Okruh dolinou Triglavských jezer na vrchol Kanjavec

Údolí Triglavských jezer je skutečnou perlou Triglavského národního parku. Úzká, kaňonovitá dolina ukrývá celkem sedm jezer ledovcového původu a putování touto krajinou patří mezi jeden z nejpěknějších horských zážitků vůbec.

Strmý výstup od azurového Bohinje

Cestu do tohoto podivuhodného světa holých skal, tyrkysových jezer a pestré vegetace začneme na západním konci Bohinjského jezera. Prvním krokem je dosažení chaty Koča při Savici, vzdálené cca 45 minut. chůze od hotelu Zlatorog. Od chaty přejdeme po mostě přes potok Savica a po 100 m cesty lesem dojdeme pod výraznou skalní stěnu zvanou Komarča. Stezka ji překonává velmi prudce v několika serpentinách, na několika místech je dokonce zajištěna.

Po překonání stěny se dostáváme k pěknému, temně zelenému jezeru Črno jezero (1 294 m, 100×150 m, hloubka 6 m). Jezero je vzácnou lokalitou endemického čolka horského (Triturus alpestris lacus nigri). Jezeru tvoří skalnatou, ale i stromy porostlou kulisu stěna vrcholu Stador (1 688 m), vypínající se nad severním břehem. Naše stezka jezero obchází zprava a mírně stoupá dolinou Lopušniška až ke kótě Bela skala (1 500 m). Chodník se točí prudce doprava a prudkým výšvihem vyjde k chatě Koča při Triglavskih jezerih, stojící nad druhým z Dvojnih jezer. Chata je zároveň důležitým uzlem turistických cest v jižní části Julských Alp. Po značených stezkách se odtud dostaneme např. na hřeben Bohinjských hor, do údolí Soče nebo na planinu Pokljuka.

Dolinou sedmi Triglavských jezer

Pokud pokračujeme dnem doliny, docházíme po kilometru od rozcestí k jezeru doliny – Veliko jezero zvané také Ledvica (300×120 m, hloubka 15 m). Chodník z tohoto nádherného místa uhýbá do levé části horního patra doliny a vyjde k neobyčejně půvabnému Zelenému jezeru (100×80 m, hloubka 2 m). U jezera rozcestí značených cest – vpravo odbočuje stezka vedoucí přes Hribarice na vrchol Kanjavce a k chatě Tržaška koča poblíž sedla Dolič (2 164 m), my však stoupáme doleva do sedla Prehodavci k chatě Zasavska koča (2 071m). Kdysi v těchto místech byla vojenská strážnice, která byla po 1. světové válce přestavěna na turistickou chatu. V blízkosti chaty leží poslední dvě jezera doliny – Rjava mlaka a Jezero pod Vršacem. Zde je také ideální místo pro ukončení první části túry. Pokud následující den nepřeje počasí k pokračování náročného okruhu (to nejhorší nás teprve čeká), můžeme uniknout prudkým sestupem do Trebišké doliny a následně do údolí Trenta (hotelu Zlatorog).

Na tuhle náročnou túru si netroufáš? Tady je popis pohodové varianty dvoudenního treku Dolinou triglavských jezer.

Exponovaná varianta přes Veliko Špicje

Od Dvojného jezera a chaty Koča pri Tiglavskih jezerih jde zvolit také exponovanou variantu trasy k chatě Zasavska koča. Značená stezka od chaty pri Triglavskih jezerih jen velmi mírně stoupá a vstupujeme do samotné doliny. Po zhruba 30 minutách dojdeme na podmáčenou louku porostlou modříny Pri Utah. Zde odbočuje vlevo stezka, vedoucí k vrcholu Veliko Špičje (2 398 m). Pokud se rozhodneme pro tuto variantu, vzdáváme se tak možnosti prohlédnout si jezera z bezprostřední blízkosti. Zato nás čeká krajinově neobyčejně vděčná túra, která je navíc pod vrcholem Veliko Špičje velmi odvážně zajištěná ocelovými lany a kramlemi s nádhernými pohledy na tyrkysové oči ples v objetí vápencových skal a sutí. Z vrcholu vede dále stále dosti exponovaný chodník po ostrém skalnatém hřebeni na vrchol Malo Špičce (2 312 m). Následuje další exponovaný úsek při sestupu přes několik desítek metrů vysokou stěnu (ocelová lana) až dojdeme k chatě Zasavska koča. Celkem dlouhý a náročný přístup (více jak 5-ti hodinový přechod).

