Netradiční feratka Caminito del Rey ve Španělsku

Caminito del Rey byla známá svého času jako jedna z nejnebezpečnějších stezek na světě. Pro návštěvníky byla známá spíše jako ferrata v nejistém terénu. Po několika úmrtí se španělské úřady rozhodly stezku uzavřít. Nicméně i tak se lidé stále pokoušeli stezku projít. Nakonec tedy usoudily, že bude lepší stezku opravit a od roku 2015 je opět po 14 letech otevřená turistům.

Nicméně onu slavnou ferratu už v ní nehledejte, naopak můžete očekávat bezpečný chodník, po kterém proudí davy lidí. Kouzlo oné stezky se tak částečně ztrácí, nicméně pokud se zaměříte pouze na okolní přírodní krásy, pochopíte, proč tolik lidí stezku navštíví.

Stezka jako taková byla vybudována před více než 100 lety a sloužila jako stezka pro dopravu a zásobování pro pracovníky vodních elektráren u blízkých vodopádů. Známou se stala také návštěvou krále Alfonse XIII, který se po ní u příležitosti otevření přehrady Conde del Guadalhorce prošel, a díky níž se jí začalo říkat ,,královská stezka,, neboli Caminito del Rey.

Z důvodu vysoké návštěvnosti začaly španělské úřady stezku regulovat, to konkrétně znamená, že za vstup se platí kolem 10Eur a musíte si jej objednat na konkrétní den a čas. V hlavní sezóně bývá často vyprodáno hodně dopředu. Na začátku stezky vám rezervaci zkontrolují a zapůjčí helmy, které jsou povinné. Na cestě pak potkáte několik hlídačů, takže v případě že byste se na stezku přeci jen nějak dostali bez rezervace, vás odhalí celkem jednoduše. Po stezce pak můžete chodit samostatně nebo s guidem (opravdu není třeba). Měla by zde platit výjimka pro lezce – měli by mít volný vstup, nicméně lezení je povoleno jen v některých místech.

Stezku lze v podstatě rozdělit do tří částí. První a třetí jsou ty očekávané kaňonové, kdy jdete na úzkém chodníku (zcela zabezpečeném) vysoko nad zemí. Prostřední část je pak taková spojovačka, normální cesta.

Doporučuji jít hned v rámci první rezervace. Lidé se po chvíli rozptýlí a vy si tak stezku užijete relativně v klidu. Když se ovšem začnete kochat, což je u této stezky pochopitelné, můžou vás dojít nové skupiny. Skupiny totiž pouští po 15-30 minutách. Nám se tohle stalo v poslední fázi, protože stezka je relativně krátká, a tak jsme si ji chtěli řádně užít. V té chvíli se stanete součástí davu, což celkový zážitek poznamená.

Z konce stezky je pak možné využít autobus zpět na začátek pro případ, že si tam necháte auto. Poplatek za autobus je minimální a dá se zamluvit společně se stezkou.

Bližší info a přímé rezervace najdete zde: http://www.caminitodelrey.info

Dobré boty a voda.

Helma – půjčují zdarma u vchodu.

Stezka je pouze jednosměrná, takže je nutné se dostat na výchozí bod, který se nachází nedaleko městečka Ardales.
Na rovinu, nejjednodušší je cesta autem. Autem dojedete na začátek stezky Camping Park de Ardales, po jejím skončení se dostanete zpět autobusem, případně se to dá i pěšky obejít (částečně po silnici).
Vlaky jezdí pouze do El Chorra, nikoli Ardales. V tomto případě to musíte udělat naopak, vzít si autobus, abyste se dostali na začátek cesty. Co se ještě týče vlaků, při cestě vlakem z Malágy do Rondy, budete slavnou stezku křížit a můžete ji z okénka vidět.
Pokud dorazíte do městečka Ardales autobusem, je dobré vědět, že odtud žádný shuttle nejezdí. Musíte si vzít taxíka, mají podobné ceny a nejsou úplně přepálení, nicméně, autobus to není. Dále v Ardales není žádný levný hostel. Začátek je cca 12 km, dá se tedy dojít pěšky, pokud vás netlačí čas.
Z Camping Park de Ardales můžete jít kratší cestou tunelem nebo jej obejít. Následuje asi 1,5km jednoduché chůze, kdy se dostanete na check point, kde vám zkontrolují rezervaci a v uvedený čas pustí dovnitř. Rezervaci lze mít i staženou v telefonu, není nutná tištěná verze.
Následuje slavná část stezky – 7,7 km dlouhá část.
Na konci najdete závěrečné turnikety a odsud je to již kousek na zastávku autobusu či do El Chorra.

V oblasti bude túr hodně, nicméně kousek za závěrečnými turnikety se nachází malá pěšina vzhůru vedoucí na přilehlý kopec s vrcholovým křížem. Jedná se o lehký výstup cca půl hodiny až hodinu. Výhled krásný a hlavně úplně bez lidí, což jsme po závěrečné pasáži uvítali. Stezka pokračovala dále, vzhůru, nicméně už jsme dále nešli.