K deltě řeky Rapa ve švédském NP Sarek

Národní park Sarek leží za severním polárním kruhem v Laponsku na severu Švédska. Patří mezi nejstarší národní parky v Evropě, založen byl už roku 1909. Hraničí s dalšími dvěma švédskými národními parky, Stora Sjofallet na severu a Padjelanta na západě. Dominantou Sareku je šest vrcholů, tyčících se do výšky kolem 2000 m, mezi které patří i druhá nejvyšší hora Švédska, Sarektjåkkå (2089 m), a přibližně stovka ledovců.

Naprostá soběstačnost

Trekování v národním parku Sarek vyžaduje zkušenosti s chůzí v náročném terénu, protože tam nenajdete žádné značené stezky, jen tu a tam pěšinky vyšlapané soby. Proto je nutné mít mapu, a hlavně schopnost se podle ní orientovat. Nenajdete tam žádné ubytování nebo kemp – kde si ustelete, tam si lehnete. Nejednou se nám stalo, že jsme museli navečer šlapat pěkných pár kilometrů navíc, abychom našli kousek rovné plochy na postavení stanu.

Počasí je dalším faktorem, který trekování v Sareku neusnadňuje. Oblast, kde se nachází, je nejdeštivější v celém Švédsku, což ještě přidá na obtížnosti při překračování ledovcových řek. Čtvero ročních dob můžete zažít v jeden jediný den. V Sareku není signál, pomoci se v případě nouze těžko dovoláte.

Léto je v Sareku velmi krátké a deštivé. Nejteplejší měsíc je červenec, kdy se v údolích jen zřídkakdy setkáte se sněhem. Počítejte však s mokřady a spoustou komárů. Osobně mám radši srpen, kdy je počasí chladnější, v noci bývá pod nulou a většina komárů zmrzla. Zima je v Sareku krásná a dlouhá. Projít údolí na lyžích můžete po skončení polární noci, tedy od března do května.

Nečekejte popis konkrétního treku, žádný takový neexistuje. Jediná možnost je vzít mapu a improvizovat. Možností je spousta. Právě to dělá Sarek jedinečným a zároveň náročným a nebezpečným. Jistojistě promočíte boty v bažině, poškrábete si nohy v keřích a zaskáčete si mezi balvany. Je to divočina, ale překrásná divočina!

Pod dohledem dvoutisícovek

Ačkoli neexistuje žádná konkrétní trasa treku, a otevírá se tak prostor pro vaši kreativitu, tady je alespoň pár tipů. Jednou z možností je projít od severu největší údolí Sareku, svírané ostrými vrcholky hor, kterým v délce 35 kilometrů protéká řeka Rapa. Ta tvoří u svého ústí do jezera Laitaure širokou deltu, kterou můžete z ptačí perspektivy obdivovat z nedalekého vrcholku Skierfe (1179 m). Když vám bude přát počasí, můžete z údolí vylézt na jednu z dvoutisícovek nebo se projít po ledovci. Po pár dnech je možné napojit se na známou značenou trasu Kungsleden, která prochází nedaleko jižní hranice národního parku a dovede vás až k městečku Kvikkjokk, kde se dá naskočit na autobus.

Další možností je projít po sobích stezkách údolí hraniční řeky, oddělující NP Stora Sjofallet na severovýchodě. Odtud uvidíte v celé kráse všech šest dvoutisícových vrcholů z druhé strany než z údolí řeky Rapa. Z tohoto údolí můžete odbočit na sever směrem k jezeru Akkajaure, na kterém je vodní elektrárna. Po přehradě se dá přejít na druhou stranu jezera a pokračovat 8 km na jihovýchod po silnici k návštěvnickému centru Laponia Naturum, odkud jezdí autobus do Gallivare.

Dál se nabízí možnost překročit hranice Sareku a pokračovat trekováním v NP Store Sjofallet nebo Padjelanta, kde už jsou značené trasy.

Autorka: Hana Špičková

Cestovatelka, stopařka a nadšenec do outdoorových aktivit. Žije v Norsku, a když zrovna necestuje, chodí po horách nebo jezdí se psím spřežením za polárním kruhem. Miluje hory v zimě i v létě, turistiku i lyžování. Má za sebou půlroční cestu po Asii přes Rusko až do Barmy, dva a půl měsíce v Patagonii a nyní cestuje po Jižní Americe. Více se dozvíte na facebooku nebo na blogu www.nestujapojd.cz.

Spaní: Co se týče výbavy na kempování, pořiďte si stan, který vydrží bouřku a silný vítr. V noci teploty klesají pod nulu i v létě, teplý spacák se hodí. Počítejte minimálně s 20 kg na zádech. A to si ještě připočítejte pár kilo navíc, když zmoknete.

Voda a jídlo: Voda v řekách je pitná. Všechno jídlo si musíte nést s sebou, není tu žádná možnost doplnit zásoby.

Vzhledem k nevyzpytatelnému počasí je kvalitní vybavení nutností. Klíčem k úspěchu jsou nepromokavé věci, nejlíp s membránou. Nutné jsou pevné boty do náročného terénu a výhodné je mít i sandály k překračování řek. Ať jdete v jakémkoli ročním období, čepici, rukavice a vlněný svetr využijete. Co se týče výbavy na kempování, pořiďte si stan, který vydrží bouřku a silný vítr. V noci teploty klesají pod nulu i v létě, teplý spacák se hodí. Počítejte minimálně s 20 kg na zádech. A to si ještě připočítejte pár kilo navíc, když zmoknete.

Ze severu: Nejbližší město je Gallivare, kam se dá dostat autem nebo vlakem z Luleå nebo Kiruny, autobusem z Jokkmokku, Ostersundu a Kiruny anebo letecky ze Stockholmu. Z Gallivare jezdí pravidelný autobus do Ritsemu (3 h), odkud vás loď převeze na druhý břeh jezera Akkajaure do přístavu Anonjalme.

Z jihu: Výchozím bodem na jihu je město Kvikkjokk, kam jezdí pravidelné autobusy z Jokkmokku.