Bělucha – výstup na nejvyšší horu Altaje a Sibiře

Vrchol leží hodně daleko od civilizace, výstup vyžaduje horolezecké zkušenosti a dostat se na špici je nelegální. Ruské úřady neudělují povolení ani místním natož cizincům a to kvůli tomu, že výstupová trasa vede přes hranice s Kazachstánem. O to je celý výstup zábavnější. V Rusku nic netrvá věčně, proto uváděné informace považujte za platné pro srpen 2019.

Alexej Pjderšins: „Bělucha je při každém výstupu jiná. Cesta nahoru je duchovní pouť“

Hora je to opravdu parádní, odlehlá, hodně se chodí tajgou, infrastruktura bídná jako v Rusku, lid přívětivý jako všude na východě. Časy výstupu záleží na počasí. My jsme měli štěstí. Pět dnů slunečno, bez deště, slabý vítr. Na vrcholu -10 C. V noci v sedlech pod nulou. Voda mimo stan zamrzala jen na hladině. Pitná voda z jezera, potoků, ledovců a sněhu.

Podrobný popis výstupu

1. den: klasická nuda v letadle. Cena 9990 Kč/os, kupovali jsme pět měsíců před odletem. Před letištěm v Novosibirsku doporučuji nekouřit. Policie je bdělá, pokuta 500 rbl. a ztráta třicet minut na policejní stanici. Jednání slušné, papírování požehnaně.

 2. den: z letiště jezdí bus MHD č. 112, cena 40 rbl. Na autobusové nádraží v Novosibirsku jede asi hodinu. Výhled přes ušpiněná okna depresivní. Průmyslová začouzená aglomerace, kde bych se nechtěl narodit. Bus z Novosibirska do Gorno Altajska jede ráno v 9.45 (další až večer). Cena 1200 rbl/os, 200 rbl/batoh. Jede 8 hodin a naštěstí nám ujel. Domlouváme „taxi“, prostě chlápka s autem, který si bere 1600 rbl/osobu a jede stejně pomalu jako bus. Silnice asfaltová skoro bez děr přechází v proslulý Čujský trakt, žádné policejní kontroly až do cíle, Gorno Altajsk nocleh 300 rbl/os v rozestavěném hotelu Tichij dvor. Tma, prší, vodka. Zápis z deníku: já už nechci do auta

3. den: vyzvednutí povolení ke vstupu na Akkem na policejní stanici v ulici Komunistická (Коммунистический проспект 56). Bez problémů, věděli o nás, do 10 minut hotovo. Nákup plynových kartuší (450g -400 rbl) a dalších věcí v Loveckém obchode – „Magazin za ochotu“ ve vsi Majma (Майма) dva km za městem. Do hor tam mají úplně všechno. Na náměstí stojí Lenin a obchodní dům, kde je taky všechno. Směnárny v bankách. Odjezd autem 12.00, cesta devět hodin po asfaltu i prašnou nebo bahnitou cestou. Vůkol hory a vesnice. V Tjunguru (853 mnm) za tmy přejíždíme po starém mostě řeku Katuň do kempu (turbazy) Vysotnik. Na místní poměry drahý a sterilní. Pro bohatší Rusy. Platí se i kartou. Jde tu ale leccos domluvit, včetně půjčení vybavení a průvodce. Vysotnik jako agentura má celou trasu pod kontrolou a staví základny po cestě na vrchol. Jako všude i tady sauna. Ve vsi je ubytování u lidí levnější (500 rbl) a zábavnější. Akorát bez sprchy a splachovacích záchodů. Za odměnu vodka a Zlatý kořen. Brr.

 4. den: Zápis z deníku: už nikdy Zlatý kořen. V 10.00 odjezd od turbazy náklaďákem GAZ 66 neboli Šišigou přes sedlo (1600 mnm) do osady Tři břízky. Strastiplná cesta autem, které projede úplně všechno. Půlmetrové bahno s náklonem 45 stupňů. https://radiozurnal.rozhlas.cz/na-sibiri-se-bez-nej-neobejdete-rusky-nakladak-gaz-66-projede-jakymkoliv-terenem-8079377 Jedeme čtyři hodiny. Tři břízky znamenají dřevěný stánek s pivem a lepjoškami, ohniště a mušky. Ve 14 hodin vyrážíme pěšky bahnitou tajgou, rozrytou kopyty koní. Pochod do večera k vodopádům (1800 mnm) sedm hodin. Po cestě bivaky a kempy kdekoliv. Voda z řeky, jde se většinou kolem ní. Odpadky ukazují cestu. Bivak ve 21.00 už za tmy. Zápis z deníku: jděte do hajzlu

