Huemul Circuit: odvážný okruh kolem patagonských ledovců a jezer

Trasa treku Huemul Circuit neboli Vuelta al Huemul měří zhruba 64 km, běžně se zvládne za 4 dny. Den před začátkem treku je nutné se zaregistrovat v informačním centru (IC) NP Los Glaciares v El Chalténu a vyplnit potřebný formulář s předpokládaným datem návratu. Není možné, aby člověk vyrazil sám, vždy minimálně ve dvou. V sezóně je IC otevřeno každý den od 9 – 17 hodin. Vstup do parku i na trek je zdarma.

DEN 1. El Chaltén – Laguna Toro

Trek začíná u informačního centra NP hned před vjezdem do města a je nejlépe ho začít ráno či dopoledne. Cesta sice není nijak vyznačená, ale pěšina je tady dobře vyšlapaná, takže jde snadno sledovat. Ze začátku cesta mírně stoupá po rozvalitých balvanech a skaliskách, odkud je hezký pohled na celý Chaltén.

Skály později vystřídají pastviny a izolované lesíky. Zde je třeba být obezřetný kvůli kravám, které zdivočely a zdejší pastviny obývají. Po vystoupání závěrečného kopce se otevře pohled do údolí, v němž leží 6 km vzdálený kemp, který je cílem prvního dne. Údolím se line řeka Rio Tunel, která se větví do mnoha ramen. Minimálně dvě z nich je třeba přebrodit, ale řeka zde není příliš prudká ani hluboká, jen ledová, protože vytéká z ledovce.

Do kempu už se dojde po rovině po pravé straně řeky. Kemp je schovaný v lese a poskytuje improvizovanou ochranu před větrem, postavenou z větví. K dispozici je suchá toaleta a velmi malý přístřešek. Kemp je stejně jako všechny ostatní uvnitř NP Los Glaciares zdarma.

DEN 2. Laguna Toro – Paso del Viento Refugio

Cesta pokračuje ven z lesa kdy po asi po 15 minutách chůze od kempu dojdeme k laguně Toro. Pokračujeme po pravé straně laguny až do míst, kde končí, zde je třeba začít stoupat po kamenech a vylézt na vrchol skalní stěny. Cesta je značená jen malými kamennými mohylami a měla by nás dovézt k začátku první tirolese – kladce na ocelových lanech, pomocí které překonáme kaňon, jímž protéká řeka Tunel. Řeka je zde příliš prudká a hluboká, než aby se dala přebrodit (i když v určité části roku jde uvažovat i o této možnosti, ale určitě bychom na ni nespoléhali a vždy měli připraven sedák s karabinami).

Zde je důležité připnout hliníkovou karabinu do oka kovové kladky a ocelovou karabinu k železnému lanu, nikdy ne naopak! Ocelová karabina slouží jako pojistka. Vzdálenost asi 30 m lze přeručkovat buď s krosnou na zádech, nebo si batoh připnout na lano zvlášť a táhnout ho za sebou. Při výstupu je třeba být opatrný, aby nás krosna nepřevážila, na okraji skály není žádná bariéra, která by zabránila případnému pádu.

Po překonání kaňonu pokračujeme po úbočí hory, po pravé straně se za chvíli objeví ledovec Tunel. S tím, jak ledovec taje se krajina neustále mění a s ní mizí i stezka. Ideální je z morény přejít plynule na ledovec, který je pokrytý dostatkem kamení a sypkého materiálu, takže nebude třeba použití maček. Zde je nejlepší lokalizovat si bod – Paso del Viento, na který je třeba se vyšplhat (foto viz prezentace v info centru rangerů) a na vrchol si najít vlastní cestu. My začali téměř na kolmo stoupat po moréně, než jsme se dostali na už vyšlapanou pěšinu, která jde vidět už z dálky a dovede nás do Pasa.

Vrcholy hor jsou i v létě nezřídka pokryty sněhem, takže pěšina nemusí být vždy vidět. Zde je třeba na dvou kilometrech nastoupat cca 650 m. Vítr zde může nabírat vysoké rychlosti a tak je třeba dávat pozor, aby nás ze srázu nesmetl. Tento úsek ze doporučuje zdolat do 12 hodin, poté už je vítr obzvláště silný. Z vrcholu se naskytne dechberoucí pohled na jižní patagonské ledové pole.

Když se člověk dostatečně pokochá, je třeba začít sestupovat do 4 km vzdáleného kempu. Při pohledu z vrcholu pasa do údolí se cesta nachází po pravé straně po úbočí hory. Čím dříve vyrazíte, tím lépe, po 1 hodině už vítr nabírá na síle a sestup může být značně náročný. Po sestupu do údolí už se člověk může zorientovat podle kamenných mohyl.