Vzdušnými pasážemi na Tržaskou koču

Další den stoupáme od chaty Zasavska koča, vyjdeme pustinou ke kótě 2 194 m (Vršac nad Zadnjico). Následuje nádherný, vyloženě vzdušný úsek vedoucí po úzké skalní polici zvané Skozi rižo. Vzhledem k její severní orientaci zde dlouho a často leží zledovatělý sníh. Mačky a cepín jsou takřka nezbytné. Těžký, ale velkolepý úsek s dech vyrážejícími rozhledy na Razor a špičatý Stenar, vzpínající se neobyčejně impozantně přímo před námi nad hlubokou dolinou Zadnjica (Trenta) vede téměř až k pěkně postavené chatě Tržaška koča (2 151 m), nacházející se nedaleko sedla Dolič. Obzor zcela ovládá jižní rozsocha Triglavu. Úžasné, ryze vysokohorské místo. Vše je zde na dosah – skalní stěny, hluboká údolí i vysoké nebe. Chata Tržaška koča byla postavena před 1. svět. válkou italskými vojáky a nesla název Rifugio Napoleone Corsi. V r. 1951 byla těžce poškozena lavinou. Ale již o dva roky později stála v blízkosti původní stavby chata nová. Vrchol Triglavu je odtud dostupný jako jednodenní výstup jižními svahy přes Triglavskou škrbinu.

Výstup na Kanjavec

Po zaslouženém odpočinku naše cesta pokračuje. Čeká nás výstup na Kanjavec (2569 m), nejvyšší bod našeho putování. Takřka vodorovně dojdeme k sedlu Dolič, kde je velké rozcestí značených cest. Odbočujeme vpravo a míříme přímo k východnímu úbočí Kanjavce. Po jištěné cestě (těžším úsekem překonáváme pouze v závěru výstupu krátkou stěnu) dojdeme až na vrchol. Díky tomu, že Kanjavec je zcela osamocený vrchol v srdci vápencového plato Julských Alp, jsou z něj parádní rozhledy na všechny strany, především pak k blízkému Triglavu. Přestože se jedná o jeden z nejsnadněji dostupných vysokých štítů Julských Alp, na severozápadě spadá do údolí Trenta 1 500 m vysokou stěnou, která je nejvyšší stěnou Julských Alp. Kanjavec má dva vrcholy. Za hlavní je považován ten nižší, který je spojen se svým vyšším bratrem (2 569 m) asi 200 m dlouhým hřebenem (bez cesty, asi 5 minut lezení).

Z vrcholu lehce překonáváme skalní plotny až dojdeme k sedlu na krasové planině Hribarice. Pokračovat je možné k Zelenému jezeru do Doliny Triglavských jezer (viz výstupová trasa popsaná výše) nebo po vápencovém hřebeni, tvořícím východní hranu Doliny Triglavských jezer. Tato stezka nejprve vede snadným terénem po širokém hřbetu a dosáhne sedlo Vrata (2 192 m). Odtud pokračuje po výrazné hraně ohraničující náhorní plošinu zleva a vertikální stěnu nad jezery Doliny Triglavských jezer na straně druhé. Následuje krásný, ale místy značně náročný přechod vrcholů Velika Zelnarica, Mala Zelnarica (2320 m), Kopica a Tičarica. Hřeben končí sestupem k chatě Koča při Triglavskih jezerih.

Známou cestou Lopušnickou dolinou sejdeme zpět k Bohinjskému jezeru. Celkově velmi dlouhá, ale jedinečná túra s velkolepými rozhledy. Určena pouze vytrvalým horákům a za předpokladu stabilního počasí.

Na jižním okraji údolí stojí chata Koča pri Triglavskih jezerih (1 685 m, majetek PD, kapacita 200 lůžek, otevřeno od konce června do půlky října, tel. +386 40 620 783). Chata nesla kdysi název botanika Karla Zoisse, který zde již v 17. století prováděl svá bádání. Přestavěna byla v r. 1973. Další významnou chatou v oblasti je Zasavska koča na Prehodavcih (2 071 m, majetek PD, kapacita 39 lůžek + 16 lůžek v zimním bivaku, v provozu 1. 6.–30. 9., tel. +386 51 614 781). Poslední chatou, ležící již mimo výseč Doliny Triglavských jezer a sloužící jako opěrný bod pro výstup na vrchol Kanjavec je Tržaška koča na Doliču (2 151 m, majetek PD, kapacita 144 lůžek + 16 míst v zimním bivaku, otevřena od konce června do konce září, tel. +386 51 614 780).

Důrazně doporučujeme rezervaci předem.

Západní konec Bohinjského jezera – Ukanc (hotel Zlatorog), resp. Chata Koča při Savici (653 m). Přístup možný také z údolí Trenta bočním údolím Zadnjica. Odtud pak vede dlouhý a na převýšení značně náročný výstup na chatu Tržaška koča nebo Zasavska koča.

1. den: Bohinjské jezero – Koča pri Savici – Koča pri Triglvskih jezerih – Veliko Špičje – Zasavska koča na Prehodavcih: 16 km, převýšení +2000/-500 m
2. den: Zasavska koča – Tržaška koča – Kanjavec – sedlo Vrata – Zelnarica – Tičarica – Koča pri Triglavskih jezerih – Bohij: 20 km, převýšení +1100/-2600 m (tuto etapu je možné rozdělit na dva dny s přespáním na chatě pri Triglavskih jezerih)

Trasuje možné prodloužit o den a vystoupit z Tržaške koči na Triglav.