Horské aktivity jako VHT, ferraty a horolezectví jsou spojeny s pohybem v terénech, kde hrozí nebezpečí jak vlastního pádu, tak i nebezpečí objektivní, které se nedá nijak ovlivnit a se kterým se musí dopředu počítat a předcházet mu třeba volbou vhodné výbavy. Na hlavě by pak neměla chybět horolezecká přilba.
Horské aktivity jako VHT, ferraty a horolezectví jsou spojeny s pohybem v terénech, kde hrozí nebezpečí jak vlastního pádu, tak i nebezpečí objektivní, které se nedá nijak ovlivnit a se kterým se musí dopředu počítat a předcházet mu třeba volbou vhodné výbavy. Na hlavě by pak neměla chybět horolezecká přilba. Hlava je totiž všeobecně považována za nejdůležitější část lidského těla, jejíž ochrana by se neměla podceňovat.
Při výběru vhodné přilby by jsme měli dbát na následující požadavky:
1. Uvědomit si, co od přilby požadujeme (hmotnost, odolnost, účinnost tlumení, větrání, komfort…)
2. Přilba by měla zakrývat podstatnou část čela a týlu.
3. Přilba musí být nastavitelná tak, aby po nastavení velikosti popruhy hlavu pevně obepnuly a přilba z hlavy nepadala ani při prudkých pohybech, aby nikde netlačila a aby byla vybavena nastavitelným podbradním páskem (ideálně min. 15 mm širokým). Jedná se o jednu z nejdůležitějších vlastností – přilba musí dobře na hlavě sedět, aby správně plnila svou funkci. Každý má jiný tvar hlavy a ne každá přilba každému dobře sedne.
4. Vyzkoušet si běžnou manipulaci s přilbou a pokud předpokládáte i zimní využití, je vhodné vyzkoušet přilbu i s čepicí či kuklou a manipulaci v rukavicích.
5. Dbát na dostatek větracích otvorů, popř. možnost jejich uzavření.
6. Je vhodné, aby přilba byla kompatibilní s čelovými lampami.
7. Uvědomit si plusy a mínusy materiálu vnitřního polstrování. Zpravidla se vyskytují dva druhy. Jeden připomínající semiš, který je na pocit příjemnější, je prodyšný, saje pot, ale pokud přilbu sundáme a po chvíli opět nasadíme, chvíli nepříjemně studí a i déle schne. Druhý typ je z uzavřené pěny. Na pocit méně příjemná, kůže se pod ní více paří, ale nasákává méně vody.
8. Přilba by měla být označena certifikací pro dané určení (CE, UIAA), které zaručují, že přilba obstála v systémů testů (tlumení nárazů, odolnost proti proražení a stabilita helmy). Dále o jaký typ se jedná, rok a čtvrtletí, někdy i měsíc výroby.
9. S přilbou by měl být dodáván návod v příslušném jazyce.
Příklady norem, se kterými se můžeme u horolezeckých přileb setkat:
CE EN 12492 – Horolezecká výstroj – Přilby pro horolezce
UIAA 106 – byla podkladem pro CE EN 12492, obecně se dá říci, že norma UIAA má přísnější podmínky na posuzování výrobků
CE EN 1385 – Přilby pro kanoistiku a sporty na divoké vodě
CEEN 1384 – Přilby pro jezdce na koních
CE EN 1078 – Přilby pro cyklisty a pro uživatele skateboardů a kolečkových bruslí
V dnešní době se v obchodech můžeme setkat se širokou nabídkou přileb od různých výrobců, v různých tvarech, z různých materiálů a v široké paletě barevných provedení. Dá se říci, že se přilby skládají ze dvou základních částí, vnější skořepiny (plast, vstřikovaný polykarbonát, kompozitní materiály např. s karbonem,…) a náhlavní vložky (upínací a tlumící aparát). Upínací aparát se skládá textilního (mnohdy dodatečně polstrovaného) podbradního pásku, jehož nastavování a zapínání se provádí přes plastové přezky a z mechanismu regulujícího obvod, popř. i polohu náhlavní vložky. Tlumící aparát plní zejména funkci pohlcování nárazů a odděluje hlavu od vnější skořepiny. Zpravidla se ale dají přilby rozdělit do čtyř skupin podle konstrukce a systému tlumení nárazů. Pro jednoduchost je rozdělíme do skupin I – IV.
Jednotlivých modelů horolezeckých přileb jsou desítky. Pokud si stanovíte požadavky, které od přilby očekáváte, zcela jistě si díky velkému nabízenému spektru vybere každý. Pokud ke správnému výběru pomohou i naše typy, budeme jen rádi.
© Svět outdooru 2008, text Ivan Jánský, obrázek Jan Kincl
