Karnské Alpy, hlavní hřeben – Rakousko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Tato geniální trasa severní stěnou Eiskarkopfu, spadající téměř 700 m dolů, byla objevena v roce 1860 a už v roce 1916 v celé délce zajištěna. Drátěná lana se rozpadla ale nakonec byla alespoň v nejtěžších úsecích obnovena. Nezajištěný zbytek trasy vyžaduje bezpečné zvládnutí II. obtížnostního stupně lezení, někde pomohou i originální kolíky a kramle z první světové války.
Cesta není značena a neobjevuje se ani na žádné mapě, proto se chodí jen velmi zřídka. Malý ledovec v ledovcovém karu patří k nejkrásnějším ve Východních Alpách! Od Grüne–Schneid lze pokračovat výstupem na Frischenkofel (Cellon) nebo na Kollinkofel (východní hřbet I-II, viz Kollinkofel, starý válečný chodník).
Příjezdové místo
Kötschach-Mauthen 707 m (nádraží)
Výchozí bod
Untere Valentinalm 1220 m (příjezd od hřbitova válečných hrdinů u silnice Plöckenpassstraße)
Výstup
Z výchozího místa cestou č. 433/403 – Obere Valentinalm 1540 m: začátek je neoznačený, je jím rovná příčná cesta doleva přesně u salaše (!) – vojenská cesta – Eiskarlhüttel, cca 2050 m (kaverna z války, dříve otevřená, nyní soukromá a zavřená!) – doleva (východně) od Eiskarhüttl terénem bez cesty do ledovcového karu – kamenní mužíci od sedla jižně od Eiskarkopfu, cca 2230 m, poté opět zřetelná cesta – Grüne Nase, cca 2230 m – Grüne Schneid (Cresta Verde) 2141 m – zhruba 300 m rovně po značené stezce doleva – sestup neznačenou cestou doprava (na italské straně) – brzy ústí do normální turistické cesty vedoucí do sedla Plöckenpass 1360 m
V tomto místě je vhodné mít druhé vozidlo. Jinak: na rakouské straně cca 900 m doprava vedle protilavinové galerie u státní silnice (nejprve stará, pak vozová cesta) až k závorám – zde přejít státní silnici doleva protilavinovou galerií (žádné upozornění!) – začátek označené cesty u ukazatele „Untere Valentin Alm“ asi po 100 m – Theresienhöhe 1316 m – výchozí místo
Obtížnost (popis)
KS4-D; na začátku několik krátkých, exponovaných, nezajištěných úseků I. a II. obtížnostního stupně, průběžně zabudovaná dvojitá drátěná lana začínají až o kus dál nahoře; též „extrémní chodecký terén“ (strmý travnatý teré prostoupený skálou) bez zajištění, proto za mokra rozhodně nenastupovat! Navíc bez značení – nutný velmi dobrý orientační smysl!
