Hřebenový přechod Zugspitze – Alpspitze (Jubiläusgratweg)

Tato jedinečná hřebenovka je určitým vyvrcholením všech túr nejen v horách Wetterstein, ale v Bavorsku celkově. Hřeben ani zdaleka není soustavně zabezpečen a velmi chabě značený. Důležitým faktorem pro absolvování této těžké a velmi dlouhé trasy (min. 8 hod.) je perfektní počasí. Hřeben postrádá dostatek ústupových míst, v případě změny počasí nebo nedej bože bouře velmi nebezpečné místo. Přechod začíná na východním vrcholu Zugspitze (2 963 m) a nejprve klesá (pro zajištění přechodu slouží pouze železná oka, I. – II. UIAA). První zkouškou odvahy je skalní stěna Steinmann, kterou musíme sejít bez jakéhokoliv jištění (lze obejít žlebem a celý úsek traverzovat spodem). Následující skalní překážky obcházíme po pravé straně přes několik bočních žeber (nevzdalovat se příliš od hřebene!) a již za doprovodu červených značek vystoupíme na první vrchol v hřebeni – Innere Höllentalspitze (2 741 m, ocelová lana).

Za sebou máme asi nejtěžší úsek hřebene, v dalším postupu nám budou již nápomocny značky a umělé jištění. Z vrcholu přejdeme do traverzu v severní stěně a sejdeme do sedla pod vrcholem Mittlere Höllentalspitze (možnost ústupu po dobře zajištěné stezce Brunntalgratsteig k chatě Knorrhütte – 1,5 hod.). Do cesty se staví skalní barikáda, kterou překonáme pomocí ocelových kramlí a lana a dosáhneme vrcholu Mittlere Höllentalspitze (2 743 m). Kamením zasypaným traverzem pod hranou hřebene přejdeme pod vrcholem Äussere Höllentalspitze nejprve ke staré chatce Blechhütte, v jejíž blízkosti stojí nová bivakovací budka Biwakschachtel (2 684 m, kapacita 6–8 osob). Před námi je další náročný a exponovaný úsek, kdy pomocí ocelových lan přecházíme kolem několika skalních věží na ostrý vrchol VollkarSpitze (2 618 m). Těžký úsek končí až po strmém sestupu a překonání další řady věžiček do sedla pod vrcholem Hochblassen (stará cesta na vrchol byla zrušena, výstup je však možný, ale díky padajícím kamenům objektivně nebezpečný, I – II. UIAA).

Následuje sestup pod hranou hřebene a západní stěnou vrcholu Hochblasen až do komína, kterým vystoupíme do štěrbiny Falsche Grieskarscharte. Samotného sedla Griescharte dosáhneme přechodem po suťovém nánosu. Ze sedla je možné sejít po cestě Mathiasenkar k chatě Höllentalangerhütte (cca 1,5 hod.). Před námi je závěrečný, již nepříliš obtížný, ale stále dobře zajištěný výstup na vrchol Alpspitze.

Horských chat je v oblasti velké množství a jejich celkový seznam by byl velmi obsáhlý. Proto byly vybrány pouze chaty, které se bezprostředně týkají popsaných túr. Nejvýše položenou chatou je Münchener Haus (2 964 m, majetek DAV, kapacita 30 míst, tel. 0049 8821 2901, info: www.muencherhaus.de), stojící na východním vrcholu Zugspitze. O něco níže postavenou chatou je horský hotel Schneeferner Haus (2 650 m, soukromý), který najdeme na horním konci ledovcového kotle Auf dem Stein.

Při výstupu na Zugspitze dolinou Wetterstein Höllental je důležitým opěrným bodem chata Höllentalangerhütte(1 387 m, majetek DAV, kapacita 88 míst, otevřeno 28. 5.–3. 10., tel. 0049 8821 8811, info: www.hoellentalangerhuette.de) Při cestě údolím Reintal míjíme hned několik horských chat a hotelů, význam má snad pouze nejvýše postavená chata Knorrhütte(2 051 m, majetek DAV, kapacita 123 míst, v provozu od konce května do září, tel. 0049 6621 2905).

V našem skromném přehledu nesmí chybět malá chatka Biwakschachtel Höllentalgrat (1 684 m, majetek DAV, kapacita 6–8 osob). Bouda slouží pouze jako úkryt v nouzi a je postavena na zajištěné cestě Jubiläumsgrat, cca 10 min. západně od vrcholu Äussere Höllentalspitze.

Garmisch-Partenkirchen je dostupný od severu po dálnici A 95 z Mnichova nebo z rakouského střediska Ehrwald po silnici č. 187. Železniční spojení přímo do GaPa.