Breheimen: domov ledu

Dostat se do norských hor veřejnou dopravou není snadné a už vůbec ne levné. Pohoří Breheimen v tom není žádnou výjimkou. Doletět do Oslo umí každý, ale vymyslet jak dál je poněkud složitější. Ale kde je vůle, tam je cesta, a tak za nemalé peníze jedeme z hlavního města busem společnosti VY Express Flybussen do městečka Sogndal. Bus jede výhodně přes noc, překonává několik trajektů, a po příjezdu do cíle musíme vyčkat na navazující bus, který nás za necelou hodinu odveze blíže horám do městečka Gaupne. A můžeme vyrazit.

Jakou mapu zvolit? Breheimen 1:50 000 (Nordeca), bohatě však postačí stažené offline Mapy.cz. Dobrá je také aplikace UT.no, kde jsou velmi podrobné mapy, časy túr, přehled chat apod. Vyžaduje to sice datový signál, ale v Norsku vše funguje jako v EU.

Začínáme!

Trasa v úvodu poměrně pohodlně stoupá po štěrkové cestě až skoro k malebné osadě typických norských barevných domků osady Navarsete (turistická chata). My ale pokračujeme dál. K dosažení zvlněné náhorní plošiny musíme v následujícím asi dvoukilometrovém úseku vystoupat více než 400 m. Dobře značená pěšina (tradiční kamenné mohylky s červeným písmenem „T“) nás dovede k prvnímu většímu jezeru s parádními výhledy, především k severu na zaledněné hory. Počasí je takové typicky norské. Zatímco z údolí jsme vycházeli za krásně modré oblohy a slunce, zde nahoře na nás dýchne ještě královna zima. Je poněkud pošmourno, těžké mraky občas zakryjí hory v okolí, ale naštěstí neprší. Cílem je chata Fivla, což je po celonoční jízdě a hned první den celkem odvážný plán. Nakonec těch 16 km a skoro 1 300 m stoupání přeci jen dáme. U chatek moc míst pro táboření není, ale o kousek v blízkosti malého jezírka, resp. bažiny, se nějaký ten slušný flek nakonec najde. Musím uznat, že mám dost, a bez velkého otálení házím šipku do spacáku. Konečně poloha horizontální.

Když se nebe otevře…

Plán přechodu pohoří Breheimen je celkem prostý, ale nekompromisní. Každý den minimálně 15 km. Jedině s touto strategií jsme schopni za těch osm dní dojít do cíle výpravy v městečku Bismo, které se nachází na východním okraji hor, odkud se můžeme veřejnou dopravou dostat zpět do Oslo. Ovšem hned následující den napoví, že dodržet tento plán nebude snadné. Ráno to vypadá docela slibně. Stezka vede nejprve ke křižovatce značených cest, odkud stoupá ve dvou variantách do blízkosti chaty Vigdalstøl. Počasí se však dost rychle kazí a začíná pršet. Zprvu se jedná jen o drobné přeháňky, později se však nebe otevírá až příliš a pokračovat ve stále náročnějším terénu v takové slotě se nikomu moc nechce. Po sedmi kilometrech, kdy jdeme rychlostí sotva dva kilometry v hodině, raději stavíme druhý, v tomto případě spíše nouzový bivak. Odpoledne pak strávíme poleháváním, které doprovází vytrvalé bubnování deště na naši plátěnou střechu. Provazy vody si sice na pár chvil oddechnou, ale je to jen proto, aby nabraly druhý dech a opět se předvedly v té nejlepší formě. Takže je jasno, tento den jsme normu nedodrželi a budeme to muset někde dohnat nebo pozměnit program.

Kompletní přechod Breheimenu 110 km (Gaupne – Bismo). Vzhledem ke složitosti terénu počítat s 8 až 10 dny. V naší zkrácené verzi 45 km (+ 12,5 km v Jotunheimen).

TRASA BREHEIMEN
Délka: 45 km, převýšení: + 1 982 / – 1 972 m
Počáteční bod: Gaupne, cílový bod: Skjolden

TRASA V JOTUNHEIMENU
Délka: 12,5 km, převýšení: + 456 / – 456 m
Počáteční/ cílový bod: Sognefjellshytta

Výživný sestup k jezeru Åsetenvatnet

Bohužel ani druhý den není situace lepší. Spíše se ještě zhoršuje a prší skutečně vydatně. Nicméně kolem poledne se zdá, že se obloha trochu protrhává, takže rychle balíme mokré stany a vyrážíme na cestu. Ta nás vede do opravdu atraktivních míst. Krajina je více a více skalnatá, nicméně kvůli mnoha novým potokům také podstatně hůře schůdná. Dosažením sedla v 1 100 m se však opět počasí mění. Krátké přepršky střídá sporadické slunce. A právě v těch okamžicích se otevírají skvělé pohledy na nedaleké pohoří Jotunheimen. Vidíme jeho nejdramatičtější část v podobě skalnatých zubů hřebene Hurrungane. Podle mapy to vypadá na pohodový sestup k jezeru Åsetenvatnet, ovšem přesný opak je pravdou. Pěšina se proplétá skrze boční potoky, které se musí brodit. To ale nebylo zdaleka všechno a závěr klesání mi trochu vyrazil dech. Údolí zde končí výrazným terénním, takřka kolmým zlomem. Prakticky nevím, kudy najít vhodné místo pro sestup. Skalní stěna je mokrá a hladká, a pokud se budeme držet značení, budeme v takovém terénu riskovat nebezpečný pád. Přesto po chvíli pátrání nacházíme o něco schůdnější sestup. Tím problémy ale zdaleka nekončí. Do cesty se staví dravý potok s několika vodopády, a tak o vzrušení skutečně není nouze.

