Letní Haute Route: přechod Alp z Chamonix do Zermattu

Náročné putování překonávající vzdálenost 180 kilometrů a převýšení přes 13 kilometrů trvá devět až dvanáct dní a lze ho prodloužit o atraktivní dvoudenní stezku Europaweg z Grächenu do Zermattu.

Měli jsme dva týdny času, chuť vyčistit si hlavu a zkrátka, chtěli jsme zase jednou do hor. Ideálně do hor vysokých, nepříliš vzdálených, a pokud možno, po méně frekventovaných stezkách. Haute Route, oblíbená skialpinistická trasa, jejíž letní varianta zdaleka není tak známá, si nás rychle získala, protože splňovala přesně to, co jsme hledali – fyzickou náročnost delšího přechodu, zároveň bez potřeby tahat mačky nebo cepíny, možnost jít celý trek svobodně, se vším potřebným na zádech, s výhledy na ledovce a alpské horské louky jako bonus.

BÍLÁ HORA NA OBZORU

Naši cestu jsme začali v lyžařském středisku Le Tour, kde není problém nechat na dva týdny auto na parkovišti u lanovky a vyrazit do prvního sedla, travnatého Col de Balme (2191 m). Stoupání vede částečně pod lanovkou, po rozkvetlých loukách s výhledem na Mt. Blanc (4810 m), který brzy necháváme za zády. Tato část treku je shodná s populární Tour du Mt. Blanc, což je poznat na množství lidí, které v sedle potkáváme. Hned za ním se ale odpojíme a vydáváme se po zeleném úbočí hřebene přes Les Grands do údolí k Chalet du Glacier, kde stavíme stan v nedalekém lese.

Je možné jít i přes Trient, kde jsou k dispozici kempovací místa za drobný poplatek (4 franky/os.), ale horní cesta přes lezeckou oblast Les Grands je určitě zajímavější, protože minout kamenné chodníčky na skalní římse a první výhledy na ledovec by byla zkrátka škoda.

ZA TIBETSKOU MODLITBOU

Úsek do Champexu přes sedlo Fenetre d´Arpette (2665 m) je považován za nejnáročnější. Je totiž poměrně dlouhý a nohy ještě nejsou zvyklé na každodenní dávku stoupání. Zároveň ho někteří považují za nejkrásnější, cestu zdobí stříbřitě modrý masiv blízkého ledovce – Glacier de Trient je první ledovec, který Haute Route předvádí poměrně zblízka. Právě proto se výstup k Fenetre d´Arpette za mokra nedoporučuje, i za hezkého počasí byl občas nepříjemně kluzký.

Cesta nahoru je místy rozmáčená, bláto nám podjíždělo pod nohama a batohy jsou stále těžké a plné jídla. Pozitivní je vědomí, že po každé večeři to bude lepší – a o to víc nám chutná i sušené maso v sedle. Kamenité sedlo zdobí otrhané barevné modlitební vlajky, které se třepotají ve větru a vyvolávají pocit, že bílé vrcholky kolem nás nejsou alpské, ale himálajské.

ODPOČINKOVÉ STOUPÁNÍ

Etapu vedoucí údolím přes Sembrancher do Le Chable je možné projet autobusem a vlakem, ale i ona má své kouzlo. Před Le Chable je pískovna na koupání, v lese záplava jahod a navíc, co by to bylo za pěší přechod, kdyby člověk jezdil vlakem.

Za Le Chable pak začíná stoupání ke Cabane de Mont Fort s výhledem na majestátní masiv Grand Combin. Pro nás odpočinkový den, nastoupáme přes 1400 výškových metrů, ale ani jeden metr nemusíme jít dolů. Haute Route tady vede podél silnice přes lyžařské středisko Verbier, ale nám se víc líbilo stoupat lesem přes Les Charriéres, navíc se tu i lépe hledalo místo na stan. Stoupání je prudké, místa, kam se vejde stan jsou poměrně vzácná, nakonec spíme trochu z kopce. Nejvíc to ale asi vadí psovi, který se v noci stěhuje z nakloněné předsíňky stanu do ďolíku pod stromem.

