Horský vůdce Vojta Dvořák boří zažité mýty. Jaké jsou nejčastější začátečnické chyby na horách?

Jako horský vůdce se často setkáváš se začínajícími horolezci. Jací jsou to žáci?

Se začínajícími horolezci se setkávám převážně. To jsou ti, kteří chtějí začít s lezením a najmou si ty nejlepší respektive, ty, kteří mají na danou činnost nejvyšší vzdělání – horské vůdce. Já osobně mám začátečníky nejraději. A to z důvodu, že je u nich vidět největší progres a také bývají nejvděčnější. Sdílení radosti a nadšení je vždy oboustranné.

Jde jim spíš o dobývání vrcholů, nebo o získání nových vědomostí?

Záleží především na typu akce. V nabídce bývají jasně definované kurzy nebo výstupy. Na kurzech se spíše jedná o dovednosti, školení a praktické věci. Pak jsou výstupy, které nejsou tak exponované nebo náročné a během nich je vždy čas klientovi předat část svých zkušeností. Například u výstupu na Matterhorn není čas takřka na nic, kromě dech beroucích výhledů a přestávek na popadnutí dechu. Zvláště pak je důležité příprava nebo nějaký aklimatizační výstup, během kterého klient absorbuje potřebné penzum dovednosti, jako je např. chůze na mačkách, brzdění cepínem, …

Jako horský vůdce jsi zodpovědný za bezpečí své skupiny. Jak řešíš nedisciplinovanost v terénu?

To je velmi zapeklitá věc. Někteří klienti jsou opravdu nedisciplinovaní. Hned na začátku je tedy potřeba vše v klidu probrat a vysvětlit, proč jsou tu nějaká pravidla. Pravidla, která jsou tu od toho, aby chránila samotného klienta, a nejsou prostoduchou buzerací. Někomu stačí říct, že to bude tak a tak. Někdo potřebuje vše zdůvodnit a vysvětlit. Všechno je to však moje práce a jsem na to připravený. Zkrátka mi to nevadí. Pouze někdy není čas na vysvětlování a musí se jednat. Probrat je to potom lepší na chatě u piva.

Se vzducholodí na zádech se jde těžko

Na cestovatelském festivalu OBZORY povedeš workshopy o pohybu po ferratách a na ledovci. Máš dojem, že to jsou disciplíny, v nichž začínající horolezci nejčastěji chybují?

Někteří horolezci a starší generace mají zažité návyky z dob před revolucí a z doby, když Karosa vyplivla 50 horolezců pod kopcem, a pak někdo, kdo byl jmenován nejzkušenějším, za „byt a stravu“ odvedl celou tlupu na kopec nebo se stany k chatě, kde vznikl Artěk. Takže jsou na ledovci stále k vidění skupinky s minimálními rozestupy. Nebo navázané osoby do hrudních úvazků a podobně. Na ferratách je toho k vidění ještě více!

Co jsou při pohybu na horách začátečnické chyby, se kterými se setkáváš nejčastěji?

Vezmu to od prvního setkání, přes chatu až po vlastní túru. První je vybavení. Většinou nevhodný batoh. Na kterém se někteří snaží ušetřit, a pak se diví, že se jim rozpadá. Další je hmotnost a velikost. Některé batohy spíše vypadají jako vzducholodě. A taky něco váží. Doslova LED ZEPPELIN. Olověná vzducholoď. Nedostatečná fyzická připravenost. To je další fakt, který mě stále překvapuje. Například u lyžařů se setkávám s přeceněním svých schopností a dovedností velice často. Dále mne napadá: spoléhání na navigaci v mobilu. Nemoc současné doby. Na umělých stěnách, kde je nováčků asi největší koncentrace, to bývá především: špatné navázání, přetočené sedáky, jistič daleko od stěny, špatná manipulace s jistítkem a dalo by se ještě pokračovat.

Z trhlin tahám lidi pod Grossglocknerem

Dá se podle Tebe naučit metodika pohybu v horách rovnou v praxi, nebo je lepší předchozí teoretická příprava?

Nejlepší praxe! Napadá mě jedno staré přirovnání: Myslím si, že je pořád lepší jeden sex, než přečíst celou Kámasutru.

Na kurzy pohybu po ledovci se často jezdí na Dachstein, máš nějakou jinou oblíbenou destinaci?

Letos jsem nejvíce času na ledovcových kurzech strávil na Oberwalderhütte pod dohledem nejvyššího rakouskýho kápa, který si říká Velký zvoník (Großglockner 3798 m n. m.). Je tu spousta trhlin kousek od chaty. A taky pár pěkných túr na okolní třítisícovky.

A kde je vhodné začít s ferratami?

Do současnosti je v Česku již několik ferrat, které bychom mohli nazývat cvičnými. Například: Vodní brána u Semil, Pastýřská stěna v Děčíně, ferrata ve Slaném, Bechyňská ferrata v Jižních Čechách. Za dalšími pěknými ferratami můžeme vyrazit k našim západním sousedům na německou stranu Lužických hor nebo Krušných hor. Mekkou ferrat je však Rakousko a Itálie. Tam směřují ti, kteří už něco mají za sebou a baví je tento vertikální sport.

Tvoje práce zahrnuje hodně cestování, kolik času z roku trávíš mimo domov?

Tento rok jsem poprvé jako horský vůdce zcela na volné noze a zatím to vidím na 90 dní z roku mimo domov. Jsou však kolegové, kterým to vychází na pouhých 60 dní doma s rodinou a to už vyžaduje notný kus tolerance nebo lásky.

Strávíš rád nějaký víkend jenom doma?

Samozřejmě. Chvíle s rodinou jsou příjemné a trávíme je většinou v Jilemnici v Krkonoších. Takže zase ty hory!?

Jak trávíš dovolené? Taky na horách?

Loni jsme byli na dovolené v Písku a v Arcu. Kombinovali jsme výlety, turistiku, běh, plavání, kavárny a lenošení s knihami.

Zaujaly vás výstupy na alpské vrcholy? Chtěli byste vyrazit na ferraty, ale nevíte jak začít? Chtěli byste vylézt na dominantu Prachovských skal? Vyrazit na skialpy nebo zažít opojný pocit při jízdě ve volném terénu? Anebo se naučit bezpečně jistit, slaňovat a lézt? Zkuste to s horským vůdcem UIAGM! Jedním takovým je i Vojtěch Dvořák. Horský vůdce z Krkonoš. Kompletní nabídku naleznete na stránkách: www.alphaguide.cz

Kdo je to horský vůdce?

Horský vůdce s licencí IFMGA  je někdo, kdo má nejvyšší kvalifikací na světě pro vedení lidí v horách, ať už při lyžování, lezení či alpinismu. Horští vůdci mají mnoho různých podob – co však máme všichni společné, je naše nadšení pro hory.