Kemp se nachází u laguny s pitnou vodou a je ze všech stran chráněný horami před větrem. Je tu asi 12 míst s improvizovanými kamennými bariérami proti větru. K dispozici je větší plechová bouda, kde se dá uvařit nebo schovat před špatným počasím. Toaleta zde chybí.

3. DEN Paso del Viento Refugio – Paso Huemul – Lago Viedma

Cesta pokračuje po pěšině po levé straně laguny a lze dobře sledovat. Střídavě mírně stoupá a zase klesá. Po levé straně lze vidět nejvyšší bod v okolí Mount Hueumul. Cílem ale není tato hora, nýbrž 1000 m vysoký Paso Huemul. Jde o jediné stoupání třetího dne, pěšina je zde pořád dobře zřetelná. Z vrcholu lze naposledy vidět ledové pole.

Už zbývá jen sejít 3 km do dalšího kempu. Poslední 1,5 km je třeba zdolat převýšení asi 550 m po úzké stezce, porostlé nízkými stromky. Povrch je hodně nestabilní a hrozí zde nebezpečí pádu. Dávat pozor je třeba hlavně po dešti. Jako pomoc připadají v úvahu trekové hole a stromky, za které se dá občas zachytit. V jednom momentu je úsek natolik prudký, že je třeba použít ze skály natažené lano. Po pravé straně je hezký výhled na Lago Viedma.

Po sestupu následuje asi 15 minut chůze lesíkem ke kempu Bahía de los Tempanos, který se nachází u břehu jezera. Jde jen o několik plácků uprostřed lesa. K dispozici není žádný přístřešek ani suchá toaleta.

4. DEN Lago Viedma – Bahía Tunel – El Chaltén

Pěšina pokračuje ven z lesa podél jezera. Cesta mírně stoupá a klesá a je dobře znatelná. Po 10 km dorazíme k řece, kterou je opět potřeba překonat po tyrolese. Postup je zde stejný jako u první traverzy, kterou jsme použili druhý den.

Posledních 10 km pokračujeme dále po pěšině, která prochází pastvinami. Zde se vyplatí kontrolovat mapu, aby člověk nesešel ze správné cesty. Ke konci už jde vidět hlavní silnici, po které se přijíždí do Chalténu. Po ní už lze pohodlně dojít až k informačnímu centru, ze kterého trek začínal. Po příchodu je nutné v info centru odevzdat formulář, který jsme před začátkem treku vyplnili a ohlásit svůj návrat. Pokud v IC neobdrží zprávu o vašem návratu nejpozději do 48 h po plánovaném návratu, je vyhlášeno pátrání. Pokud už je info centrum zavřené, je možné formulář vhodit do schránky po pravé straně dveří.

Trek je kvůli převýšení, terénu, nedostatečnému značení a nevyzpytatelnosti počasí hodnocen jako náročný. Jde o okruh, takže jedinou možností je buď trek celý dokončit, nebo se po prvním nebo druhém dnu vrátit stejnou cestou zpátky.

Základnou pro trek je El Chaltén, který nabízí mnoho možností ubytování od kempů po hostely a hotely. Na treku jsou k využití 3 kempy – Toro, Paso del Viento a Bahía de los Témpanos. Existuje možnost zadarmo parkovat na plácku přes cestu naproti IC a případného spaní v autě. Ve městě je mnoho restaurací, pekáren a několik obchodů, na trek je třeba nakoupit si zásoby na 5 dní.

běžné vybavení na vícedenní trekování. Důležité jsou trekové hole, sedák, 2 karabiny (ocelová a hliníková) a asi 10 m dlouhé lanko na přitáhnutí si kovové kladky po traverze. V El Chalténu je několik sportovních obchodů, kde půjčují sadu na Huemul. Stačí jedna sada do dvojice.

Autem nebo autobusem do El Chalténu

1. DEN: Informační centrum NP Glaciares, El Chaltén – kemp Toro, 16 km, délka 6 h, náročnost: střední
2. DEN: kemp Toro – kemp Paso del Viento, 12 km, délka 6 h, náročnost: vysoká, nedoporučuje se za větrného počasí
3. DEN: kemp Paso del Viento – kemp Bahía de los Témpanos – 16 km, délka 7 h, náročnost: vysoká, nedoporučuje se za větrného počasí
4. DEN: kemp Bahía de los Témpanos – info centrum NP Glaciares, El Chaltén – 20 km, 7 h, náročnost: střední

okruh nebo jednodenní výlet k Fitz Roy, Cerro Torre, asi 300 km do El Calafate a k ledovci Perito Moreno