MEZI SNĚHEM A LEDEM

Jsme na cestě pátý den a čeká nás jeden z nejkrásnějších úseků, kdy od Cabane de Mont Fort zůstáváme v horních partiích hor a postupně překonáváme tři sedla, Col Termin (2648 m), Col de Louvie (2921 m) a Col de Prafleuri (2965 m). Hned ranní stoupání do Col Termin je ve znamení sněhu, protože letos ho zde leží ještě dost a nejjednodušší cesta nahoru je právě po něm.

U oběda stavíme sněhuláka a užíváme si výhledů na všechny strany. Protože Cabane de Prafleuri si nás svým zákazem stanování ani švýcarskými cenami příliš nezískala, stoupáme ještě do sedla Col des Roux (2804 m). V místní přírodní rezervaci potkáváme kozorožce a kamzíky, ale spát se smí pouze na vyhrazených místech. Jedno z nich je naštěstí u chaty La Barma nad nádherně modrým jezerem Lac de Dix.

KOZÍ STEZKOU

Do Arolly se dá dostat přes jedno z dvojice sedel – buď sypké Col de Riedmatten (2919 m), nebo Pas de Chèvres (2855 m) s žebříkem a pár řetezy. Obě sedla jsou téměř na dohled od sebe. Volíme Pas de Chèvres, kde pes potřebuje pomoc na žebřících. Kousek za Arollou stavíme stan a v noci za bouřky v něm máme jezírko, odchází podlážka. Nebo spíš právě odešla.

STARÁ SALAŠ

Prší i téměř celý další den, kdy přes skanzen připomínající vesnici Les Haudères stoupáme do La Sage a dál směrem na Col de Torrent (2918 m). Hledáme jednu z řady málo používaných salaší, v noci mají být bouřky a koupali jsme se už včera. Nakonec nacházíme u jezera Beplan (2536 m) kamennou salaš, v noci je tu zima, ale jsme v suchu a trochu se daří vysušit i spacáky. Úplně je dosoušíme až další den, kdy nad azurově modrou přehradou de Moiry vykouklo sluníčko.

K Lac de Moiry vede silnice, je tu restaurace s malou ferratou a výhled na ledovec u Cabane de Moiry, díky tomu je tu i dost lidí. Z La Sage se sem dá dojít i přes sedlo Col du Tsaté s noclehem právě v Cabane de Moiry, která je moderní, prosklená a chlubí se superlativem nejkrásnější švýcarská horská chata. Tak jsme se jí raději vyhnuli a pokračovali jsme mezi všudypřítomnými, pasoucími se kravami do Col de Sorebois (2850 m).

GRÜEZI

Dlouhé klesání do Zinalu je možné si zkrátit lanovkou ze Sorebois, my jsme si ho rozdělili nocí a spali jsme kousek před Zinalem, kde jsme si alespoň ráno dali dobrou snídani. Po každodenních ovesných kaších příjemná změna. Stoupání do částečně zasněženého Col de Forcletta (2874 m) vede liduprázdnou, Krkonoše připomínající krajinou a za ním nám najednou na naše bonjour lidé odpovídali jakýmsi hrdelním zvukem, jak se později ukázalo, bylo to švýcarské grüezi. Dostáváme se k malému městečku Gruben, do německy mluvící oblasti Švýcarska.

K MATTERHORNU

Augstbordpas (2893 m) je poslední sedlo na tradiční Haute Route a především cesta z něj je třešničkou na dortu. Odměnou za stoupání i za celé putování jsou velkolepé výhledy na čtyřtisícové vrcholky mohutného bílého masivu Domu, které se však před námi neotevřou přímo ze sedla, ale teprve po další hodině cesty po skalnatém úbočí a po překonání několika kamenných polí.

Klesání do St. Niklaus je dlouhé, dlouhé zhruba 1700 výškových metrů, je ovšem možné ho zkrátit pomocí staré lanovky, kterou si přivoláte tlačítkem z malé osady Jungen. Cestou jsou shora vidět i možnosti pokračování do Zermattu – buď údolím po tradiční Haute Route, nebo po protějším hřebeni přes Europahütte a známý visutý most Europabrücke, který je s délkou 500 m prý nejdelším na světě. Druhá varianta nabízí výhledy na elegantní Matterhorn, ze kterého je během předchozích etap Haute Route vidět jen bílá špička.

