Jednodenní okružní túra v okolí Memurubu v norském pohoří Jotunheimen

Na programu našeho norského putování je nyní návštěva pohoří Jotunheimen, které je nejvyšším horským masivem Norska i celé Skandinávie. Jeho název lze do češtiny přeložit jako „Domov obrů“, což dobře vystihuje ráz tohoto vysokohorského území, jemuž vévodí stovky rozeklaných vrcholů, mohutné rozlehlé ledovce, náhorní plošiny s množstvím jezer.   Sandále by zřejmě nebyly tou nejvhodnější obuví pro turistiku v této oblasti, a tak se Jirka rozhoduje zakoupit v Ottě za mrzký norský peníz trekingovou obuv značky Columbia.

Opouštíme útulný kemp a proti toku malebné řeky Sjoa se přesouváme směrem k východní části Národního parku Jotunheimen. Po cestě časté fotografické zastávky.

Po přejezdu menšího silničního sedla se před námi otvírá kouzelný pohled na malebné jezero øvre Sjodalsvatnet s rybářskými chatkami na břehu, v němž se zrcadlí vrcholky pohoří Jotunheimen, vytvářející nádhernou kulisu okolní lesnaté krajině. Delší přestávku, při níž naplno propuká náš „fotografický orgasmus“ nám nepokazí ani mraky komárů, marně dorážejících na naši repelentovou clonu.

V přístavišti u turistické chaty Gjendesheim na východním břehu jezera Gjende, které je vodní bránou do pohoří Jotunheimen, se připravujeme na plavbu k chatě Memurubu, ležící v ústí doliny Memurudalen, z níž vtékají do jezera vody ledovcové řeky Muru. Vedeni davovou psychózou aktivně platíme v kiosku u jezera 30,- Norů za svoje bágly, které pak ukládáme s visačkami na přístavní molo. Ovšem jen do té doby, než zjistíme svůj omyl – a to, že norští turisté, podle nichž jsme se řídili, si zaplatili pouze převoz svých zavazadel k chatě, zatímco se sami nalehko vydávají po hřebeni.

Dobrácký prodavač v kiosku po vysvětlování pochopí náš omyl, že my chceme naopak sami plout k chatě a s porozuměním nám vrací našich 30 Norských.

Po pětatřiceti minutách plavby tyrkysově zelenými vodami jezera Gjende přistáváme u soukromého turistického hostince Memurubu. Než se nám podaří pochopit, jaké to formuláře před ubytováním vyplnit a náš styčný důstojník si připraví jazykový překlad naší žádosti o co nejlevnější ubytování bez stravy a všeho luxusu – osloví naši výpravu recepční jazykem, který nám připadá povědomý. Z recepční se vyklube česká studentka norštiny, která je zde na brigádě.

Noclehárna v suterénu chaty nás přijde na 165, -Norů, zatímco na vařiči venku u chaty ohřátá, z domova přivezená „sobí“ pečeně s bramborovou kaší Knorr, z Norska do Čech a zase zpět dovezenou, nás nestojí vůbec nic…

Při večerním posezení nad mapou v salonku chaty nám naše recepční zapůjčuje erární termosku, do níž má personál ráno nachystat za 15,- Norů, které předem platíme, horkou vodu k přípravě vlastních nápojů.

Předpověď počasí na sobotu hlásí oblačnost…

Horskou oblastí Memurutunga

Spaní v noclehárně bylo dost natěsno; nízký prostor nad hlavou, málo místa kolem, takže si ani nemůžeme pořádně rozbalit svůj putovní tábor.

Ráno snídáme v jídelně chaty z vlastních energetických zásob; termoska s horkou vodou je již připravena na výdejním pultě, a tak si chystáme šálky čaje. Veliké je však Jirkovo překvapení po zalití ovocného čaje, neboť teprve nyní zjistí, že laskavá krajanka ve snaze nám přilepšit, dala do termosky za cenu vody – kávu. Takže máme vlastně „dva v jednom“ – vše v jednom hrnku.

Lehce překvapeni noční sněhovou nadílkou na vrcholcích okolních hor se vydáváme na okružní výšlap. Značená pěšina vede od chaty po můstku přes ledovcovou řeku Muru, za níž už začíná strmé třistametrové zahřívací stoupání na vrcholek Sjugurdtinden (1300 m), z něhož se otvírají hezké výhledy na jezero Gjende i dolinu Memurudalen. Je poměrně chladněji, ale to ještě není nic proti tomu, co nás čeká po vystoupání na hřeben Lågtunga (1443m). Nakonec nás spolu se studeným vichrem dostihuje i sněžení v podobě ledových krystalků, které nás čelně nastřelují do obličeje.

V závětří u náhorního jezírka Sjugurdtindtjønne, menší müssli pauza, Jirka se snaží zaříkávat počasí… I v této nepohodě prochází hřebenem celkem slušné množství zakuklených turistů, mezi nimiž však není bohužel žádný krajan – ozývá se jen samé „haj, haj“.

S Jirkou se táhne letos v Norsku smůla; za v pohoří Rondane odcizené trekingové Hannwagy zakoupil za mrzký norský obolus Columbie, které ovšem v pohoří Jotunheimen pro změnu praskají po celé délce boty, takže náš další pobyt v tomto pohoří je již zpečetěn…

Po dvou a půl kilometrovém přechodu kamenité náhorní planiny s výhledy na vysoké štíty vzdálenějších hor jsme u rozcestníku, jenž vlevo ukazuje cestu k horské chatě Gjendebu na západním konci jezera, zatímco my odbočujeme doprava k dolině Memurudalen. Dole pod námi u jezera se náhle objevuje stádo pasoucích sobů, a tak rychle vytahujeme teleobjektivy a kamery.

Z horní části doliny Memurudalen sestupujeme podél toku řeky Muru k nádherným kaskádám a peřejím kaňonu, který tu řeka vyhloubila. K chatě dorážíme kolem 16. hodiny, což zavdává

myšlenku opustit ještě dnes poslední lodí toto pohoří a přesunout se do Otty vyreklamovat Jirkovu obuv. Odjezd lodi stiháme a na její zádi v očekávání fotografických záběrů klepeme kosu ve studeném větru až do přístavu Gjendesheim.

Ihned roztápíme vozidlo a přesouváme se zpáteční cestou směrem k městečku Otta. V podvečer se pak zabydlujeme v jednoduché, avšak útulné chatce lesního kempu na břehu řeky Sjoa. Hrstkovou polévku Vitana vylepšujeme nádhernými křemenáči, kterých je les kolem plný.

chata Memurubu

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

K chatě Memurubu lodičkou ze západního cípu jezera Gjende.

Přechod hřebene Veslesmeden v Norsku, s výstupem na stejnojmenný vrchol