Devítidenní trek v NP Sarek v Laponsku

V červnu jsme se vydali s dalšími pěti přáteli do NP Sarek. Co je na naší výpravě ale myslím pozoruhodné, je to, že věk žádného účastníka výpravy nepřesahoval více než 18 let. Nejmladšími benjamínky byli dva patnáctiletí. Přesný věkový průměr pak činil přesně 16 let. Zde bych chtěla podotknout, že jsme se na cestu dlouho a důsledně připravovali, teoreticky i prakticky, a nějaké cesty do Tater, Karpat, na Ukrajinu za sebou též máme. Takže „zelenáči“ rozhodně nejsme, ale NP Sarek nám připravil pár horkých chvil, jak se dočtete níže.

Cesta začíná v Kvikkjokku

Největší potíží bylo sehnat si všechny jízdenky a lístky, až do vesničky Kvikkjokk, kde naše cesta začínala. Vše jsme nakonec v pořádku a včas sehnali. Jeli jsme už v červnu, neb jsme všichni studenti a penězi neoplýváme a v červnu vyšla nakonec veškerá doprava nejlevněji.  Když jsem celí rozlámání po 42 hodinách cesty vylezli z autobusu, který na severu rozváží mimo pasažérů i jiné zboží a poštu, bylo skvělé být konečně na místě.

První večer jsme tedy ještě nadšeně uběhli asi 6 kilometrů po Královské stezce, která je v podstatě jedinou značenou stezkou v parku, a spíše se jen klikatí po jeho jižní hranici, do nitra hor vůbec nemíří. Věděli jsme sice, že nás čeká tzv. „půlnoční slunce“, ale stejně bylo zvláštní mít ještě v 11 hodin večer slunce na obloze. To bylo naposledy, co jsme šli spát takto pozdě. Další dny jsme vždy zalehli okolo deváté a spolehlivě usínali. Tento večer jsme se ještě pokusili uvařit prý chutnou severskou pochoutku, lišejníkovou polévku. Zkouška na okamžiky, kdy by mohlo záležet na schopnosti přežít. Nebylo to špatné, jen příště natrháme lišejník na malé kousíčky, velké kusy chutnají velice gumovitě a houbovitě, nic pro gurmány.

Kde lišky dávají dobrou noc

Další den jsme odbočili ze stezky a čekala nás již jen divočina. Bažiny, porosty severských vrbiček, sníh, potoky a kameny. Pochod v terénu šel pomaleji, než je naším zvykem. Místy velice náročné, místy nádherné, místy obojí dohromady. V NP Sareku je skutečně všechno, co dobrodruh potřebuje. Nádherná a nedotčená příroda, měnící se počasí a spousta zážitků, které zpestřují celou pouť. Nám se přihodilo mnoho věcí, humorných i těch, při kterých se tajil dech, nebo člověk téměř plakal vyčerpáním a zimou, někdy doslova.

Pokud se do Sareku vypravíte, nemyslete si bláhově jako my, že se lišky lidí bojí. Nechali jsme první noc před stanem jídlo, liška sežrala nejmladší dívce v partě celou igelitku osobních zásob. Ráno jsme lišku ještě zastihli s plnou mordou mandlových sušenek. Onou nešťastnicí byla moje sestra, takže jsme mimo dvou okousaných paštik a tří margotek sesbíraly v lese i zjištění, že i mé zásoby se zmenšily o polovic, s vlastní sestrou se přece člověk rád podělí.

Překonáváme nástrahy přírody

Co nám působilo jednoznačně největší potíže, byly ledovcové řeky a vůbec voda obecně. Na bažiny a s tím spojené mokré nohy si člověk zvykne. Když ale v červnu tají sněhy a navíc často prší, ledovcové řeky mohou stoupnout přes noc i o desítky centimetrů a pohled na řvoucí masy vody společně s vědomím, že řeku musíme překročit, jinak se musíme vrátit přes všechny vrbičky, bažiny a jiné řeky nám přinesl pár horkých okamžiků. Naštěstí jsme všechny řeky v pořádku překonali, jednou sice za cenu třídenního pochodu proti proudu, ale nakonec se povedlo. Párkrát se každý řádně namočil, ale to už asi patří k věci.

Když před námi po 9 dnech vykoukla vesnička Suorva, cíl naší cesty, všichni jsme si oddychli. Výlet to byl úžasný, všichni jsme nadšení. Nasbírali jsme spoustu nových zkušeností, trochu jsme vyhládli (to víte, siláci nejsme, tudíž jsme se snažili ušetřit každý gram, což pak občas při 300g pohanky na 3 osoby zamrzelo J), zjistili něco sami o sobě samých a stmelili naše přátelství.

Výpravu do tohoto nádherného a divokého kraje vřele doporučuji, jen musíte mít v oblibě vodu v jakémkoli skupenství. Ale i ta trocha mokra za to stojí, vzpomínky zůstanou napořád, a kdo ví, jak dlouho ještě bude tak divoká příroda k dispozici. Přeji všem cestovatelům podobně intenzivní a zároveň krásné zážitky!

– Nutné je nabalit si veškeré jídlo s sebou do batohu.

– Nocování ve vlastních stanech.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek, pohorek, teplého oblečení, náhradního oblečení (déšť), výbavu pro nocování a vaření.

Výše je popsán přístup hromadnou dopravou. Mnohem pohodlnější je samozřejmě jízda vlastním automobilem. Z dálnice E45, vedoucí od města Östersund, sjedete za Jokkmokkem (cca 8 km) doleva na slepou cestu BD 805 vedoucí do Kvikkjokku. Zpět však musíte opět hromadnou dopravou, jelikož se nejedná o okruh.

Výstup na vrchol Skierfe ve švédském NP Sarek v Laponsku