Jezero Tobavarčchili – stříbrné jezero

Začínáme ve vesnici Muchuri, kde bydlíme u paní Zojy (2. dům od mostu). Od mostu přes řeku Chobikhali, ve které se tu dá skvěle vykoupat, vede do hor polní cesta. Čeká nás asi 20km pochodu po dřevařské cestě, stále podél řeky, hluboko do hor. Pokud se bude těžit dřevo, svezte se stopem nějakýn těžkým náklaďákdem s dřevorubci, nebo si ve vesnici domluvte odvoz jeepen za peníze, pokud chcete ušětřit těch 20 km pochodu údolím.

Po 20 km odbočuje vlevo do hor cesta, snad kdysi sjízdná pro jeep a klikatí se vysoko nahoru. V pravý čas je potřeba z téhle cesty odbočit směr hora Natipuru – GPS velmi vhodná – pod horou Natipuru je ve výšce asi 1900m stará salaš, v době naší návštěvy nepoužitelná, ale dá se u ní postavit stan. Končí tu hranice lesa a objevují se rododendrony. Pěkná vyšlapaná pěšinka pak pokračuje mírně vzhůru, cestou se přechází 3 větší potoky , než se začne šplhat do průsmyku mezi dvěma 3000 vrcholky. Může v něm být sníh. Těsně před sedlem je rovina na kempování. Za ním se sklouznete dolů k nádhernému jezeru Okhoje, kde se doporučuje přespat, jste okolo 2500 m. Pak na vás čeká výstup do sedla Toba , nejvyšší místo treku -2910m.

I tady bude sníh. Za sedlem už je vidět nádherné stříbrné jezero, tak k němu sejdete po sněhovém poli. Od jezera se dá vrátit buď opět přes sedlo Toba, nebo raději zkratkou přímo do údolí řeky Magana. U řeky, trochu směrem zpět mají pastevci salaš, jediná po celou dobu. Zastavte se u nich na čaj a kus řeči, případně si kupte výborný sýr.

Pak se jde podél řeky Magana asi 8 km na soutok s říčkou Džachara, cestou se občas musí přebrodit nějaký přítok. Od soutoku se směr cesty změní na jih a jde se okolo hory Kvira stále na jih, jen se musí zase nstoupat pár set výškových metrů.

POZOR ! Od soutoku Džachary s Maganou nechoďtě na západ, i když to vypadá že byste mohli dojít až k hlaví silbnici Zugdidi-Mestia. Nedojdete, most makreslený na starých mapách přes řeku Maganu neexistuje a velký proud nelze přebrodit ! Pokud nemáte sebou lano na brození, dál neprojdete. Jďete na jih po zavedené trase.

Od Kviry se pak sestupuje do osady Schuri, kde je zřícenina malého kláštera. Od Schuri už vede cesta pro auta (možný stop)na hlavní silnici, kdy byl i na křižovatce stánek s občerstvením.

Po celou dobu je nutné mít vlastní stan, spacák a vlastní jídlo. Pitné vody je všude dostatek v potocích. Spát v posteli je miožné pouze na začátku treku ve vesnici Muchuri – domluvit si přespání u někoho doma. V Muchuri také jsou obchody s potravinami a pivem. Cestou by měla bát jedna salaš s pastevci, je možné se u nich občerstvit a koupit výborný sýr, jinou možnost jsme za 5 dnů neviděli.

Stan, spacák, věci na vaření, trekové hůlky. Mohou se hodit i mačky, v létě byl ale sníh měkký a bez problémů se dalo po sněhových polích přejít. GPS navigace se určitě hodí, značení neexistuje a ve vrchoolových partiích není cesta zcela zřejmá.

Do muchuri jezdí různé Maršrutky ze Senaki, nebo Zugdidi, několikrát denně. Ideální trasa je letiště Kutaisi-Senaki-Muchuri

Asi 2 km za Schuri je hlavní silnice po které jezdí Maršrutky do Zugdidi nebo zpět do Muchuri

100

1.den – Muchuri, údolím řeky Chobi až k odbočce do hor, výstup k bývalé pastevecké chaloupce

2.den – od bývalého salaše k jezeru Okhoje

3. výstup od jezera Okhoje – k jezeru Tobavarčchili, tam kemp, nebo sestup do údplí pod jezerem.

4. údolí pod jezerem – úpatí hory Kvira

5. od hory Kvira do osady Schuri

Pokračivat dál na sever na Kavkaz, směr Mestia