Hřebenovka Javorníků: dvoudenní karpatská romantika

Jsou pohoří, jejichž ostré hřebeny budí úctu a respekt. Houpavý hřbet Javorníků ale spíš pohladí po duši a dýchne na vás atmosférou letních čundrů. Mírně zvlněné horské louky střídají husté karpatské bučiny, které místy připomínají prales. Vlci, rysi nebo medvědi jsou na slovenské straně pohoří doma a občas zavítají i přes hranici. Vydejte se s námi na víkendový přechod divočinou Javorníků!

Ačkoli České dráhy dělaly, co mohly, aby nám ujel každý možný spoj k hotelu Razula v Leskovém, nakonec na první dobrou (dvě holky, že?) stopujeme nad vlakovým nádražím ve Velkých Karlovicích místního chataře, který si s námi po sobotním nákupu ochotně udělá zajížďku až do Makovského průsmyku (800 m) na hranici Moravy a Slovenska. Nestěžujeme si, právě jsme ušetřily přes 200 výškových metrů stoupání, a navíc začneme přímo na severní „hranici“ Javorníků – v sedle, které odděluje pohoří od Turzovské vrchoviny.

Během dvou dnů chceme projít 47 km s převýšením asi 1800 m po hřebeni Javorníků po červené značce, která s malými odchylkami kopíruje česko-slovenskou státní hranici. Naším cílem je městečko Horní Lideč, ležící kousek od Lyského průsmyku (455 m), kde končí jižní cíp Javorníků a začínají Bílé Karpaty. Přejdeme tak jednak celé pohoří, ale hlavně v Horní Lideči staví rychlíky přes Olomouc na Prahu, což se nám náramně hodí pro nedělní přesun domů.

Mrkni na video party rodin s dětmi, která se vydala na čtyřdenní putování přes Javorníky.

K vrcholovému kříži Veľkého Javorníku

Od sochy partyzána v Makovském průsmyku, který připomíná přechod 1. československé partizánské brigády Jana Žižky v září 1944 ze Slovenska na Moravu, tedy vyrážíme na jih krásnými bukovými lesy. Přeskakujeme kaluže a obcházíme rozblácené brázdy od aut lesáků. Stoupáme po úbočí vrcholů Dupačka a Oselná a za chvíli stojíme na vrcholku Lemešná (950 m). Přehoupneme se přes Sedlo pod Lemešnou (800 m) a opět stoupáme. Míjíme odbočku na pramen Kysuce a konečně vylézáme z lesa na travnatý hřeben, odkud se otvírají výhledy na zvlněné kopečky Beskyd.

Za sedlem Butorky začíná výstup na nejvyšší vrchol Javorníků, Veľký Javorník (1071 m). Od dřevěného kříže na jeho plochém travnatém vrcholu se táhnou sytě zelené horské louky a lesy a úzká pěšinka se mírně vlní po hřebeni. Vzduch se tetelí letním sluncem a v trávě sborově cvrliká orchestr cvrčků. Na blankytně modrém nebi plují načechraná bílá oblaka a občasný poryv letního vánku příjemně chladí naše orosená čela. Slovy klasika: „Alpy tě ohromí, ale tohle tě dojme. Tohle není země, to je zahrádka.“

Vyhlídkový Stratenec

Následujících několik kilometrů patří k nejkrásnějším úsekům trasy. Po zvlněných horských loukách se pohoupeme s krásnými výhledy přes sedlo Gežov po táhlém hřebeni až k rozhledně Stratenec. Na obzoru se za sebou řadí vlnky hřebenů a od tmavě zelené postupně světlají až mizí v modravém oparu v dáli. Pod malou dřevěnou rozhlednou Stratenec (1055 m) stojí turistický přístřešek, památník padlým na konci druhé světové války a fotogenická trojice kamenných křížů. Na místě s idylickým výhledem dáváme oběd, ale dlouho se nezdržujeme, v nohách máme teprve 13 km, jsme tedy sotva v půlce dnešní trasy.

