Aragats – výstup na nejvyšší vrchol Arménie

Aragats není samostatný vrchol, ale je tvořen čtyřmi samostatnými vrcholy – severní, východní, jižní a západní, které jsou jakoby dokola velkého k jihu otevřeného kráteru. Nejvyšším je severní Aragats (4080 m), dále je to západní Aragats (3995 m), východní Aragats (3908 m) a nejnižší je jižní Aragats (3879 m). Na jižní Aragats se také dá pravděpodobně vyjet terénním autem.

Cesta k jezeru Kari

Kvůli urychlení přepravy jsme si v centru Jerevanu vzali taxi, jehož řidič se dušoval, že nás bez problémů doveze k budovám různých vědeckých institucí u jezera Kari do výšky 3170 m. Jelikož jsme nějak neřešili, jakým autem jedeme, vymstilo se nám to. Nebyla to totiž “firmennaya masina”, ale jenom nový Zaporožec. Všechna auta v Arménii používají benzín jenom pro nastartování, pak už jedou na plyn. Našemu Zaporožci to šlo dobře v nižších nadmořských výškách, ale když jsme stoupali jižními svahy pod Aragats, autu začaly docházet síly. Nepomohlo ani odlehčení auta, ani jeho tlačení, motor ve velké nadmořské výšce stále zhasínal. Konečnou pro nás tak byla stoupající cesta asi tři kilometry před jezerem Kari, odkud jsme v jedenáct hodin večer pokračovali dále k jezeru. Na druhé straně jezera jsme dohledali další členy místní horské služby Spitak, s nimiž jsme si udělali čajový a ovocný večírek. Spát se šlo hodně pozdě v noci.

S kolegou jsme se původně domlouvali, že se pokusíme o výstupy na všechny čtyři vrcholy Aragatse. To se bohužel hned ráno ukázalo jako nereálné, neboť místní jsou zvyklí vstávat pozdě a rozvážně snídat. Od stanu jsme tak vyrazili až v deset hodin dopoledne, takže bylo jasné, že čtyři vrcholy jsou bez šance. Cestou od jezera k sedlu mezi jižním a západním vrcholem jsme potkali velkou skupinu Íránců, kteří už sestupovali z hlavního vrcholu. Domluva s nimi byla obtížná, neboť kromě farsi nic jiného neznali. Shodli jsme se aspoň na názvech kopců, na nichž jsme byli a jim se moc líbilo, že jsem byl před pár lety na lyžích na Damavándu.

V sedle

První přestávku jsme udělali v sedle mezi jížním a západním Aragatsem, odkud jsme mohli pozorovat sebevražednou dvojici, která se snažila traverzovat kamenolom východní stěnou západního Aragatse. Místní kolega na ně volal, ať se vrátí, že je jejich aktivita příliš nebezpečná, nicméně ti na to nedbali, a pokračovali dále s množstvím kamení a skal uvolňovaných a padajících dolů. Poměrně náročným terénem jsme sestoupili do širokého údolí mezi čtyři vrcholy. Z jižního směru nám celou dobu “svítil” na cestu ledem a sněhem pokrytý vrchol Araratu (5136 m) vystupující z oparu.

Ze sedla budete klesat přibližně 350 výškových metrů, které posléze opět musíte nastoupat.

Severní vrchol

Z údolí jsme vystoupili do sedla mezi severním a východním vrcholem Aragatsu. Rozbitým ukloněným svahem jsme došli na nižší severní vrchol (4080 m). K nejvyššímu vrcholu to bylo sice jen deset výškových metrů, nicméně napřed kus kamenolomem dolů do sedla a následně o dost horším kamenolomem (technicky lehkým do UIAA II) na samotný nejvyšší vrchol. Podklad byl takový, že čeho se člověk dotknul nebo na co šlápnul, to ujelo dolů.

Vrcholový kříž byl zničený, rozhled stejný, a tak jsme zbývající úsek zabalili. Kolega ze Spitaku tam už byl minimálně desetkrát, a já jsem k tomu neměl motivaci. Po dvaceti minutách na nižším severním vrcholu jsme zahájili sestup. Ten byl velmi rychlý, neboť podklad nám ujížděl pod nohama a my jsme jeli s ním. Kolega je ve sjezdu suťovištěm podstatně zkušenější, takže zpátky v sedle byl s velkým náskokem proti mě.

Jižní Aragats

Sestoupili jsme zpátky do údolí, přešli přes něj a vystoupili do zpátky do sedla mezi jižním a západním Aragatsem. Vystoupili jsme na jižní Aragats (3879 m), který je pokrytý spoustou mužiku, stejně jako mohylou připomínající ty, kteří zahynuli v horách. Kousek pod jižním vrcholem jsou také základy bývalé chaty. Jižní Aragats je parádní vyhlídkové místo, stejně jako následný sestup po jižním hřebenu až téměř k jezeru nemá chybu.

Na výstup na nejvyšší horu Arménie a následovný sestup je třeba počítat přibližně s 11 až 13 hodinami chůze.

Vlastní

Po cestě je několik sněhových polí (žádné však nebyly nebezpečné).

Posledních 10 metrů k vrcholu by se dalo klasifikovat jako technický horolezecký úsek (přes velmi drolivé kameny).

Budete potřebovat stan (musí se vyrážet brzy ráno, také je potřeba se aklimatizovat), pevnou obuv a trekové vybavení, dostatek jídla a pití, mapu atd.

Od jezera Kari

Další vrcholy tohoto pohoří. Některá se dají stihnout ve stejný den.