Hohlaubgrat na Allalinhorn – úchvatný hřeben na klasickou čtyřtisícovku

Když nás oslovili k napsání článku do Světa outdooru, přemýšleli jsme, jakou túru zvolit, a dali jsme si následující kritéria: 1. musí to být čtyřtisícovka, protože to lidi zajímá, 2. určitě nesmí jít o normálku, ale spíše o nějakou pěknou alternativní cestu, která v ČR není příliš známá, 3. musí to být něco vysoce estetického, ale přitom obtížnostně dostupného pro většinu lidí a 4. chceme napsat o něčem, co je objektivně bezpečné, abychom neměli pocit, že někomu doporučujeme nějaké nebezpečí. A pak nás napadl Hohlaubgrat.

Je to úchvatný hřeben vysoko nad rozlehlými ledovci, který beze zbytku splňuje všechna výše zmíněná kritéria. Samotný výstup vede po většinu času sněhovým hřebenem, který je místy velmi mírný a místy naopak ostrý a strmý. Po celou dobu výstupu máte úžasné výhledy na protilehlé čtyřtisícovky Lagginhorn a Weissmies a sousední Strahlhorn, a jakmile začne sněhový hřeben trošku nudit, přijde šedesátimetrový skalní úsek, který brání snadnému vstupu na samotný vrchol. Tento závěrečný úsek se leze na tři krátké délky a celému výstupu nasadí korunu a dodá pocit, že tady už šlo o opravdový lezecký výstup. Z vrcholu se potom naskytne výhled na samotné srdce Wallisu – legendární Zermatt obklopený slavnými vrcholy jako Matterhorn, Weisshorn, Lyskamm, Monte Rosa a mnohé další.

Přístup

Na túru se vyráží z malebného horského městečka Saas Fee, které má jedinečnou atmosféru právě díky své poloze ve výšce 1 800 m n. m. Jako by všechny ty blyštivé alpské čtyřtisícovky byly z náměstí zcela na dosah, stačí natáhnout ruku… Tyčí se totiž opravdu bezprostředně nad posledními domky: Nadelhorn, Dom, Täschhorn, Alphubel a samozřejmě také náš Allalinhorn. Dechberoucí přírodní aréna plná ledovců, strží, skalních stěn a žlabů přímo nad posledními tenisovými kurty. Nenechte se ale zmýlit, na všechny okolní vrcholy je to ještě více než 2 vertikální kilometry.

S tímto problémem nám dokáže velmi dobře pomoci lanovka, která vede na Felskinn a vyveze nás až do výšky 2 991 m n. m. Najednou se ocitáme na okraji říše ledovců, teplota je úplně jiná, ale na chatu je to ještě opravdu pouze turistika. Jde o zhruba hodinku pohodové chůze víceméně po rovině po cestě, která je upravena pro zásobování. Jediné, co si musíte pohlídat, je, abyste při všech těch výhledech stihli na Britannia Hütte večeři, která bývá výborná.

NÁSTUP NA HŘEBEN

Na tuhle túru se obvykle vyráží okolo páté hodiny ranní, a tak vás svítání zastihne na ledovcích kousek pod samotným hřebenem. Dolní část ledovce bývá v létě zcela obnažená, ale jak vystoupíte kousek výš a ledovec začne být pokrytý starým sněhem, začínají hrozit trhliny. Pozor, po cestě vás čeká jedna zóna výraznějších trhlin a navázání na lano je bezpodmínečně nutné! Tuhle část je dobré obcházet obloukem zprava. Jakmile obejdete trhliny a mírným svahem vystoupáte na hřeben, otevře se vám nádherný výhled na východní část Wallisu uprostřed ranního rozbřesku. Okamžik tak krásný, že je dobré zastavit, dát svačinu a chvíli se jen tak kochat. Není to žádná super dlouhá túra, takže není potřeba tolik spěchat.

LEZENÍ

Slunce vychází zpoza temných čtyřtisícových obrů, Lagginhornu a Weissmiesu, a rozlévá své první paprsky po zaledněném území Wallisu, nejvyšší části celých Alp a Evropy. Jste vděční, že vás konečně trochu zahřeje, přestože údolí dole jsou stále potemnělá a většina lidí ještě spí. Vy už pravděpodobně začínáte cítit na plicích vyšší nadmořskou výšku – nacházíte se v 3 350 m n. m. – ale už není na co čekat, je potřeba opět vyrazit. Lákavým, sněhovo-ledovým hřebenem, který se teď blyští v záplavě slunečních paprsků vysoko nad vašimi hlavami. Na vrchol zbývá ještě 700 výškových metrů.