A ZASE NA ZAČÁTEK

Z Zermattu se zpátky do Chamonix dá bez problému dostat vlakem, ale pro nás bylo příjemnou tečkou za celým putováním zjištění, že nejlepší způsob, jak se dostat zpátky k autu, je stopem. Švýcaři berou stopaře – a to i ty špinavé, po necelých dvou týdnech mytí se v potocích a řekách, co mají navíc s sebou psa. Po dvou rychlých stopech jsme byli v průsmyku La Forclaz, odkud jsme raději šli pěšky opět přes louky Col de Balme, aby ten návrat domů a dolů z hor nebyl tak rychlý, protože loučit se s bílými alpskými štíty se nám vůbec nechtělo.

VODA A JÍDLO

Vody je během celého treku dostatek, většinou jsme každý nesli 2 l a cestou stále doplňovali z horských potoků a pramínků. Doplnit zásoby lze cestou poměrně často, větší obchod je v Sembrancher, La Chable, Les Haudères, Zinal a Sankt Niklaus.

SPANÍ

Ve Švýcarsku je oficiálně povoleno stanovat kdekoli mimo rezervace ve výšce nad 2000 m, ovšem jak se několikrát během cesty přesvědčujeme, v horách onu dvoutisícovou hranici nikdo neřeší. Lze využít i kempy např. v Zinal nebo Champex (15 fr/os.), horské chaty např. Cab.de Moiry (25 fr/os.) a hotely např. v Zinal (47 fr./os.).

Nám se osvědčily mapy Carte nationale de la Suisse 5003: Mont Blanc, Grand Combin a 5006: Matterhorn, Mischabel, obě 1:50 000. Dají se koupit téměř v každém švýcarském knihkupectví.

Kromě autostopu je cestu zpět z Zermattu do Chamonix možné absolvovat vlakem přes Martigny. Spojení je bez dlouhého čekání na přestupy a k dispozici několikrát za den (45 fr/os).

Mnoho etap má kratší nebo delší varianty a podle preferencí ubytování je dobré si etapy přizpůsobit, my jsme například vždy končili etapu před nebo za městem či horskou chatou.

1. Chamonix – Le Tour: ꜛ813 m, ꜜ372 m, 5 hod, 13 km, přes Argentière

2. Le Tour – Chalet du Glacier: ꜛ1209 m, ꜜ1086 m, 5 hod, 10 km, přes Col de Balme

3. Chalet du Glacier – Champex-Lac: ꜛ1162 m, ꜜ1286 m, 6 hod, 11 km, přes Fenetre d´Arpette

4. Champex-Lac – La Chable: ꜛ104 m, ꜜ751 m, 4 hod, 14 km, přes Sembrancher

5. Le Chable – Cabane de Mont Fort: ꜛ1336 m, 6 hod, 9 km, přes Verbier

6. Cabane de Mont Fort – Cabane de Prafleuri: ꜛ885 m, ꜜ740 m, 6 hod, 14 km, přes Col de Prafleuri

7. Cabane de Prafleuri – Arolla: ꜛ735 m, ꜜ1353 m, 6 hod, 16 km, přes Pas de Chèvres

8. Arolla – La Sage: ꜛ215 m, ꜜ554 m, 3 hod, 10 km, přes Les Haudères

9. La Sage – Zinal: ꜛ1858 m, ꜜ1827 m, 9 hod, 21 km, přes Col de Torrent

Varianta (2dny):

La Sage – Cabane de Moiry: ꜛ1617 m, ꜜ459 m, 5 hod, 10 km, přes Col du Tsaté

Cabane de Moiry – Zinal: ꜛ462 m, ꜜ1612 m, 5 hod, 14 km, přes Col de Sorebois

10. Zinal – Gruben: ꜛ1199 m, ꜜ1052 m, 6 hod, 14 km, přes Col de Forcletta

11. Gruben – Sankt Niklaus: ꜛ1072 m, ꜜ1767 m, 7 hod, 16 km, přes Augstbordpas

12. Sankt Niklaus – Zermatt: ꜛ489 m, 5 hod, 17 km, přes Randa

Varianta Europaweg (2 dny):

Sankt Niklaus – Europahut: ꜛ1670 m, ꜜ570 m, 9 hod, 18 km, přes Grathorn

Europahut – Zermatt: ꜛ348 m, ꜜ962 m, 7 hod, 18 km, přes Charles Kuonen Hängebrücke