John Muir Trail: divočinou Kalifornie

John Muir Trail (JMT) spojuje Yosemite Valley s vrcholem Mt. Whitney (4421 m) a kromě rozdílného začátku v Happy Isles a závěrečné odbočky na samotnou nejvyšší horu kontinentálních Spojených států je součástí Pacifické hřebenovky (Pacific Crest Trail, PCT).

JMT je dlouhý 338 km (210 mil), prochází třemi národními parky: Yosemite NP, Kings Canyon NP, Sequoia NP, a státními parky Ansel Adams Wilderness, John Muir Wilderness, Sierra National park. JMT celou dobu prochází dechberoucí krajinou pohoří High Sierra v Kalifornii. Na této trase moc času na odpočinek nenajdete, trasa překonává mnoho horských sedel, sedm dokonce převyšujících 3000 m. Pokud vyrazíte ze severu na jih, jak je obvyklé, zdolání těchto pasů vám skvěle poslouží jako svalový i kyslíkový aklimatizační trénink na závěrečné zdolání Mt. Whitney. Pokud rádi jdete proti proudu a zvolíte směr z jihu na sever, čtyřtisícovka vás prověří hned na začátku. Celkové převýšení trailu je 20 – 24000 m.

Je možné, že pohled na výškový profil trailu vám zvedne tlak, nebo vám alespoň připomene křivku EKG. Ze začátku mě neustálé střídání zdlouhavého stoupání a klesání zlobilo. Nahoru, dolu, potok, lesík a zase nahoru do světa šutrů a modrých jezer. Za polovinou trailu se ve mě něco zlomilo a na každou novou scénu za žulovou oponou jsem se těšila. Občas jsem i poslední metry pasů vybíhala, abych se už už podívala, co bude dál. A že bylo o co stát. Poslední čtvrtina trailu se mění v měsíční krajinu z kamenů a skal. I přesto, že druhá polovina trailu přitvrzuje v převýšení i množství pasů, vydupaná a dobře udržovaná pěšinka umožňuje držet průměrně přibližně 15 mil denně, tedy okolo 25 km za den (rychlíci i víc).

Přímo na stránkách Pacific Crest Trail Asociation (pcta.org) naleznete o JMT podrobné informace, rady i aktualizace. Zde lze také výškový profil trailu skvěle zvětšit a tam v podstatě najdete základní představu o trailu, převýšení, zásobovací místa i kempy. Podrobněji o zásobování a přípravách doporučuji blog polotravels.worldpress.com či aplikaci FarOut (Guthook).

Po stopách Johna Muira

Američan skotského původu John Muir (1838-1914) údajně ve svých 29 letech dorazil do San Francisca a hned ho zajímalo, kam tady může jít do divočiny. Do Yosemit vyrazil rovnou a pešky pouze s dekou, čajem, chlebem a deníkem v batůžku. John trávil týdny i měsíce touláním v divočině, texty Asociace PCT (pcta.org) uvádí, jeho poznání : “For going out I found I was really going in. – Cestou ven jsem našel cestu dovnitř“. Nespoutanost a pompéznost yosemitské scenérie ho pohltila natolik, že si zde posléze našel práci pasáčka a zůstal.

V následujících letech se horlivě věnoval ochraně místní přírody a spolu s asociací “Sierra club”, kterou založil se zasloužil o vznik národních parků v údolích Yosemit a Sequoia v roce 1890. Svůj život dále zasvětil studiu botaniky a geologie, tvorbě trailů do divočiny pro nadšence jako byl on a zachování lesů v jejich panenské podobě. John si svojí prací a láskou k horám vysloužil velký respekt a přízvisko John-of-the-mountains. Tento “Honza z hor” je nezpochybnitelně považován za patrona celého pohoří Sierra Nevada. Rok po jeho smrti věnovala kalifornská vláda 10 000 dolarů na stavbu trailu napříč územím, za které během svého života John Muir dýchal.