5. den: tábořiště u vodopádů – základna Akkem (cca 2000 mnm) 3 hodiny chůze. Můžeme to nazvat základní tábor. Dřevěná restaurace, teplo, v patře se dokončují pokoje. Za stany se platí, místa poměrně dost. Toalety splachovací. Umývárna žádná. Protéká potok. Ohniště v krytém ajlu. Bordel a odpadky. Sondujeme průchodnost před pohraniční hlídku. Domlouváme průvodce. Jdeme k jezeru kolem pohraniční kontroly. Vojáci nejsou vidět. Zmatek v komunikaci. Najímáme průvodce – 30000 rbl. za pět lidí. Cena je prý stejná při jakémkoliv počtu s tím, že pět je maximum. Máme totiž povolení jen ke vstupu na jezero Akkem (2034 mnm). Zpackal to borec z agentury, který to řešil. Ve Vysotniku tvrdí, že zařizují povolení až na ledovec Mensu, takže pohraničníci se mohou jít až sem klouzat. Zápis z deníku: dneska je to v suchu

6. den.: Jedno z táborových děvčat jde „pokecat“ s pohraničníky. Má sebou vysílačku, hlásí situaci, střídání služby. Vyrážíme před 9.00. Mlčky procházíme přes pohraniční kontrolu, průvodce nejde s námi. Je to na naše triko. Nehlásíme se, což je povinnost a procházíme asi 500 metrů. Čekáme na průvodce. V 11.00 vyrážíme údolím, kolem dřevěného kostelíku, přes akkemský ledovec na Tomskije stojanky (2500 mnm). Celou cestu máme před očima zasněžený vrchol Běluchy a díky počasí ho uvidíme všechny následující dny. Základní Tábor- Tomskije stojanky šest hodin chůze. Tomskije stojanky je hromada kamení, kde stojí stany. Do konce sezóny 2019 tam chce Vysotnik vybudovat chatu pro dvanáct lidí. Už na tom dělají. Zápis z deníku: kdy už se vyspím

7. den: Tomskije stojanky – Běrelské sedlo (3500 mnm) osm hodin chůze. První test je sedlo Delane, kde se leze po jistících lanech zhruba 150 metrů. Ze sedla klesáme do hlubokého údolí, kde leží ledovec Mensu. Jdeme na lanech, je to děravé a plné puklin. Po cestě stojí stany. Bivakuje se všude. Klasické dotazy Rusů, které potkáváme po cestě: jaká je předpověď počasí, kde jsou pohraničníci, odkud jste? (v různém pořadí). Na závěr výstup do Běrelského sedla, kde bivakujeme. Zápis z deníku: já tam nejdu

8. den: Běrelské sedlo- Bělucha pět hodin chůze. Budíček o půlnoci. Odchod 01.00. Na lanech, ve stopách předchozí skupiny. Praskliny, duté zvuky z hlubin ledovce, tma, svítání. Poslední úsek 200 metrů kolmo po jistících lanech. Na hranu, po které následuje vrcholové plato, dopadají sluneční paprsky v 5.55. Dalších dvě stě metrů chůze po platu je vrchol. Pod ním na jižní straně deska, vrcholová kniha a tři zvonky. Pocit štěstí a euforie se nedostavuje. https://radiozurnal.rozhlas.cz/lubomir-smatana-dobyl-nejvyssi-vrchol-sibire-nejtezsi-bylo-prekonat-pohranicni-8072445 30 minut na vrcholu. Sestup do Běrelského sedla dvě hodiny. Odpočinek. V poledne vyrážíme zpátky. Běrelské sedlo – Tomskije stojanky čtyři hodiny. Zápis z deníku: na sračky

9. den: Tomskije stojanky – základní tábor Akkem. Kupodivu jdeme skoro déle než nahoru. Několikrát bloudíme. Neženeme se. Nakonec šest hodin. Opět řešíme pohraničníky. Co ji řekneme, až nás chytnou. Naštěstí jsme prošli, zřejmě byli na záchodě nebo spali. Těšení na saunu zbytečné, už si ji někdo zamluvil. Vyměkli jsme, spíme v prvním patře chaty bez postelí. Zápis z deníku: my versus pohraničníci 2:0.