Náš dnešní cíl je v malé osamělé osadě Åsete. Počet míst pro postavení stanů se zde limitně blíží nule. Vše je hrbolaté a znečištěné kravskými lejny. Opět prší, a to dost. Již je všem jasné, že udělat úplný přechod Breheimenu nebude možné. Ale ráno moudřejší večera, takže uvidíme.

Na skok k obrům

Ráno opět přináší déšť. Do Gaupne to do termínu odjezdu určitě nedáme. Náš naplánovaný trek se totiž stáčí na sever do nitra hor a po několik dní neumožňuje útěk do civilizace, resp. k nějakému dopravnímu spoji. Musíme improvizovat. Pohled napoví, že lze odtud sejít do osady Skjolden k autobusu, a jelikož celou oblast dobře znám, volím jako správný vůdce smečky náhradní program. V mlze a nepříjemném mrholení obcházíme jezero Åsetenvatnet, které má značně podmáčené břehy. Prodírání se mokrými houštinami znamená, že jsme po chvíli mokří až až. Ale to pravé ořechové teprve přijde. Jakmile stezka dojde na konec srázu a odhalí pohled do takřka kilometr hlubokého, v podstatě kolmého srázu, je jasné, že sestup bude pěknou lahůdkou pro kolena a klouby. Málokde jinde v Norsku jsem narazil na tak nekompromisně vedenou stezku. Naštěstí je upravena ostrými malými serpentinami, ale místy se nevyhneme klouzání po mokrých skalách. S batohem na zádech a v dešti je to skutečně výživný úsek.

Jakmile se cesta narovná, otevře se pohled na nádherný bezejmenný vodopád a o kousek dál – světe div se – česká rodinka s dětmi, která se již skoro měsíc potuluje autem po norských horách. Vlastně první lidé po několika dnech putování. Příjemné setkání je dokonce okořeněno darovaným Plzeňským pivem! Zbytek sestupu již vede příjemně po silnici v údolí. Dnes toho již máme skutečně dost a jelikož vhodný autobus jede až ráno, zaplujeme do místního COOPu pro pivo a zůstáváme v pěkném kempu ve Skjoldenu.

První ranní bus nás pak po nejvýše položené norské silnici vyveze až k chatě Sognefjellhytta, která leží v 1 400 m na hranici pohoří Breheimen a Jotunheimen. Původní chata je obohacena o moderní přístavbu s příjemným posezením a dokonce jakýmsi vnitřním visutým chodníkem. Moc povedené dílo! Už od rána svítí slunce, nebe je vymeteno, a tak zcela v duchu národních zvyklostí umožňujících volné táboření vyrážíme asi 500 m od chaty na sever, kde u malého jezírka stavíme základnu. Na další dny volíme jednodenní výlety. Dva z nich povedou do Domova obrů, ale jedním se ještě vrátíme do Breheimenu.

Opět v domově ledu

Návrat do hor Breheimen je skutečně velkolepý. To, co se nám ukrývalo za záclonou deště, se najednou ve slunci zjevuje v celé své oslepující nádheře. Vybraný okruh nabízí snad všechny typy krajiny, které pohoří nabízí – tyrkysová jezera, ledovce, ostře formované skalnaté štíty a v jednom úseku i pěkné skalní lezení. Výhledy na všechny světové strany jsou naprosto famózní. Cílem našeho výletu je hora Kroshøe (1 627 m), která je sice jen takovou nenápadnou hroudou, ale při výstupu od severu se jedná o takřka alpský výstup přes masivní bloky skal. Navštěvujeme turistickou chata Krossbu ležící opět u Sognefjellské silnice. Ale ani zde cesta ještě nekončí, následuje pěkný přechod s výhledy k ledovcům Domova obrů, který v závěru ještě obchází rozlehlé jezero Fantesteinsvatnet.

Posezení ve futuristickém, ale přeci jen přírodním prostředí chaty Sognefjellshytta s pivkem v ruce je parádní tečkou nejen za touto nádhernou túrou, ale vlastně i za celým týdnem v norských horách. Ráno pak jen sedneme na autobus jedoucí do města Lom, kde si on-line kupujeme jízdenku na dálkový spoj směr jih. Nakonec nejedeme až do Oslo, kde jsou kempy obsazeny a klasické ubytování dosahuje astronomických výšek, ale pouze do olympijského městečka Lillehammer. Tam bez problému najdeme místa v kempu a ranní vlak nás doveze přímo na letiště v Oslo.

• osada a turistická chata Navarsete
• chata Fivla
• kemp ve Skjoldenu
• chata Krossbu
• chata Sognefjellshytta
• kemp v městečku Lillehammer

Letecky do Oslo (Gardermoen), pak autobusy (buď z autobusového nádraží v Oslo nebo z Hammaru, některé spoje i z letiště) až na počátek treku. Docela nákladná záležitost. Na dálkové spoje je nutné vše koupit online u dopravce (www.vybuss.com). Místní doprava také není levná, ale dá se v pohodě i při větší skupině koupit přímo u řidiče (i kartou). Spolehlivé jízdní řády najdeme v aplikaci Rome2rio.

• Trek norským pohořím Jotunheimen – osm dní v zajetí slunce a sněhu
• Putování mezi vikingy: Norsko na kole a lodí
• Norsko: nejlepší treky v zajetí severské divočiny
• Vícedenní treky v Norsku: pravidla pro volné táboření a ubytování na chatách DNT
• Ferraty v Norsku: adrenalinový zážitek v srdci severské přírody