sněžník
• Přechod Jeseníků