10. den: Základní tábor Akkem – Tři břízky šest hodin chůze. Pivo, mušky, čekání na Šišigu. Tentokrát to vzal řidič suchým terénem k Vysotniku za 1,5 hodiny. Ve Vysotniku si vyzvedáváme věci z úschovny a stěhujeme se pár set metrů do „kempu“ v Tjunguru, který vede Kamila a kde je levněji a vůbec je to ruské a zábavné. Drnčí kytary a studenti zpívají. Noc 500 rbl. v posteli v chatě. Vynikající sauna, společenská místnost, kamna na vaření, žádná sprcha. Šašlik z jehněte. Vodka, pivo. Zápis z deníku: hlavně nebrat na ten suchý hajzl telefon!

11. den: volno v Tjunguru. Houbaření v březovém háječku o rozloze asi 500 km čtverečních. Tady se houby nehledají, tady se houby sbírají. Internet slabší. Signál v dosahu. Za internetem do Vysotniku. Pár obchůdků s jídlem pivem a vodkou. Hospoda na veřejné chlastání žádná. Přívětiví domorodci. Fotogenická oblast. Život kolem řeky Katuň. Ve Vysotniku půjčují rafty. Domorodci půjčují koně na projížďky. Zřejmě jen s průvodcem. Neosedlali jsme. Zápis z deníku: tak jsme se slušně zmastili

12. den: Tjungur – Gorno Altajsk. Řídí Altajec Ahmed. Jede ostře na sjetých gumách. Prý dává v sezóně denně 1000 až 1500 km. Je sucho a za šest hodin jsme ve městě. Bereme stopařku, studentka hudby, která neví, že mapy jsou orientované na sever. Proč ne. Nocleh přes airbnb 800 rbl/osoba. Internet, splachovací záchod, kuchyň. Večer na diskotéce. Moderna se vším všudy. Hity a trendy z osmdesátek. Zápis z deníku: nemá cenu si namlouvat, že to není prdel světa.

13. den: Cvrkot v Gorno Altajsku. Hledání suvenýrů. Altajské národní muzeum jako by spadlo z vesmíru. Dokonalé. Z venku i zevnitř. Taky ho platil GASPROM. Uvnitř je slavná mumie princezny Ukok z Altaje, něco jako Otzi z Alp. Muzeum rozhodně stojí za několik hodin. Příroda, šamanismus, leninismus. Zrovna je den města, výročí, takže na náměstí se dívá Lenin na tanečníky, poslouchá muziku a jistě cítí vůně pečených jídel. Zápis z deníku: pivo se nedalo vypít, žádný. (https://radiozurnal.rozhlas.cz/uz-jste-nekdy-ochutnali-hadicak-sibirske-pivo-je-jen-pro-odvazne-8075855

14. den: Gorno Altajsk- Novosibirsk, jedeme autem, řídí zase Kazach Merdzan a dává to za sedm hodin. Nocleh v centru 500 metrů od Lenina přes airbnb. 800 rbl/osoba. Omlácený dům, železné dveře na kód, mříže v oknech, vevnitř jinak než zněla dohoda, ale nějaké postele, kuchyně, sprcha a splachovací záchod je. Zápis z deníku: nuda v Novosibirsku.

15. den: Pátrání po suvenýrech, po čemkoliv zajímavém. Aspoň jedno muzeum nebo galerie. Nábřeží u řeky Ob. Pěkná jízda metrem, to bylo radosti. Sem tam restaurace. Zápis z deníku: bez zápisu

16. den: taxíkem na letiště. Uber tu zakázali, tak má partnera yendak, ovšem taxikáři si dělají, co chtějí. Nakonec uhádáno za směšných 500 rbl. ve třech asi půlhodinu na letiště. Tady tentokrát bez pokuty. Odlet do Moskvy

17. den: let Moskva – Praha

Podrobné ceny

Ceny služeb uvádím v zaplacené měně. Kurzy srpen 2019: 1 USD – 62 rublů, 1 EUR – 72 rublů. Ceny v rublech lze násobit 0,38 a cena vyjde v českých korunách (tak jsem měnil v Praze).