Yosemitské Genius Loci

Po pravdě se Johnu Muirovi nedivím, že si právě Yosemity přisvojil jako nový domov. Samotnou mě opakovaně volaly zpátky. Ty obrovské masy žuly, skalní dómy a příkré stěny zkrátka chytí a nepustí. Co si rozhodně zaslouží pozornost a alespoň 3 dny splynutí před startem na trail je Yosemitské údolí. Kempování v Yosemite Village má prostě svoji poetiku, kterou ruší jen davy turistů. Ráno vystrčíte hlavu ze stanu a koukáte na kilometr vysoké čelo skalního monolitu El Capitan. To chceš. Někteří hikeři začínají trail až výš u Tuolomne Meadows, osobně mi však přijde symbolické začínat “na dně” Yosemitského údolí. Oficiální nultý milník trailu je na Happy Isles, v koutě Yosemitského údolí. Cesta z údolí vede okolo odbočky na Half Dome, 2693 m, na fotogenickou žulovou buchtu, která skrývá neuvěřitelně vzdušný vrchol o velikosti menšího letiště, na kterou vede velmi populární zajištěná cesta (označení berte s nadsázkou). Permit na jinak loterií limitovaný trhák by nemuselo být pro JMT hikery a ranní ptáčata těžké získat i den předem přímo v údolí v návštěvnickém centru.

Pro prožitkáře ještě doporučuji strávit den a noc v Tuolumne Meadows kempu (nebo v jeho blízkosti). Oproti Yosemite Village tady možná opravdu zažijete pocit pohody a přijetí jinými kempery i strážci parku – rangery. Od června do konce září si zde rangeři pro návštěvníky připravují neotřelé vzdělávací programy jako “Horká čokoláda s rangerkou Lily”, “Ptačí procházka s rangerem Joe” nebo třeba “Táborák
s hudbou a soutěžemi na téma datel s rangerem Ryanem”.

Americká byrokracie aneb jaké vízum a permit je potřeba na John Muir Trail?

Jedeš do USA, takže se nejprve psychicky připrav na celou řadu papírování, pravidel a permitů. Spolu s turistickým vízem ESTA (esta.cbp.dhs.gov) bude třeba si předem zajistit Wilderness permit na celý JMT (www.nps.gov). Permit na John Muir Trail není snadné získat pro popularitu trailu, stejně jako permit na výstup samotné Mt. Whitney. Ten je ale pro hikery JMT „v ceně“. Možnost rezervace (www.recreation.gov) Wilderness permitů je vždy 24 týdnů před dnem, který chcete vyrážet. Obecně větší šanci máte pokud jste časově více flexibilní. Osobně mohu doporučit zářijové termíny, kdy je na treku méně lidí.

Slunečný pochod – vhodné období na John Muir Trail

Tento trail je sice hodně vysoko položený, ale panuje zde povětšinou kalifornský ráz počasí, tedy slunečno. Začátek léta bývá vlhčí a deštivější. V létě očekávejte častější ale kratší bouřky v odpoledních hodinách. Pokud vyrazíte v září, těšte se na hodně slunce, ale také na ranní mrazíky a už občasná sněhová překvápka.

Trail učitelem

Závěrem malý sentiment. Tento trail mě naučil několik věcí:

• Dobře vybírat místo na spaní.
• Milovat lehký vybavení a dobrý boty.
• Mít srdce na dlani pro další tuláky divočinou.
• Sledovat cestu.
• Věřit přírodě.
• Věřit sobě.
• Věřit příteli.
• Doufat v dobrý konec:)

Přeji vám, ať je váš John Muir trail vaším učitelem a cestou, na kterou nikdy nezapomenete.

Voda

Co se týče vody, tak její všude dost, průzračné horské prameny či jezera provází celý trail. I přesto není špatné filtr na vodu mít s sebou, doporučuji LifeStraw Sawyer, který lze propojit s vakem na vodu či z něho přímo pít. My osobně filtr nepoužily ani jednou a dobře to dopadlo. Vodu je třeba si pohlídat pouze před výstupem na Mt. Whitney. Tam je poslední možnost doplnění u Guitar Lake.

