„Země na obzoru!“- pro námořníky vracejících se z dlouhých plaveb od amerických břehů úlevné a spasné zvolání kormidelníků. Tou zemí na obzoru byly ostré kontury vápencových obrů Kantabrijského pohoří, které si tak vysloužily jméno Picos de Europe – Evropské štíty. Nejsou
Picos de Europe – Španělsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Vzhůru do hor
Náš malý mikrobus kličkuje po úzké asfaltce, proplétající se přes staré kamenné mosty a kolem hnízd rázovitých osad údolím říčky Duje. Picos de Europe, což se dalo čekat, kryje neprostupná šedá clona mraků. Silnice končí v horském středisku Fuente Dé. Několik málo stavení, velký hotel, stanice kabinové lanovky a příjemný, třebaže skromnější kempink s velmi milým a vstřícným personálem. Hned první večer dolujeme nad láhví skvělého červeného z majitele kempu cenné informace. Počasí nás údajně vůbec nemusí mrzet. To, že jsou hory zahaleny v mracích, je zcela normální.
Nahoře je prý však nádherně slunečno a pěkně. Ráno nás čeká šok. Tam, kde včera ležela uplakaná a černošedá tma se jiskří hradba překrásně formovaných skalních stěn a štítů. Pokud chceme vzhůru do hor, musíme využít červené kabinky lanovky. Pěší přístup je možný pouze na první pohled odstrašujícím žlebem Canal del Embudo, který však zpřístupňuje pouze jižní okraj Centrálního masívu. Cena 10 € v obou směrech není sice nejnižší, ale na evropské poměry stále ještě velmi slušná.Od stanice pokračuje vzhůru do hor široká, pohodlná a poměrně frekventovaná cesta. Hned zkraje nás vítá rozeklaná hora Peña Vieja, jež je častým a poměrně snadným cílem lezců. Pro seznámení se s nejkrásnějšími partiemi Centrálního masívu jsme zvolili sice velmi dlouhý, ale krajinově zcela mimořádný okruh.
První odpočinek je u svým způsobem unikátní, ale poněkud šokující stavby bivaku – horské chaty Verónica (2155 m). Ocelové asymetrické vajíčko má svou zajímavou historii. Přestože kapacita chatky je pouhých 6 osob, má svémo správce a ubytovatele. Poněkud nerudný muž po chvíli naléhání taje a dává se s námi do hovoru. Bivak zde byl instalován v r.1962 a konstrukce je vlastně kopule protiletadlové baterie z americké letadlové lodi Palau. Je pojmenovaná po jedné z dcer majitele slévarny Conrada Sentierse, který stavbu inicioval. Chata je perfektně vybavena, včetně radiostanice, co však chybí je voda. Voda je hlavním problémem Picos de Europe, je alfou a omegou veškerého působení v horách. Pokud se dostatečně nezásobíme již v údolí, pak nás čekají skutečné žíznivé galeje.
Od bivaku stoupá značená stezka do sedla Horcados Rojo a pokračuje rozpáleným, vegetačně chudým dnem krasové deprese Labaniego. Do běla a žluta rozpálené štíty zde soutěží s neskutečnou modří oblohy. A pak to příjde. Člověk sice ví, že jej za poslední serpentinou čeká pohled na nejkrásnější vrchol pohoří, ale stejně je to šok. „Jeho veličenstvo“ – osamělý gigant Naranjo de Bulnes je neskutečným dílem přírody. Přímo pod jeho hladkou, místy převislou severozápadní stěnou stojí veskrze příjemná a sympatická chata J.Delgado Úbeda. Dostali jsme se na severní okraj pohoří, na kraji louky se pasou kamzíci a za nimi leži nad blízkým Atlantikem nafouknuté peřiny mraků. Je to sice kýč jako vyšitý, ale je to tak.
Dospěli jsme zhruba do půle našeho celodenního velkého putování. Výstup do úzké skalní rozsedliny Collado de la Celada je v poledním vedru vyčerpávající, přesto pohledy na monument východní strany Naranjo de Bulnes jsou fantastické. Hora se zde prezentuje ve zcela jiném světle jako jakýsi „ušatý“ přízrak z prehistorických dob. Další průběh stezky není zcela jasný, bloudíme kolem obrovských závrtů a hlubokých vertikálních jeskyní. V závěru sestupu jsme již všichni zcela „mimo mísu“. Šíleně rozbitým a objektivně i nebezpečným traverzem vrcholu Peña Olvidada, který je po nedávném sesuvu skal a půdy částečně zničen konečně scházíme ke stanici lanovky. Poslední spoj jede ve 20 hod. a stihli jsme to tak tak. Celkem 12ti hodiná, místy velmi náročná, ale unikátní túra.
Vhodná doba pro návštěvu: vybrat jakési universální doporučení pro návštěvu hor není snadné. Každopádně nejlepší podmínky zde vládnou v červenci a v srpnu. Ale ani podzim (září) není špatnou volbou. Jaro a především zima jsou poněkud drsnější variantou. Bouře a atlantické orkány jsou zde časté, hory jsou na dlouhé dny či dokonce týdny zahaleny v mracích. Mapy: dobrou a přehlednou mapou pro celou oblast vydalo nakl. Alpina. Jedná se o praktické dvoubalení (Macizo Central y Oriental a Macizo Occidental) v měřítku 1:40 000 za vcelku lidovou cenu kolem 6 €.
Ubytování a jídlo
chata J.Delgado Úbeda
Refugio Cabaña Verónica
Potřebné vybavení
Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.
Přístup na začátek
Picos de Europe jsou pro české horaly velmi vzdáleným a obtížně dostupným pohořím. Při cestě z ČR musíme počítat minimálně s 3000 km v jednom směru. Nejkratší cesta vede klasicky přes Itálii do francouzského Narbonne. Odtud kvalitní dálnici A61 přes Toulousse dojedeme k Atlantiku (Biaritz). Španělskou dálnicí A8 přejedeme gigantické, takřka na sebe navazující městské aglomerace San Sebastián, Bilbao a Santander. V přímořském městě Onguera pak odbočuje vzhůru do hor silnice N621 s cílem v letovisku Fuente Dé nebo můžeme po komunikaci C6312 dojet pod hory od severu (Covadonga, Bulnes).
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Výstup na nekorunovaného krále východních Pyrenejí – Puigmal d´Err
