Główny Szlak Beskidzki – polský trail mezi Českou a Ukrajinskou hranicí

Hlavní beskydská magistrála (dále jen GSB) je se svými 500 kilometry nejdelší turistickou trasou Polska. Na start jsme si vybrali město Ustroń, odkud trail šplhá k hranici s Českem. Dále pokračuje severně od hranice se Slovenskem, kterou v několika místech kopíruje, a končí až na hranicích s Ukrajinou. Nejvyšším bodem trasy je Babia Góra (1 750 m n. m.) situovaná na slovensko-polské hranici. Na trase potěší divoká příroda i neokoukané výhledy na Vysoké a Západní Tatry, které jsou z této strany netradičně uspořádány v jedné linii.

GSB není příliš frekventovanou trasou. Ročně se na ni podle webu Polského turistického spolku přihlásí přibližně 80 lidí, neoficiální čísla odhadují celkový počet přibližně na 150 za rok. Já sám bych odhadoval ještě o něco více. I mimo sezonu jsme totiž na turisty naráželi pravidelně. Nevylučuji však, že to byl výjimečný stav způsobený koronavirem.

PŘED NÁSTUPEM

Než začnete kráčet, potřebujete se k trailu dostat. GSBéčko je situováno na jihu až jihovýchodě Polska a doprava k němu je poměrně náročná. Cesta k východnímu bodu trasy vyžaduje několik přestupů, což může trvat i pár dní. Nakonec jsme se rozhodli jednoduše zaparkovat auto ve městě Ustroń vedle jednoho z ubytovacích zařízení, zaplatit za parkovné, vyrazit a další problémy řešit, až přijdou.

I když trasa na západ překonává o něco menší převýšení, je směr pro náročnost prakticky irelevantní. Z města Ustroń jsou sice v úvodních dnech výstupy o něco delší, ale na závěr vám zůstanou ty nejdivočejší, a pro mě i nejkrásnější kousky přírody.

CHARAKTERISTIKA A OBTÍŽNOST TRASY

Trail je značený červenou turistickou značkou a značení je obecně velmi dobré. Ani na jednom místě jsme neměli pocit, že by bylo značek málo. Přesto je vhodné mít u sebe mapu nebo telefon s GPS. Dedikovaná turistická navigace zde není nutná.

Trasa se většinu času drží v karpatských lesích a jen párkrát se dostává do exponovaného terénu. Chodníky jsou obecně v dobrém stavu. V západní části nás překvapily chodníky s množstvím volných kamenů, z nichž ke konci dne pořádně bolely nohy. Naopak ve východní části nás po vydatných deštích čekala pořádná nadílka bláta. Kromě Bieszczadského a Babiogórského prochází trasa také Magurskim a Gorczanskim národním parkem. Při vstupu do prvních dvou je nutné zaplatit vstupné. Jedinými lesem nechráněnými úseky jsou Babia Góra na západě a Bieszczady na východě trailu. Babia Góra je jedním z vrcholů, který turisté často podceňují. Před výstupem nezapomeňte zkontrolovat předpověď počasí a za špatných podmínek výstup zvažte. Nás počasí potrápilo zejména v Bieszczadech, kde jsme pro extrémní vítr trasu téměř nedokončili.

Přechod GSB trvá průměrně zdatnému turistovi 16–18 dní (rychlost cca 28–31 km/den). V případě omezeného času je možné trasu vtěsnat, jako v našem případě, i do dvou týdnů. Je však potřeba počítat s dlouhými celodenními pochody. Na trase jsme potkali lidi, kteří se trasu snažili zdolat za tři dny, ale i takové, kterým polovina trvala dva týdny.

SEZÓNA A UBYTOVÁNÍ NA TRASE

Sezóna začíná koncem května. Hlavní sezónou jsou na GSB měsíce červen – září, přičemž srpen je z nich nejoblíbenější. Počasí je v tomto měsíci typicky teplé a z celého roku nejstabilnější. Dobrou volbou může být i září, které je srovnatelně teplé, ale turisticky známé oblasti GSB se postupně vylidňují.

My jsme si na náš přechod zvolili konec září. V tomto období je však již výrazné riziko dlouhotrvajících dešťů a celkově chladnějšího počasí. Špatná předpověď počasí byla jedním z hlavních faktorů, proč jsme si vybrali právě GSB, a ne například Alpy. Kromě toho, že je většinou krytá v lese, je po cestě poměrně hodně chat a v nejhorším případě i vesnic.

Možností ubytování je po trase tolik, že je GSB možné přejít bez stanu. Dělali to tak téměř všichni domácí GSBčkáři, které jsme cestou potkali. Horských chat je více hlavně v západní části trailu. V každé z vesnic najdete minimálně ubytování u domácích, které je v Polsku momentálně mimořádně oblíbené a nazývá se „agroturystyka“. Mimo sezónu nebyl problém zazvonit a dohodnout si ubytování na místě, čehož jsme ve špatném počasí sami rádi využili. V sezóně však doporučuji si místo rezervovat dopředu. Za zmínku stojí i studentské chaty a ubytovny nabízející možnost přenocování za pár zlotých.

Pro nás je spánek venku už neodmyslitelnou součástí dálkových tras, a tak jsme se ubytování, na rozdíl od domácích hikerů, vyhýbali. Na zákaz kempování je třeba dávat pozor hlavně v národních parcích, které jsou zejména v sezóně hlídané. Mé osobní doporučení je sbalit si s sebou výbavu na spaní a lehký tarp a nevázat se jen na místa s postelí.

JÍDLO A VODA

Ani při pomalejším tempu není potřeba balit na více než tři dny. Při dokupování zásob ve vesnicích je nutné počítat s tím, že obchody jsou v neděli zavřené. To nemusí platit pro ty menší, které obstarává přímo majitel. Zjistit však, zda jsou otevřené, se spolehlivě dá až na místě. Horské chaty nabízejí spíše možnost doplnit sladkosti než konzervy či jiné trvanlivé jídlo na cesty. Na druhé straně se zde můžete výborně najíst. Žaludek jsem si plnil hlavně bigosem či polévkou kwaśnicou.

Ve vlhkém podzimním počasí jsme nikdy nenesli více než dva litry vody. Filtrování většinou není potřeba, protože přitéká zejména z neobydlených kopců. Voda se dá doplnit i na každé z chat.

JAK SE NÁM TREK LÍBIL?

GSB je skvělou trasou jak pro dálkochodce-začátečníka, tak na dvoutýdenní dovolenou pro zkušeného trekera. Přestože prochází divokou přírodou, nejste v případě problémů či špatného počasí nikdy daleko od civilizace či horské chaty. Ti nejzkušenější, kterým by se zachtělo něčeho divočejšího, se mohou posunout o něco více na východ na trasu Szlak Karpacki. GSBéčko však mohu doporučit všem. Nás samotné fyzicky pořádně potrápila, ale i odměnila nejedním zajímavým výhledem a bez problému bych se na ni vydal znovu.

Ustroń / Wołosate

Neoficiální čísla odhadují celkový počet přibližně na 150 za rok