Jídlo a zásobování

• V Tuolumne Meadows je obchod, kde seženete vše potřebné. Lze si sem i poslat balík s vlastními zásobami. Od startu je to vzdálené 2-4 dny cesty.
• Dále obchůdek, bistro a kemp naleznete cca po 2-3 dnech v Red Meadows (redsmeadow.com) s možností dostopovat do městečka Mamoth Lakes a navštívit i Safeway supermarket, kde jistě ušetříte, když tam nejdete hladový! Pokud si ale nechcete narušovat poetiku jízdou do civilizace, do Red Meadows si můžete poslat vlastní balík se zásobami.
• Posílat můžete i na další zastávku Vermillion Valley Resort (edisonlake.com), která je však od trailu odkloněna 7 kilometry. K zásobování lze dojet lodí přes Edison Lake či pěšky okolo. Velké lákadlo k této zastávce je tzv. “magic box” – plechový kontejner na jídlo i různé vybavení, které hikerům přebývá a nechtějí nést dál. Osobně musím říci, že jsem se se svou JMT parťačkou o poklady v magic boxu málem poprala. S odklonem od JMT jsme si také hlavu nelámaly, místní kovbojští dědoušci nás hodili do auta a už jsme zase šli tou pěšinou, která znamená bolest, pot a radost.
• Přibližně v polovině trailu a pouhých 35 km od předešlé zásobárny se nachází John Muir Ranch (muirtrailranch.com) . Tam si ale můžete poslat od půlky června do konce září pouze kyblík do 25 pounds/11,3 kg v paušální ceně nyní 85$. Je tedy na vás, zda volíte levnější variantu poslání svého balíku do Vermillion stanice či bližší dražší verzi u JM Ranch. Ale i toto místo má své lákadlo a tím jsou horké prameny. S mojí PCT parťačkou jsme dorazily ve tmě, strhané jako koně a horké jezírko jsme hledaly v lese u rozcestí, ne 2 km od trailu jako samotný JM Ranch. Tak příště.
• Mezi JM Ranchem a cílovou stanicí Whitney Portal je zásobování složitější a zdlouhavé. Pokud je to ovšem potřeba, lze odbočit z Kearsarge Pass a chůzí 11 km dojít do Onion Valley, odkud vede silnice a je možnost dostopovat do městečka Independence.

My zásobování na celém trailu řešily pouze jednou u Vermillion Ressort, napakovaly jsme batohy z vlastního balíku a magic boxu a došly až do cíle.

Povinnou výbavou do této oblasti je Bear Canister, tedy plastová uzavíratelná neskladná “protimedvědí” nádoba do batohu. Chráníte tím sebe i medvědy, údajně. Lze si ho zakoupit či objednat v SF v outdoorovém obchodě REI za 80$ a pak prodat nebo vypůjčit přímo u rangerů v Yosemitském údolí za 5$ na týden s depozitem 95$. S medvědy jsme se potkali jen letmo.

Vhod přišla také moskytiéra, u mokřadů na začátku trailu se moc hodila. Do této často kamenité oblasti je také doporučená lopatka na
hloubení „záchodových vrtů“.

Terén je místy kamenitý, ale kotníkové boty nejsou nezbytností. Osobně jsem vyrazila v Keen Targhee 3 WP W a byla to pecka. Kvůli slunci doporučuji klobouk.

Na začátek trailu Happy Isles se snadno dostanete z Yosemitského údolí, kam vás ze San Francisca (SF) sveze spoustu autobusových společností cca do 1000 Kč (busbud.com). V oblasti parku již není takový problém sehnat místní dopravu či se pohybovat stopem.

Z cíle trailu – Whitney Portal není k dispozici žádná veřejná doprava, k silnici Highway 395 u městečka Lone Pine si z Whitney Portal si můžete ideálně dostopovat. Místní jsou na hikery zvyklí a nemají problém je podpořit, když moc nesmrdí. Zpět do SF se dostanete ideálně z Bishopu opět autobusy (www.rome2rio.com), z osobní zkušenosti není problém i stopem.