• autem z Novosibirska do Gorno Altajska:  9000 rbl / 5 osob, totéž zpět
• autem z Gorno Altajska do Tjunguru:  16000 rbl/ 5 osob, zpátky 15000 rbl.
• ubytování v Tjunguru, turbaza Vysotnik: vlastní stan 150 rbl., stan táborový se sprchou a snídaní 800 rbl./osoba, pokoj 2 lůžka se snídaní 2600 rbl., pokoj lepší 2 lůžka snídaně 4000 rbl.
• ubytování v rodinném kempu lůžko 500 rbl./os, snídaně 250 rbl./os., sauna 300 rbl./os
• doprava na korbě Šišigy z Tjunguru na Tři břízky 1300 rbl./osoba tam a to samé zpátky
• základní tábor Akkem – 2300 rbl./stan (pět lidí se vejde tak akorát)
• v základním táboře je možné koupit polotovary za běžné ceny a najíst se. Vaří za ceny na Rusko dost vysoké. Snídaně v přepočtu na 300 Kč mě teda moc nezaujala – kaše, marmeláda, sýr, chleba, čaj.
• Vybavení do hor: 3000 rbl. komplet (sedák, karabiny, osmy, jumar, helma, cepín), je možné si zaplatit i stan, který stojí po cestě na Tomskije stojanky a Běrelské sedlo. 2500 rbl./3 osoby/po dobu výstupu
• Půjčení boty na výstup 1500 rbl.
• Průvodce pro skupinu do pěti lidí včetně stanů na výstup – 30 000 rbl.
• Vrtulník: Tjungur – základní tábor od 100 do 185 eur/os., dolů letěl člověk za 100 eur/os
• Vyhlídkové lety na Běluchu dělají taky, cenu neznám.

Kontakty

Agentura Vysotnik: www.belukha.ru

Řidič Merdžan (Gorno Altajsk)  89 139 997 971

Řidič Ahmed (Gorno Altajsk)  89 136 916 421

Oba dojedou kamkoliv nebo někoho dohodí.

Časový posun: plus šest hodin.

Telefonní signál končí v Tjunguru !

Patálie s povolením ke vstupu do pohraniční zóny

domluvili jsme si povolení přes Rusa na místě, který evidentně věděl kulové. Platilo nám pouze k jezeru Akkem a do druhého údolí Kučerla. Do toho se lze dostat od jezera Akkem, cestička vede od meteorologické stanice na západ prudce do kopce (dva dny chůze, v létě bez sněhu, cesta slouží k zásobování koňmi, takže je vyšlapaná nebo spíš rozemletá jak mokré oraniště). V agentuře Vysotnik tvrdí, že za stejné peníze zařídí povolení ke vstupu na Tomskije stojanky nebo ještě dál na ledovec Mensu. Dál už chodí všichni ilegálně. A na tom je založený turistický byznys. Ruský styl.  Ochranná zóna je podle policie pět kilometrů od hranice.

Zapsal Saty, další účastníci expedice: Jirka, Žebro, Dědek, Vorel

Horolezecké vybavení lze půjčit v základním táboře, skoro všechno včetně bot (ceny na konci textu). Ocení zvlášť ti, kterým se rozpadnou po prvním kilometru chůze za osadou Tři břízky (Tри березки)

1. den: let Praha – Moskva – Novosibirsk
2. den: autem Novosibisrk – Gornoaltajsk
3. den: autem Gornoaltajsk – Tjungur
4. den: náklaďákem GAZ 66 a pěšky Tjungur – základní tábor u jezera Akkem
5. den: náklaďákem GAZ 66 a pěšky Tjungur – základní tábor u jezera Akkem
6. den: odpočinek, sledování pohraničníků, příprava na výstup
7. den: Akkem -Tomskije stojanky
8. den: Tomskije stojanky – Běrelské sedlo
9. den: Běrelské sedlo – Bělucha – sestup na Tomskije stojanky
10. den: Tomskije stojanky – tábor u jezera Akkem
11. den: pěšky a náklaďákem Akkem – Tjungur
12. den: odpočinek, houbaření, opíjení,
13. den: autem Tjungur – Gorno Altajsk
14. den: Gorno Altajsk – odpočinek, muzeum, diskuse s domorodci
15. den: autem Gorno Altajsk – Novosibirsk
16. den: Novosibirsk – pátrání po suvenýrech, pivu a řece Ob
17. den: let Novosibirsk – Moskva – Praha