Nenáročná Túra za vodopády v norském NP Rago

Naše túra jezasazena do národního parku Rago, který jsme stačili krátce poznat již minulý rok. V průvodci je označován jako nejdivočejší kus norské přírody. Máme pocit, že jsme viděli už větší divočinu, ale přesto musíme uznat, že je park jiný a zajímavý ve srovnání s ostatními místy, které jsme v Norsku poznali. Loňská návštěva Raga nás přiměla se vrátit.

Odbočka z E6ky k parkovišti a zároveň výchozímu bodu všech túr v parku je snadno přehlédnutelná, neboť je přímo za tunelem, i když označena směrovkou. Po probdělé noci nás čeká docela náročná desetihodinová túra přes dvoje vodopády. Slunce pálí a tak kluci neodolají a zchladí se v ledové zelenomodré vodě meandrující řeky, podél které vede první úsek naší trasy. Začátkem července je vody nejspíš v důsledku nedávného tání sněhové pokrývky ještě dost, neboť cesta, která byla v loňském srpnu bez problémů průchozí, teď splynula s korytem řeky. Nenecháme se ale zas tak snadno odradit a chvíli se prodíráme vysokou trávou, až se konečně pěšina vzdálí od vody. Cesta je příjemná, místy vede relativně po rovince bažinami po dřevěných, na Norsko nezvyklých, chodníčcích a stoupá asi jen ve třech místech. Asi v jedné třetině trasy u vodopádů Trollforsen, kde se také dá přespat za nějakou tu norskou korunu v chatičce Storskogvasshytta, poobědváme, nabereme síly a jdeme dál.

Lesní pěšina začíná stoupat, přechází ve skalnatý povrch a sem tam se objeví značení trasy. V Norsku jsme se zatím s turistickými značkami, natož s ukazateli času nebo kilometrů, moc nesetkali. Začátek trasy bývá označen dřevěnou šipkou s názvem cílového místa, ale často je dost náročné najít, odkud túra vychází. Jediným Nory zavedeným značením jsou červeně nakreslená písmena „T“, která napovídají, kudy cesta vede. Dokážete si asi představit, jak jsou taková „téčka“ v terénu vidět, když padne mlha. My sice máme jasno a slunečno, ale cestu, která se už tak zdá nekonečná, se nám v jednom místě podaří ztratit.

Zacházka naštěstí není nijak dramatická a po dlouhém očekávání už konečně slyšíme hukot vodopádu, který vytéká z jezera Litlverivatnet. Přejdeme přes dřevěný most, dlouho sedíme opodál a pozorujeme, jak voda padá po skále do údolí a vtéká do meandrující řeky. V pozadí jsou vidět vrcholky hor a my si užíváme celý ten krásný pohled, který se jen těžko dá zachytit foťákem.

Chvíli ještě jdeme skalnatým terénem, který se brzy mění v bažinatý. Nikdo ale botu neutopil, spíš je půda ještě ze zimy hodně promáčená. Na pár stinných místech jsme ještě zahlédli sníh. Sestup je dosti prudký, ale po široké travnaté cestě docela pohodlný a k autu to máme ještě asi dva kilometry po silnici. Protože nám výlet trval celý den, v rychlosti si jen uvaříme polévku a s ešusy na klíně sedáme do auta, abychom stihli poslední trajekt z Bognes.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek.

Výchdisko se nachází na nedaleko Trondheimu a blízko městečka Oppdal v chráněné krajinné oblasti Åmotan, kde se dá podniknout několik menších výletů na troje vodopády. Ze silnice E6 se odbočí na Gjøru a potom na Jenstad, kde jsou dvě parkoviště.

Okružní výšlap náhorní plošinou Haradangervidda v Norsku