Trasa teď vede nejdříve přes skalnatý pahorek, ale potom už definitivně vstupujeme na strmý sníh a led. Někdy je stopa lepší, takové hezké zmrzlé schodky v pevném sněhu, ale někdy narazíte také na skoro čistý vodní led. V takovém případě je na místě daný úsek odjistit přes ledovcový šroub, protože pod námi už je pěkná hloubka. Ale záleží na podmínkách, zvláště v první polovině léta často na led vůbec nenarazíte.

V závěrečné pasáži, kde je sněhový hřeben nejostřejší, se většinou dá podejít zleva, kde skály lemující hřeben zespodu vytvářejí dobrou římsu a nabízí se možnost vyhnout se nejstrmějšímu úseku sněhu a ledu. V té chvíli se otvírá pohled na sousední čtyřtisícovky Strahlhorn a Rimpfischhorn. Ale to možná tak úplně nevnímáte, protože kyslíku ubývá a hlavně – skalní výšvih, klíčová pasáž výstupu, už se tyčí přímo nad vámi.

Nebojte, možnosti jištění jsou dobré díky několika nýtům. Cepín hoďte na batoh, ale určitě nesundávejte mačky, protože se vám ještě budou hodit. Zbytečně neváhejte a lezte. Vždyť vrchol už je jen 50 metrů nad vámi! U nýtu je dobré se zastavit a dobrat druholezce a celý práh přelézt na 3 mikrodélky. My vůdci tomu říkáme „shortpitching“ a je to rychlé a ohleduplné i vůči dvojkám za vámi, že jim rychle uvolňujete štandy a netvoří se případná fronta. Mačky skřípou o skálu, slunce je už vysoko nad hlavou a praží o sto šest! Vždy pár dobře promyšlených a vyměřených pohybů a poté odpočinek.

Potom už se ocitnete na vrcholovém svahu a za pár minut stojíte u kříže. A to je ta chvíle! Tep vašeho srdce se pomalu uklidňuje a vy němě zíráte na tu krásu. Výhledy v dechberoucím 360° panoramatu. Všechny slavné vrcholy jsou vidět, ale nejvíc to oči táhne směrem na Matterhorn, nezaměnitelný symbol Alp. A když se zadíváte pozorně více do dálky, dokážete rozlišit i kupoli bílé hory – Mont Blanc! Viditelný na vzdálenost nějakých 80 kilometrů. Sedíte a svačíte s dobrým pocitem, že jste tady a že sestup dolů je už skoro zadarmo. Bezpečný sestup, i to je výhoda Allalinhornu.

SESTUP

Sestup vede trasou normálky, a je to jedna z nejsnazších normálek na vrchol alpské čtyřtisícovky. Stačí vám sestoupit pouhých 600 výškových metrů a už jste na nejvyšší stanici lanovek nad Saas Fee, která se jmenuje Mittelallalin. Ale pozor, přestože na sestupu se jedná o čistý „pochoďák“, rozhodně není radno jej podceňovat. Důvod je jediný: na sestupu přecházíte přes několik opravdu velkých a hlubokých trhlin. Osobně tam vždycky trochu roztahujeme lano, aby družstvo mělo větší rozestupy, kdyby se některý ze sněhových mostů probořil. Někteří kolegové se na toto počínání koukají s podivem, ale nám to nevadí. Každý máme svoji hlavu, a na to by měl v horách pamatovat úplně každý. Podle našeho názoru je pád do trhliny jediným rizikem sestupu a podle něj volíme délku rozestupů… A poslední věc, kterou byste měli mít na paměti, je správný časový harmonogram celé túry. Pokud totiž projdete přes trhliny okolo poledne, výrazně tím zvyšujete svoji bezpečnost. Pokud se tam ocitnete v horký letní den až někdy v 15:00, není to příliš rozumné.

Na závěr si třeba dáte kafe v restauraci na Mittelallalinu a ještě chvíli se pokocháte pohledem na právě přelezený hřeben, který máte odsud jako na dlani. Potom už vás lanovka sveze o celých 1 600 výškových metrů níž, z bílých ledovců zpátky do zelených luk, zpátky do horkého léta.

Britannia Hütte

• Lano 1x 50 m,
• 2x expreska,
• 2x šroub do ledu,
• 3x střední friend,
• základní výbava na ledovec (sada prusíků, šroubovací karabiny, 120 cm šitá smyčka, tibloky či microtraction výhodou),
• mačky,
• turistický cepín,
• přilba,
• čelovka,
• sedák,
• lékárnička.