Horolezecká sezóna v Patagonii pomalu, ale jistě končí. Letos se opět potvrdilo, že lezecká představivost tady nezná mezí. Stále je co vymýšlet a realizovat, ať už se jedná o spárové lezení, mixové lezení či ledolezení. Před pár týdny svou stopu nesmazatelně zanechali i Slováci!
Zajímavou sezónu odstartovala francouzsko-španělská družba (říjen)
Francouzská dvojice Lise Billonová a Dani Ascaso se spojila se Španěly Santiagem Padrosem a Danim Ascasoem, když vytvořili novou mixovou cestu „Balas y Chocolate“ (900m, ED+ neboli WI 5+/A2/ M6+) v jižní stěně Cerro Adela Norte.
Vrcholu dosáhli až ve tři ráno, tedy o 12 hodin později, než si před započetím výstupu stanovili. Což znamenalo celých 26 hodin ve stěně, a to je ještě čekal sestup, který kromě slanění obnášel 30 kilometrový pochod k nejbližší silnici. Útočiště v podobě vesnice El Chaltén dosáhli až za další dva dny. Sami autoři dodávají, že ti, kteří by se chtěli do cesty pustit, musí do ní nastoupit hned z kraje sezóny, kdy je ještě dostatečná zmrzlá a nehrozí pád séraků.
Slovinci řádili „kolem“ i „na“ druhé nejvyšší hoře Patagonie (listopad)
Dejan Koren, Boštjan Mikuž, Rok Kurinčič, Domen Petrovčič a Domen Kastelič. Tahle pětičlenná skupina Slovinců zase připomněla, jak skvělé horolezce může i malý státeček produkovat. Pětice vytvořila hned tři nové cesty „Direct Route“(JZ stěna Cerro Hermoso), „Exit“ (Cumbre Buscaini) a „No Fiesta“. Poslední jmenovaná znamenala 40 hodin ve východní stěně druhé nejvyšší hory Patagonie – Cerro San Lorenzo (3706 m).
Slovenský prvovýstup v Patagonii po 32 letech (leden)
Michal Sabovčík a Jan Smoleň vytvořili novou cestu v jižní stěně Fitz Roy nazvanou „Asado“, která je dlouhá 665 metrů (7a+, M8, A2) a po 13. délce se napojuje na „Canadian Route“, od které se do té doby táhne vlevo. Dvojice výstup provedla v posledních lednových dnech (30. a 31. ledna) v alpském stylu se dvěma bivaky, kdy jeden byl na štandu po osmé délce a druhý přímo na vrcholu, odkud další den slanili.
Jednotlivé délky P1: M6, 40m P2: M7, 35m P3: M7+, 50m P4: M8, 50m P5: 6b, 45m P6: 7a+, C0, 40m P7: 6a, 50m P8: 6b+, C1, 50m P9: 6b, C2, 50m P10: 6a, 55m P11: 5, C2, 45m P12: 4, C2, 40m P13: 6c, 55m P14: 6a+, 60m +250 metrů lehčím terénem po hřebeni na vrchol |
Hned v začátku své výpravy do Patagonie se přitom museli vypořádat s několika problémy, když oba postihly žaludeční problémy. Promrhali tak 5 dní dobrého počasí, které se v Patagonii vyvažují zlatem. Na druhý pokus už se sice pod skály dostali, ale ani to se neobešlo bez lehčí komplikace, když dole ve vesnici (El Chaltén) zapomněli sadu friendů.
To vše se událo ještě před pokusem o prvovýstup, když postupně přelezli cesty „Franco-Argentina“ (6c, 55°, 650 m) na Fitz Roy a poté novou variantu cesty „Pussy“ (6b+) na Aguja de la Silla. A až po téhle „rozcvičce“ se pustili do prvovýstupu, který se už obešel bez větších patálií.
Původně přitom chtěli lézt prvovýstup na dominantu celého masívu Cerro Torre, ale kvůli vysokému objektivnímu nebezpečí se raději rozhodli popustit uzdu fantazii ve Fitz Roy, který v krátké době slezli vlastně dvakrát.
Rozhovor s Jánem Smoleněm čtěte ve Světě outdooru! Podrobnosti o novém slovenském prvovýstupu cestou Asado si můžete přečíst v rozhovoru s Jánem Smoleněm v prvním čísle časopisu Svět outdooru, které vychází začátkem dubna! Časopis si můžete dostávat s předplatným až domů, seženete ho na distribučních místech a můžete si ho také stáhnout v PDF verzi. |
Japonci nechali cepíny doma (leden/únor)
Spárové lezení si do sytosti užili Japonci Takaaki Nagato a Katsutaka Yokoyama, když vytvořili dva prvovýstupy tohoto pro Patagonii charakteristického způsobu lezení. Nejdříve se vydali do západní stěny Aguja El Tridente, kde se jim povedl prvovýstup „Knobmania“ (7c, 400m), a poté zamířili do západní stěny Cerro Piergiorgio, kdy další novinku nazvali „Pilar Canino“ (7b, 600m).
I když byla cesta „Pilar Canino“ z hlediska lezecké škály „jednodušší“, shodují se oba Japonci, že právě tato cesta byla z obou prvovýstupů obtížnější. A to nejen z důvodů většího vertikálního rozdílu, ale také převislosti, kdy právě druhá polovina „Pilar Canino“ znamenala lezení v převislé spáře. Japonci také vzkázali velké díky Američanům (Joe Kauffman a Jonathan Schaffer), kteří zkoušeli víceméně stejnou linii dva týdny před nimi a poskytli spoustu užitečných informací.
Na první opakování legendární „Psycho Vertical“ se čekalo 29 let (únor)
Spojením dvou nezávislých horolezeckých výprav vznikl pětičlenný tým Tomy Aguilo (ARG), Corrado Pesce (ITA), Roland Striemitzer (AUT), Iñaki Coussirat a Carlitos Molina (oba ARG), který se pustil do jihovýchodní stěny Torre Egger (2685 m), kde po téměř třech dekádách zopakovali cestu Slovinců (Janez Jeglič, Silvo Karo, Knez Franček) – „Psycho Vertical“ a navíc v alpském stylu. Oba týmy začaly nejdříve nezávisle na sobě, ale později ve stěně své síly spojili.
S využitím tilak.cz, planetmountain.com