Noční pochod do Papajského sedla

Pokračujeme po hřebeni lesem a zanedlouho opět narážíme na hraniční patníky na nejvyšším vrcholu moravské strany – Malém Javorníku (1019 m), odkud pomalu klesáme pod hranici 1000 m. Za celý den jsme potkaly lidí, co bychom spočítaly na prstech rukou. Všechny drby už jsme probraly, a tak se za chůze noříme do vlastních myšlenek. Dalších pár kilometrů nás doprovází tiché šumění bukových lesů. Z rozjímání nás vytrhne až dětský křik a smích, který se line od hřiště u chaty Portáš. Rovnou dvacítku ušlých kilometrů tu slavíme stejnojmenným pivem a dobrotou z místní kuchyně. Jak to tak bývá, celkem se rozsedíme. Na náladě nám nepřidá, když nás výčepní dráždí, ať pozdravujeme v noci medvěda. No co, vyrážíme.

Nádherný západ slunce, při němž rudý kotouč zapadá za modravou hradbu hor, pozorujeme z vedlejšího vrcholu Kohútka nedaleko chatové osady a několika turistických chat okolo silnice. Se stmíváním a pak už zcela potmě pokračujeme po hřebeni hustým lesem. Každý zvuk se najednou zdá podezřelý, každý stín jakoby schovával nebezpečí. Po prudkém klesání necelých 200 v. metrů temným hustníkem se ocitáme v Papajském sedle (691 m), kde se u turistického přístřešku uložíme pod hvězdnou oblohou a doufáme, že medvěd nepřijde.

Pískovcovým bludištěm Pulčínských skal

Nepřišel, noc byla klidná. Dnešní dvacetikilometrovou etapu zahájíme hned z rána ostrým stoupáním na rozložitý solitérní masiv Makyta (923 m). Původní horské karpatské bučiny tu jsou ponechané volnému působení přírody a často mají až charakter pralesa. Na Makytce opouštíme javornický hřeben, který se dá projít po modré až do vesnice Střelná. My po červené střídavě klesáme a stoupáme přes Valašskou Kyčeru a Butorky, až vylézáme na rozkvetlé louce pod Šerklavou. Užíváme odpočinek v trávě s výhledy do údolí kolem Valašské Senice. Idyla skončí ve chvíli, kdy nám za zády začne hřmět bouřka a obloha zčerná těžkými dešťovými mraky, které právě halí vrcholky Beskyd.

Pádíme lesem, v němž tu a tam vykukují pískovcové skalky. Blížící se civilizace se ohlásí rodinkou na elektrokolech a partou motorkářů. Klesáme k Pulčínským skálám, jejichž labyrint je největším pískovcovým skalním městem v moravských Karpatech, a tak láká výletníky všech věkových kategorií. Přes rokli vystoupáme k malebné valašské vesničce Pulčín. Za ní se odpojíme na žlutou značku a přes lesy a pastviny klesáme pod parným letním slunkem posledních pět kilometrů do Horní Lideče.

Javorníky neztrácí své osobité kouzlo. Na hřebeni není hustá síť občerstvení, a tak sem mnoho svátečních turistů nezavítá. Nadšení z objevení dalšího nádherného koutu naší republiky nám udrží úsměv na tváři minimálně do půlky pracovního týdne, kdy nám ho zas rozzáří plánování dalšího výletu.

Popis treku vyšel v časopise Svět outdooru – s výhodným předplatný ani vám žádné novinky z hor a zajímavé tipy na treky neutečou!

DOPORUČUJEME: Nejširší nabídku průvodců a map Javorníků (turistických, cyklistických a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo na e-shopu KnihyNaHory.cz

Možnosti ubytování pod střechou jsou na chatě Portáš a v sedle Pod Kohútkou, v Pulčíně či ve Velkých Karlovicích a okolí.

Na trase je celkem asi 5 zastřešených nouzových přístřešků (Startenec, sedlo Pod Hričovcom, sedlo Gežov, sedlo Bukovina, poblíž Malého Javorníku). Možností bivakování je nespočet.

Do Makovského průsmyku jsme dojeli stopem. Nejbližší autobusová zastávka je Velké Karlovice, Leskové, Pod javorem (600 m).

v Horní Lideči staví rychlíky přes Olomouc na Prahu.

1. den: Makovský průsmyk – Papajské sedlo

2. den: Papajské sedlo – Horní Lideč

Heřebenvka Bílých Karpat – dá se plynule navázat na jejich téměř 100 km dlouhý hřeben.