Cesta k vrcholu íránské hory Karkas a trek do starobylé vesnice Abyaneh

Název Karkas znamená prý v překladu Supí hory. Geologové se nemohou shodnout zda se jedná o jeden z vedlejších hřebenů Zágrosu či jde o pokračování pohoří Kohrúd, jež se táhne napříč centrálním Íránem a odděluje od sebe pouště Lút a Kevír. Pohoří dostalo jméno podle nejvyšší hory Kúh-e Karkas, jejíž vrchol dosahuje výšky 3899 metrů. Jeho bizarní skalnaté štíty tvoří zvětralé horniny ve všech odstínech růžové, červené a fialové. Zvláště za úsvitu či soumraku tu vytváří sluneční paprsky neskutečné scenérie. Ideální roční dobou k cestě do hor je červen, kdy tu na krátko rozkvétá sporá pouštní vegetace.

Některými údolími vedou sotva znatelné cesty, ale většinou je třeba klopýtat po strmých kamenitých srázech. Dostanete-li se z dohledu vesnice, je orientace v terénu velmi nesnadná. Neexistují žádné mapy tohoto málo známého pohoří, proto je výhodné najmout místního průvodce. Na delší výpravě se určitě také neobejdete bez osla, který vám ponese zásoby vody. Zvláště pokud se vydáte mimo běžné pastevecké stezky a daleko od zelených údolí. V horách nejsou žádné prameny a louže, které se občas najdou na dně některých hlubokých strží, mají nepřirozenou barvu a páchnou sírou. Ze zvířat tu nejčastěji narazíte na ještěrky a dravé ptáky.

Prý tu však žijí i vzácní kozorožci. Na horu Karkas se obvykle vystupuje z vesničky Kesheh. Cesta stoupá po jihozápadním úbočí hory. Prvním významným bodem na trase je pramen zvaný Cheshme Esfahaniha. K výškovému táboru „panahgah Karkas“, což je nevelká plechová bouda, trvá výstup asi čtyři hodiny. Vrchol lze zdolat následující den přibližně za dvě až tři hodiny. Následně můžeme pokračovat hlouběji do hor. Nejprve sestoupíme do vesničky Bidhand (Bidehend), která se choulí na severozápadním úpatí vrcholu Karkas. Pak pokračujeme přilehlým údolím přes obce Chimeh a Volugerd.

Na dolním konci kaňonu odbočíme další den u vesnice Hanjan do sousedního údolí a začneme stoupat k unikátní vesničce Abyaneh, která se uchází o zápis mezi památky Unesco. Cesta prochází obcemi Baqerabad, Yarand a Toreh. Popisovaná trasa má též náročnější alternativu. Z vrcholu Karkas je možné pokračovat do Abyaneh přímo přes hory a neobcházet skalnaté hory po dnech údolí. Z Bidhandu je třeba jít směrem na severozápad a překonat dva vysoké horské hřebeny.

Na poloviční cestě leží malá mešita – odlehlé poutní místo šíitů (tzv. imamzadeh). Pokud zvolíte tuto variantu, pak se připravte na ostré stoupání skalnatým terénem, dlouhé bloudění a problémy s doplňováním vody. Samotná vesnička Abyaneh (2500 m) na konci treku stojí minimálně za celodenní prohlídku. Zajímavá je její architektura, historie i obyvatelé. Ti se dnes sice hlásí šíitské větvi islámu, tak jako většina Íránců, ale zachovali si velkou úctu i k původnímu náboženství země – zoroasterismu. Od ostatních obyvatel země se odlišují nejen dodržováním mnoha předislámských zvyků, ale hlavně oděvem.

Všechny ženy a dívky z Abyaneh nosí dodnes nádherné kroje, které se skládají z černé sukně, pestré zástěry a velkého bílého šátku s vyšitými barevnými květy. Našinec si tu připadá jako někde na Slovácku o posvícení či hodech. Raritou je také místní jazyk – parthský dialekt perštiny (parthština). Nikde jinde v Íránu už se prý takto nemluví.

V Abyaneh je hotel, restaurace a několik obchodů. Na zbytek trasy je třeba vlastní stan. V některých vesnicích lze dokoupit balenou vodu a základní potraviny. Občas je možné dojednat ubytování v soukromí, ale nelze na to spoléhat. Přímo pod horou Karkas je útulek zvaný „panahgah Karkas“. Jedná se o plechovou boudu, kam se vejde jen pár lidí.

Postačí základní výstroj pro nenáročnou horskou túru. Může se hodit stan, ale není nutný. Povětrnostní podmínky umožňují spát během sezóny i pod širákem. Prší jen opravdu výjimečně, obvykle se jedná jen o krátké bouřky. Navíc je pod horou Karkas volně přístupný útulek a ve vesnici Abyaneh funguje solidní hotel.

Do vesnice Keheh dojedete taxíkem nebo mikrobusem z nedalekého městečka Natanz.

Abyaneh je oblíbeným výletním místem Íránců z okolních měst a není problém se odtud dostat veřejnou dopravou. Nejvíce spojů jezdí během pátku a soboty.

1. Kesheh – panahgah Karkas (základní tábor)
2. výstup na Kuh Karkas
3. Bidhand (Bidehend) – Chimeh – Volugerd – Hanjan
4. Baqerabad – Yarand – Tareh – Abyaneh

Na Karkas můžete vyrazit rovněž ze vzdálenějších vesniček Targh (Tarq Rood) nebo Tar. Obě leží na jižní straně hory podél trasy silnice do Keshneh. Pokud se túru rozhodnete začít z východního úbočí, pak zvolte osadu Tameh. Trek lze prodloužit a jeden až dva dny a z Abyaneh pokračovat k populární jeskyni Parivan nebo až do městečka Qamsar (Kamsar), jež je po celé zemi proslulé výrobou růžového oleje. Bez průvodce budete však muset spoléhat hlavně na cesty vedoucí po dnech údolí lemovaných skalnatými hřbety a ty dnes již převážně kryje asfalt. Nejlépe je proto pěší pochod občas kombinovat s autostopem.